Dítě má mít šanci se rozvíjet

Petra Langerová a manželé Michal a Pavlína Zuzovi se znají už od osmnácti let. Petra měla odmalička sen vytvořit školu, kterou by děti milovaly a zároveň jim poskytla to nejlepší vzdělání a péči. Po letech získávání praxe v různých typech mateřských škol otevřeli v roce 2010 svou vlastní. Později síť škol Genius rozšířili o další dvě školky a základní školu. Zakládají si na propracovaném přístupu k žákům. I pomocí různých diagnostických testů se snaží odhalit potenciál dítěte a jeho nadání a ty u něj cíleně rozvíjet. Nabízejí také intenzivní výuku angličtiny. Jsou rodinná firma, kdy Petra má na starosti vzdělávání, Michal se stará o finance a provoz a Pavlína o komunikaci a marketing.

Vždycky jste chtěla být učitelka?

Petra: Vůbec ne. Ve škole jsem byla takové neposedné dítě, které rušilo, a můžete říci, že i zlobilo. Učitelé si se mnou nevěděli rady, až jsem dostala učitelku, která viděla můj potenciál a zapojila mě do projektu debrujárů (debrujáři jsou děti zajímající se o vědu a techniku – pozn. red.). Tam jsem dostala na starost především organizaci, prezentaci projektů a práci s dětmi a našla jsem se. Můj přístup ke vzdělávání se pak razantně změnil. A to až tak, že jsem se mu rozhodla věnovat i v profesním životě a vystudovala předškolní pedagogiku a speciální pedagogiku. Došlo mi, že vzdělávání lze dělat i jinak – zábavně a hravě. Prošla jsem různými školkami – státními, soukromými, alternativními i výkonnostními. Všude jsem sbírala zkušenosti, utříbila si, co se mi líbí a co ne, a zkoušela, co opravdu funguje. Mimochodem dnes máme na naší škole mezi učiteli Jakuba, který je předsedou Asociace malých debrujárů ČR. Jde o skvělou organizaci, která přibližuje vědu i výzkum přirozenou a zábavnou cestou již malým dětem.

Co se vám v jiných školkách líbilo a čemu jste se chtěla v té vlastní vyhnout?

Petra: Vadilo mi, když se v některých, hlavně soukromých školkách zaměřovali pouze jedním směrem. Měli striktně jeden vzdělávací přístup nebo směr a chyběl jim například dostatek sportu, digitální technologie, celkový rozvoj dítěte či respektující přístup. Také jsem nechtěla mít ve třídách třicet dětí. Učitel pak nemá prostor věnovat se dítěti individuálně a dát mu, co potřebuje. Přitom každé dítě je jiné. Má potenciál, který by mělo dostat šanci rozvíjet. To jde ale ve velké skupině velmi těžko.

Nechtěli jsme mít ve třídě třicet dětí. Učitel má mít možnost se dítěti věnovat individuálně.

Foto: Lukáš Bíba

Jaké jsou hlavní pilíře vaší vzdělávací filozofie?

Michal: Naším hlavním cílem je u každého dítěte objevit jeho potenciál. Najít, na co je dobré, co mu jde, co ho baví, a pomoci mu nalézt k tomu motivaci. A následně dítě cíleně rozvíjet individuálním přístupem. Máme k tomu ve škole vlastní materiály, které nazýváme Individuální stezky. Na nich spolupracuje třídní učitel, anglický učitel, speciální pedagog i psycholog a jsou k dispozici dalším členům pedagogického sboru a rodičům. Dítě tedy dobře známe a víme, kam chceme, aby se posouvalo. Nemůže se nám ztratit.

Hodně se ale zaměřujete také na angličtinu, je to tak?

