Otevírá Erasmus dveře masové migraci, nebo je naopak dobrou investicí do dovedností, které posilují české univerzity i bezpečnost regionu?

Mnozí z těch, kteří studovali v Evropě na přelomu tisíciletí, si vzpomenou na film Erasmus a spol. (L’Auberge espagnole). Není to jen nostalgie, kterou nás příběh o studentech na programu Erasmu v Barceloně ovane. Když pomineme otázku uměleckých kvalit, asociují se nám se snímkem pocity svobody, otevřenosti či prostého poznávání „světa“ za našimi hranicemi.

Program, který od roku 1987, kdy na praktickou podporu hodnot, na nichž stojí Evropská unie, vznikl, vyrostl do suverénně největšího mezinárodního vzdělávacího projektu na světě a zůstává živý i dnes. Vyvíjí se totiž s dobou a potřebami studentů a v současnosti zastřešuje mezinárodní vzdělanostní mobilitu pod označením Erasmus+. Mění se ovšem i zpětná vazba na něj a v poslední době lze narazit vedle konstruktivní kritiky i na názory, které jej považují za „trojského koně migrace“ do EU.