V klasickém modelu runu na banky platí, že pokud již k nějakému dojde, ať už z jakéhokoli důvodu, je pro jednotlivého střadatele zpravidla racionální snažit se vybrat své peníze co nejdříve. Čím později totiž přijde, tím menší je šance, že na něj ještě něco zbude. Problém spočívá v tom, že právě toto individuálně racionální chování přispívá k tomu, že banka nakonec spíše zkrachuje. Je to jeden z mnoha příkladů toho, že co je rozumné z pohledu jednotlivce, může být přirozeně nežádoucí z pohledu společnosti jako celku.

Poněkud překvapivou, byť jistě ne dokonalou analogii lze nalézt v každodenním sledování zpráv aneb „zůstávání v obraze“.

Zbývá vám ještě 80 % článku

Co se dočtete dál

  • Proč zprávy fungují jako společenská měna?
  • Jak sociální tlak a očekávání udržují vysokou spotřebu zpravodajství?
  • Co by se stalo, kdybychom všichni omezili sledování zpráv?
Vyberte si přístup na míru Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
Máte již předplatné? Přihlaste se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.