Petra: Angličtina a jazyky jsou další z našich pilířů, žáci skládají cambridgeské zkoušky. Naši třeťáci nyní skládali zkoušky, které obvykle dělají žáci v šesté třídě, a měli vynikající výsledky. Je možnost si hned ve druhé třídě přibrat další cizí jazyk. Snažíme se věnovat tomu, na co má dítě vlohy. Ale i když mu jde skvěle matematika, chceme, aby se vzdělávalo také v dalších oblastech. Rozvíjíme ho esteticky, kulturně či sportovně – pečujeme o jeho wellbeing. A samozřejmě se zaměřujeme i na soft skills. Učíme děti prezentovat před ostatními nebo prodat sebe sama, týmovou spolupráci, realizaci projektů, kritické myšlení a další věci. Vlastně všechno, co nám samotným po odchodu ze školy chybělo.

Řekli byste, že jste výkonová škola?

Michal: Říkáme, že jsme výkonová škola, ale pouze v oblasti nadání každého dítěte. V těch oblastech dítěti předkládáme dostatečné výzvy, aby se posouvalo a zároveň se uchovala jeho vnitřní motivace a chuť rozvíjet se v dané oblasti. Ale reflektujeme jeho individualitu, takže když je někdo nadaný například v logice, matematice a konstrukčním myšlení, nebudeme od něj očekávat mimořádné výsledky například v hudební výchově či sportu. Očekáváme, že každé dítě splní minimální očekávané výstupy, avšak v oblastech souvisejících s jeho potenciálem a nadáním je zásadním způsobem překročí.

Jak velký důraz kladete na výuku faktů?

Michal: Reflektujeme nejnovější výzkumy a poznatky. Když jsme studovali my, museli jsme se nazpaměť naučit obrovské množství nedůležitých věcí bez snahy je pochopit nebo umět použít, avšak ani opačný extrém není správný. Nemohu čekat, že si vše najdu na internetu a správně vyložím, když nemám elementární znalosti. Někteří tomu hezky říkají vědomostní kotva, tedy nějaké základní penzum znalostí, které se děti musí naučit, aby na tomto základě mohly stavět dál, vyhledávat souvislosti a jít více do hloubky, když to bude potřeba. Chceme před naše žáky stavět výzvy, posouvat je kupředu. Ale určitě je nechceme tlačit všechny dopředu ve všech oblastech stejnou rychlostí.

Očekáváme, že každé dítě splní minimální očekávané výstupy, avšak v oblastech souvisejících s jeho potenciálem a nadáním je zásadním způsobem překročí, říkají zakladatelé soukromých škol Genius.

Foto: Lukáš Bíba

Dostali jste se někdy do slepé uličky? Zavedli jste něco, co se nakonec ukázalo jako nefunkční?

Petra: Ano, občas. Například jsme začínali jako jedním směrem zaměřená mateřská škola, ale velmi brzy jsme si potvrdili, že nám to nefunguje tak, jak bychom potřebovali, a nedává nám to smysl. Vytvořili jsme proto ve spolupráci s odborníky vlastní vzdělávací systém Genius Mind, který kombinuje prvky více vzdělávacích směrů a zaměřuje se na individuální přístup k dětem. Samozřejmě občas testujeme nějaké inovativní metody a pak se rozhodujeme, zda je do našeho konceptu zapojíme, či nikoliv.

Máte nějakou speciální metodu, jak u dětí odhalit, na co mají nadání?

Petra: Je potřeba rozlišit potenciál a nadání. Nadání se u nás v Česku často bere zjednodušeně jako vysoké IQ nebo mimořádné výkony ve sportu či v umění. Když někdo dokáže ve druhé třídě zahrát Mozarta, je to jasně vidět. Ale potenciál má každý. Snažíme se proto u dětí ten potenciál co nejdříve objevit, kam kdo směřuje, co komu jde, jeho silné stránky a rezervy. Někdo je víc komunikativní, někdo má vůdcovské vlohy. Nejvíc se rozvíjí u dětí v předškolním věku, kdy mozek nasává nejvíc podnětů, proto čím dříve můžeme s potenciálem dítěte pracovat, tím lepší pak mívá výsledky.

A jak to děláte?

