V klasickém modelu runu na banky platí, že pokud již k nějakému dojde, ať už z jakéhokoli důvodu, je pro jednotlivého střadatele zpravidla racionální snažit se vybrat své peníze co nejdříve. Čím později totiž přijde, tím menší je šance, že na něj ještě něco zbude. Problém spočívá v tom, že právě toto individuálně racionální chování přispívá k tomu, že banka nakonec spíše zkrachuje. Je to jeden z mnoha příkladů toho, že co je rozumné z pohledu jednotlivce, může být přirozeně nežádoucí z pohledu společnosti jako celku.
Poněkud překvapivou, byť jistě ne dokonalou analogii lze nalézt v každodenním sledování zpráv aneb „zůstávání v obraze“.
Co se dočtete dál
- Proč zprávy fungují jako společenská měna?
- Jak sociální tlak a očekávání udržují vysokou spotřebu zpravodajství?
- Co by se stalo, kdybychom všichni omezili sledování zpráv?
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace









