Ty vo*e, bacha, lyžník! Co se dá zažít na Jizerské padesátce a kdo vyhraje, když na start postavíte senátora Pirka a ministra Výborného

Je krásně, lehce mrazivo a bedřichovský stadion je před startem už osmapadesáté Jizerské padesátky narvaný šesti tisíci účastníky a jejich doprovodem. Přijíždím před osmou ráno, právě v momentu, kdy se jako první staví na startovní lajnu historičtí lyžníci. Dřevěné lyže, hůlky z bambusu, pumpky, kulichy. „Děkujeme, že zrovna vy udržujete tradice!“ provází je na trasu hlas moderátora.

Vřele souhlasím. Při představě, že bych tradice musel udržovat já, a potácel se tudíž ve stopě jizerskými hvozdy s tímto materiálem na nohou a na těle přibližně dvojnásobnou dobu, než mi zpravidla pobyt na trati nejslavnějšího českého závodu díky moderním fischerkám a hůlkám z karbonu trvá, se mi dělají za krkem pupeny. Do startu mojí třetí vlny chybí necelá hodinka, je čas na přípravu, takže hrdinné lyžníky pouštím z hlavy. Netuším, že se s nimi, tedy s jedním z nich, dnes ještě poměrně razantním způsobem potkám.