Petra: K současnému modelu jsme došli postupně. Nejběžnější diagnostiky nám nestačily. Už před dvanácti lety jsme začali používat nadstandardní diagnostiky – psychologické i pedagogické, ale ty často nezohlednily celé spektrum vývoje dítěte. Tak jsme hledali dál, až jsme našli vynikající dětskou psycholožku, která nám doporučila detailní psychologické diagnostiky ze zahraničí. Ty nám pomáhají u dětí najít jejich silné stránky i rezervy a zohledňují i sociálně‑ emoční vlohy.

Můžete popsat, jak takový test vypadá?

Michal: Testy jsou velmi komplexní. Zaberou několik hodin práce s každým dětem. Proto je ani pedagogicko‑psychologické poradny běžně nevyužívají. Ale my tím získáme nejlepší data, která měří skoro dvacet oblastí dětského vývoje. Přesně vidíme, ve kterých oblastech má dítě nadání a ve kterých naopak rezervy. Opakujeme je po několika letech, abychom zjistili, jak/zda se profil dítěte mění. Byli jsme první školka, která v Čechách tento test začala používat. Výsledky nám otevřely oči, protože u některého dítěte, které se třeba mezi vrstevníky moc neprojevovalo, najednou na základě diagnostiky zjistíte, kde má potenciál, kde má nadání, a můžete tomu opravdu přizpůsobit výuku. To je základ pro individuální přístup, jsou to objektivní data, na kterých se dá stavět. Testy používáme jako podklad pro sestavení výukových plánů i úpravu přístupu ke každému dítěti. Jsou ale jen jedním článkem skládačky, i když zásadním. Nejsou však jediným nástrojem, který používáme.

Když testy opakujete, jsou u dětí vidět posuny?

Petra: Ano, na základě našich dat vidíme, že děti, se kterými pracujeme, jsou v některých oblastech více rozvinuté. Jedna z motivací pro založení základní školy byla, abychom dětem nabídli možnost pokračovat v našem konceptu dále. Protože pracovat s nimi jen pár let ve školce omezuje dopady naší práce.

Byla to jediná motivace?

Michal: Samozřejmě ta druhá, hlavní motivace byla najít vhodnou školu pro vlastní děti. Projevila se naše profesní deformace, na ostatních školách jsme si bohužel vždy našli něco, co se nám nelíbilo. Někde měli málo angličtiny, někde vůbec nechodili ven, jinde jich bylo 30 ve třídě nebo si vybírali jen úzce zaměřené děti, aby jim zapadly do konceptu školy.

Opravdu zvládnete přizpůsobit výuku na míru každému žákovi?

Michal: Myslím si, že se snažíme individualizovat přístup co nejvíc to v rámci skupinové výchovy a vzdělávání jde. Například žáky nadané na matematiku, kteří jsou hodně napřed, si v některých hodinách bere učitel do knihovny a řeší s nimi složitější úlohy. Nebo ve školkách, kdy některé děti mají hodně rozvinuté konstrukční myšlení, dostávají k dispozici složitější stavebnice Lego, abychom udrželi jejich pozornost a motivaci a ony se mohly posouvat. Aby děti rozvíjely svůj potenciál, potřebují vystoupit z komfortní zóny, mít před sebou nějaké výzvy a bezpečné prostředí k jejich dosahování.

Je práce s geniálními dětmi náročná?

Petra: Zásadní je říct, že nejsme škola pouze pro nadané děti, i když náš název Genius k tomu může svádět. Máme logicky více nadaných a mimořádně nadaných dětí než běžné školy. Tím, že dokážeme potenciál dětí objevit a cíleně rozvíjet, přirozeně nás jejich rodiče vyhledávají. Práce je samozřejmě náročnější, než když pracujete s celou třídou stejně. Ale je to jediný přístup, který nám dává smysl, a jsme přesvědčeni, že funguje. Práce s nadanými dětmi má svá specifika. Nadaní žáci někdy mohou mít rezervy v komunikaci, v interakcích se spolužáky, a tam potřebují také naši pomoc.

