Trump je handlíř a obdivovatel síly. Tlačí na Ukrajinu, Rusku lichotí. Nejde o Jaltu či Mnichov, ale šmelinářský výprodej impéria

V prostředí komentátorů se rodí další spekulativní disciplína, totiž trumpologie. Podobně jako kremlologie či vatikánologie i ona se snaží číst mezi řádky a hledat smysl tam, kde nemusí být. V případě staronového prezidenta USA je bádání o to složitější, že si jeho prohlášení často odporují a jednotlivé věty postrádají vnitřní soudržnost.

V případě Ukrajiny je ale Donald Trump zatím vcelku čitelný. Bohužel. Ve středu (19. února) se nechal slyšet, že Kyjev „nikdy neměl začínat válku s Ruskem“. A dodal, že kyjevský prezident Volodymyr Zelenskyj má doma čtyřprocentní podporu a měl by proto vyhlásit volby. Trump i tentokrát nechal mysl vanout, kudy sama chtěla: plnohodnotnou agresi proti Ukrajině odstartovalo Rusko, a to před třemi lety (24. února 2022). Za Zelenským stojí 57 procent Ukrajinců, alespoň podle institutu KIIS. Pro pořádek: nedůvěřuje mu více než třetina dotázaných (37 procent) a průzkum byl proveden zkraje února.

Proč to Trump říká? Připustíme-li, že jeho slova mají smysl, tlačí na Ukrajinu. Což je znepokojivé vzhledem k faktu, že Rusku vyšel naopak vstříc způsobem, který v Kremlu neočekávali ani skalní optimisté. Američané se během schůzky v saúdskoarabském Rijádu na Rusy culili jak na nevěsty. Padala slova o obnovení spolupráce v byznyse a společném udržování geopolitického řádu. Ruští diplomaté museli po letech výsměchu prožívat okamžiky blaha: pokud Moskva o něco stojí, tak o uznání vlastní důležitosti. Kromě imperiální agresivity, neúcty k vlastním občanům a jaderného arzenálu přitom vyniká jen technologickou zaostalostí a ekonomikou menší, než je ta italská či francouzská.

Nemluvě o tom, co američtí vyjednávači Kremlu slíbili. „Nabídli jim ukrajinské území. Slíbili, že Kyjev nevstoupí do NATO. Že američtí vojáci nejen že nebudou na Ukrajině, ale odejdou i z Evropy. A že zmírní sankce,“ píše na síti X exvelvyslanec USA v Moskvě Michael McFaul. Co žádali na oplátku po Rusku? „Nic,“ dodává diplomat. Pokud k takovému uspořádání dojde, výsledek je zřejmý: dříve či později Ukrajina opět upadne do ruské sféry vlivu. 

Komentátoři se snaží pochopit smysl Trumpovy submisivity. Podle kritiků hraje roli jeho fascinace diktaturami a jejich vůdci. Ta je zjevná, i zocelený trumpolog ale očekává ještě jiné motivy. Tím je snaha nynější administrativy rozebrat a co nejšikovněji rozprodat jí svěřená zahraniční aktiva amerického impéria. Jinými slovy: chce-li Moskva Ukrajinu, má ji mít, ovšem výměnou za levné suroviny. Nejen ukrajinské, ale i ruské. Netřeba pochybovat, že na prodej je i Evropa jako celek, o té východní nemluvě. Než Kreml rozpoutal před třemi lety válku proti Ukrajině, žádal po Americe geopolitický návrat před rok 1997. Do situace, kdy ČR i další postkomunistické státy nebyly členy NATO. Každý, kdo podobný mír prosazuje, tak nahrává opětovnému českému pádu do ruského náručí, viz léta 1948 až 1989.

Komentář

Evropa pod americkým tlakem. Musíme převzít zodpovědnost za bezpečnost na Ukrajině a neztratit při tom jednotu

20. 2. 2025 ▪ 5 min. čtení

Ti, kteří hledají v Trumpově defétismu ušlechtilejší motivy, tvrdí, že jde jen o začátek vyjednávání, jakkoli amatérský. Další tvrdí, že je lišácký prezident veden snahou rozbít protiamerickou osu, do které vedle Ruska patří i Čína, Írán, Severní Korea či Venezuela. Washington prý Moskvu přetáhne na svou stranu a oslabí tak Peking. V tomto případě jde o školáckou výmluvu těch zostuzených amerických republikánů, kterým došlo, jaký lídr z jejich řad vzešel. Oblíbená úvaha na téma „Co asi ti Rusové na Trumpa mají?“ pochopitelně neobstojí. Svět nezná skutek, který by Trumpovi voliči svému mesiáši neodpustili.

Média milují symboly a paralely. Odehrál se na schůzce v Rijádu nový Mnichov (k jednání nebyli pozváni Ukrajinci, ačkoliv o ně šlo, proti čemuž protestovali i jinak otrlí Saúdové)? Nebo odstartovala moderní Jalta, na které si Američané s Rusy rozdělí vliv nad východní částí starého kontinentu? Situace je zřejmě prozaičtější: jde o šmelinářský výprodej americké sféry vlivu – či impéria, zní-li vám to upřímněji. Na tržišti lze lichotit i vyhrožovat, objímat velké a zastrašovat malé. Evropo, vítej v nových časech!