Evropa je zkoušena. Sedmdesát let jsme v Evropě existovali bez jediného vůdce. Neměli jsme žádného politického lídra, v jehož rukou by se soustřeďovala moc. Nikoliv proto, že bychom takového vůdce nemohli mít – my jsme ho mít nechtěli.
Jistě, měli jsme osobnosti typu otců zakladatelů, dále to byli třeba Jacques Delors, Helmut Kohl, Václav Havel nebo Angela Merkelová. Nikdo z nich však nebyl zvoleným či ustaveným vůdcem, kterého by ostatní poslouchali a plnili jeho příkazy. Všichni tito byli významné osobnosti, ale nikdo z nich se v tomto směru nemohl srovnávat s ruským vůdcem Putinem, čínským Si Ťin-pchingem, či dokonce ani se „slabým Sleepy Joe“ Bidenem – o Trumpovi ani nemluvě.
A přitom jsme se za těch posledních 70 let dostali překvapivě daleko – až nepředstavitelně daleko. Národy spolu nejen volně obchodují bez cel, ale zharmonizovala se mezi nimi byrokracie, politika si našla kulatý stůl, kolem kterého jsme se naučili řešit spory a rozdíly mírově, nikoliv válečně. Kdysi válčící národy se mezi sebou již ne-nenávidí – a i když se nemusí přímo milovat, nenávist se vytratila. Zkrátka jsme se vydali na slibnou cestu do země zaslíbené, i když v ní zdaleka ještě nejsme. A i ta samotná cesta z historického hlediska nebyla vůbec marná – zažili jsme nejmírovější a nejbohatší období v dějinách našeho kdysi tak krvavého a chudého kontinentu. A to vše – bez vůdce.
Co se dočtete dál
- Proč se Evropa dosud velmi dobře obešla bez „vůdce“.
- V čem je síla zdánlivé evropské slabosti.
- Z čeho plyne, že jsou USA mnohem rozpolcenější než my.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.