Kdy jste se rozhodli rozšířit školku na síť?

Michal: Před sedmi lety Petra i Pavlína skoro ve stejnou chvíli otěhotněly a já jsem se více zapojil do řízení. Zjistil jsem, že mě to baví, že to holky dělaly velmi dobře, ale je zde prostor, abych uplatnil zase já své silné stránky – například v organizaci, procesech nebo finančním řízení. Měl jsem deset let poradenskou firmu a tohle jsem vnímal jako dobrou příležitost pustit se do nového projektu a zúročit své zkušenosti. Naše obrovská výhoda je, že jsme na to tři a vzájemně se doplňujeme v oblastech našich kompetencí. Tak jsme během čtyř let vyrostli z jedné školky na tři a jednu základní školu. Tu jsme otevřeli v roce 2021.

Jak se vám shání učitelé, kteří váš koncept zvládnou naplňovat?

Michal: Obecně je v Česku učitelů velký nedostatek, hlavně v Praze a pro základní školy. My jsme navíc malá škola s velkými ambicemi. Abychom kvalitní učitele přilákali, musíme nabízet něco navíc. Primárně jim nabízíme možnost seberealizace, zajímavé podmínky, osobní i profesní rozvoj a cílíme na to, udržet jejich prvotní nadšení. Ze zpětné vazby víme, že učitelé u nás nejvíce oceňují práci s malým počtem dětí ve třídách, že mohou zkoušet různé metody, techniky a že u nás vidí, jak jejich práce má viditelný kvalitativní dopad na děti, s nimiž pracují.

Vaše školky a škola ale kromě maximálního využití potenciálu dětí nabízejí také intenzivní výuku anglického jazyka. Jak to funguje?

Michal: Když jsme začínali, intenzivní výuka angličtiny byla často jen v mezinárodních školkách a školách. Ale zase se často zapomínalo na ostatní věci. Děti tam například nesměly mluvit česky. Věděli jsme, že čím dříve se u dětí s angličtinou nebo jinými cizími jazyky začne, tím přirozeněji a rychleji se je děti naučí. My začínáme u dětí s češtinou, chceme, aby měly dobré základy, a postupně přidáváme více angličtiny. Ve dvou, třech letech je ve školce angličtiny třeba o něco méně než polovina, ale postupně přidáváme. Předškoláci už jedou češtinu a angličtinu půl na půl.

Je to bilingvní výuka, nebo zařazujete anglická slovíčka do běžných činností?

Petra: Ve školkách bilingvní výuky dosáhneme. Máme učitele rozdělené na anglicky a česky mluvící. Každý na ně mluví jen tím svým jazykem, takže děti vědí, co můžou čekat, střídají se nám české a anglické dny. Na základní škole máme rozšířenou výuku angličtiny, kromě hodin angličtiny máme ještě družinu, která jede většinou v anglickém jazyce a kde se děti učí anglický jazyk prakticky používat a skutečně mluvit.

Jak moc je angličtina pro rodiče ve vašich školkách důležitá?

Michal: Od rodičů víme, že angličtina je pro ně jednou z hlavních priorit. Je rozdíl, v kolika letech dítě s angličtinou začne. Největší efekt samozřejmě má, když se začíná odmalička. Je třeba však sladit očekávání rodičů s profilem dítěte a konceptem školy. Záleží i na tom, zda má dítě potenciál či nadání v oblasti řeči a jazyků, což si měříme. Žákům nabízíme od druhé třídy další cizí jazyky. Otevřeně rodičům říkáme, že jestli chtějí, aby jejich dítě mluvilo jen anglicky, měli by ho dát na mezinárodní školu. My cílíme na to, aby děti z našich školek i školy mohly dále studovat i na českých školách.

Máte hodně českých rodičů, nebo spíše cizinců?

