Je třeba brát vážně, že se ekonomie stává nástupcem náboženství. A nemá to být urážkou

Co s ekonomií a náboženstvím dokáže udělat třeba Donald Trump, je pozoruhodná věc. Kdysi nepravděpodobné propojení mezi těmito dvěma světy je v současném americkém životě viditelné možná až příliš.

Nicméně mezi mysliteli se myšlenka, že se z ekonomie (či přímo kapitalismu) stalo náboženství, šušká už dávno. Implicitně s tím začal na konci devatenáctého století Thorstein Veblen, kdy sice přímo neříká, že je kapitalismus náboženstvím, ale ekonomy vnímá a označuje jako „kněží kapitalismu“. O šest let později (1905) myšlenku dál rozvíjí Max Weber, který sice rovnítko mezi ekonomií a kapitalismem přímo nedělá, ale argumentuje, že náboženství kapitalismus přímo zrodilo. No a pak zde máme třeba Franka Knighta z Chicagské školy (ano, ze srdce školy ekonomie, kterou mnozí považují za kolébku tržního fundamentalismu), který si všímá, že ekonomie se stává kvazi-religiózní a že v kapitalismus mnozí začínají věřit podobným způsobem, jako se kdysi věřilo v Boha.