Když jsem zkraje devadesátých let seděl coby student ve slavné ústecké hospodě Na Hnátě čekaje u třetího piva, až přijde někdo, kdo bude mít na zaplacení, napadala mě spousta věcí. Například kolik bude asi stát pivo po cenové liberalizaci, jestli bych přece jen neměl jít na přednášku či jestli to štamgast šourající se kolem výčepu stihne k močovinou prožranému žlábku, nebo to pustí do kalhot jako včera. Pokud mě něco opravdu nenapadalo, tak to, že jsem v daný moment součástí nehmotného kulturního dědictví lidstva. A vida, byl jsem!
Ministerstvo kultury zařadilo pivní kulturu na seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury v České republice s perspektivou zápisu na seznam UNESCO a vyvolalo sérii pestrých reakcí. Od těch, že jde o skvělý nápad, protože máme být hrdí na to, v čem jsme nejlepší na světě – pije se tady skutečně nejvíc a asi bychom mimo Prahu nenašli jiné hlavní město, kam cizinci jezdí převážně kvůli nasávání piva. Až po reakce, že jde o nápad úplně blbý, protože co je kulturního na strýcích, kteří tlučou po půlnočním návratu z hospody čtvrté cenové skupiny manželku už mezi dveřmi?
Co se dočtete dál
- Co mluví pro zařazení české pivní kultury na seznam UNESCO a co proti?
- Jak zanalyzovat akademický newspeak ministra kultury Baxy?
- Jak pivní kapely vyřešily sociologickou záhadu?
- Jak to dopadlo v devadesátkách v ústecké hospodě Na Hnátě?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