Michal: Devadesát procent dětí máme z českých rodin, zbytek jsou obvykle smíšené páry, kdy jsou rodiče či děti bilingvní. Nadpoloviční většina předškoláků z našich školek pak s námi pokračuje i na základní škole. Někteří dojíždějí i z velké dálky a stojí jim to za to. Toho si vážíme a je to pro nás velký závazek.

Žáci vašich škol nosí uniformy, jaké mají podle vás benefity?

Michal: Uniformy na základní škole pro nás mají několik výhod. Jednak stírají sociální rozdíly. Máme některé děti na stipendiích a děti pak neřeší, co nosí ten druhý, ale soustředí se na důležitější věci. Výhodu ale vidím i pro sebe jako rodiče: Nemusíme ráno s dětmi řešit, co si obléknou. Je to drobnost, ale velmi zjednoduší ranní odchod do školy a rodinnou logistiku.

Zmínil jste, že nabízíte i stipendium. Kdo má u vás možnost jej získat?

Michal: Nabízíme talentová a sociální stipendia, ale máme jen omezené možnosti. Nemáme za sebou žádné investory. Jako jiné plně akreditované školy jsme neziskoví. Musím říci, že stát nám i jako soukromé škole velmi pomáhá, abychom mohli nabídnout jistou vzdělávací alternativu. A tím, že chceme dodat velice nadstandardní vzdělávací službu, kdy například na padesát dětí máme patnáct učitelů a s tím související náklady, musí se na tom podílet i rodiče ve formě školného.

Všimla jsem si, že děti mají ve škole také společné svačiny. Proč?

Michal: Svačiny bereme jako další službu pro děti i rodiče. Dětem zajistíme kvalitní a vyváženou stravu a rodičům odpadne starost s přípravou svačin. Zároveň nám to umožňuje hlídat si, aby děti měly vhodnou stravu s ohledem na cukr, protože práce s energií dítěte je zásadní pro jeho pozornost či výsledky jeho práce ve škole.

Investice do vzdělání

Stáhněte si přílohu v PDF

Hovoří se také o potřebě soustředit se na duševní zdraví dětí. Co děláte pro to, aby byly děti v pohodě?

Petra: Je to pro nás velké téma, kterým se zabýváme už pět let. Začali jsme s technikou mindfulness. Viděli jsme ohromný pokrok, když děti najednou objevily, že mají nějaké emoce. A že s nimi mohou pracovat. U některých dětí jsme viděli velkou změnu v jejich chování. Navazuje to na téma mentální odolnosti, která dnes u dětí nebývá tak vysoká jako v minulosti, protože bývají více opečovávány. Rodiče často nechtějí, aby jejich děti musely podstupovat některé věci, na které mají samy negativní vzpomínky, ale je potřeba v tom najít balanc, neumetat cestičky až moc. My třeba hodně pracujeme s chybou. Bereme ji jako prostředek k učení. Snažíme se děti připravit na reálný život, aby si s problémem dokázaly poradit, aby zvládaly komunikovat i spolupracovat.

Jak se stavíte k digitálním technologiím ve školách?

Michal: Zrovna řešíme, jak ve škole nastavit pravidla pro užívání mobilních telefonů, protože naše děti se dostaly do věku, kdy už je mají. Půjdeme cestou pravidel a jistých omezení. Naším cílem je, aby se žáci naučili používat technologie jako nástroje k řešení určitých problémů, používali je bezpečně, znali základy kyberbezpečnosti. Máme elektronické interaktivní tabule, už ve školkách používáme 3D tiskárnu, která děti hodně baví, programujeme a stavíme roboty. Potřebovali jsme třeba zarážky pod dveře, tak jsme si je s dětmi vytiskli. S ohledem na rychlý rozvoj umělé inteligence je naším cílem vybavit žáky schopnostmi, díky kterým si poradí bez ohledu na aktuální technologické trendy, dokážou se v nich orientovat a efektivně je využívat.

Článek vznikl ve spolupráci s Genius School & Kindergarten

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Investice do vzdělání.