Chceme taky jaderné zbraně, říkají Jihokorejci. Nebezpečí z KLDR roste a na Američany už není spolehnutí

Asi tři severokorejští vojáci přicházejí a něco kutí u pohraničního plotu. Na dálku dvou kilometrů, odkud je pozorují turisté z Jižní Koreje přes pohraniční řeku Imdžin u observatoře Odusan, se nedá úplně přesně poznat, co dělají. Přes hladinu se nese nezřetelný zvuk zřejmě revoluční písně z blízké vesnice, kde je možné rozeznat budovy včetně kulturního centra. Tohle je jedno z několika málo míst, odkud lze nahlédnout do nejuzavřenější země na světě, která vlastní jaderné zbraně – do Severní Koreje.

Turistický ruch výletů do demilitarizované zóny mezi oběma Korejemi, spojený s dotekem severokorejského tajemství, poněkud oslabil od roku 2023, kdy americký voják Travis King uprchl při turistické exkurzi pohraničních domů v Pchanmundžomu. Turisté jezdí třeba jen do Camp Greaves, bývalé americké základny předělané na muzeum.

„Mnohem víc jsou teď vidět nákladní auta. Je potřeba budovat vojenské základny,“ říká lakonicky místní průvodkyně, která si vybrala americké jméno Sharon, jak je u místních, kteří pracují s cizinci, zvykem.

Napětí mezi oběma korejskými státy se zvýšilo poté, co loni sever začal posílat zbraně a vojáky Rusku pro válku na Ukrajině. Severokorejský diktátor Kim Čong-un za to dostává kromě jiného nejspíš pomoc ve vývoji jaderných zbraní, hlavně technologie, která umožní na balistické rakety dávat víc hlavic nebo je umístit na ponorky.

Na jihu tohle společně s nástupem Donalda Trumpa a jeho drsným vztahem ke spojencům vede k zesílení debat o tom, zda by si jaderné zbraně neměla pořídit i Jižní Korea. Podobně jako v Evropě i v Jižní Koreji a Japonsku totiž začíná převažovat pocit, že na americký jaderný deštník nemůže být do budoucna spolehnutí. USA jsou od konce korejské války v roce 1953 garantem bezpečnosti a nezávislosti Jižní Koreje. Na zdejších základnách je kolem třiceti tisíc amerických vojáků.

analýza

Prezident, který chtěl víc moci, opravdu končí. Jihokorejskou demokracii teď čeká rychlá volební kampaň i výrazné omlazení

4. 4. 2025 ▪ 4 min. čtení

„Důvody, proč se nyní debata o jaderných zbraních rozšiřuje a proč má jejich získání podporu sedmdesáti procent lidí, jsou tři: První je zkušenost z Ukrajiny, která se jich vzdala a Rusko provedlo invazi a žádný západní stát jim se svojí armádou nepřišel na pomoc,“ vysvětluje v rozhovoru s HN Kim Young-jun, profesor z fakulty národní bezpečnosti Korejské národní univerzity obrany.

Dalším důvodem pak podle něj je růst čínské vojenské hrozby a třetí pak nazval „faktor Trump“. „To je nejsilnější důvod. USA s Trumpem nebo trumpovskou politikou jednoho dne Jižní Koreu opustí a budeme se muset nějak bránit. Nejefektivnější a zároveň symbolické je mít jaderné zbraně,“ vysvětluje profesor Kim.

Pořízení vlastních jaderných zbraní by se mohlo stát jedním z témat volební kampaně před předčasnými prezidentskými volbami, které se budou konat 3. června poté, co Ústavní soud minulý týden potvrdil odvolání prezidenta Jon Sok-jola z funkce kvůli jeho pokusu vyhlásit v prosinci výjimečný stav.

Favorit na vítězství v červnových volbách z dosud opoziční Demokratické strany I Če-mjong se v minulosti vyjádřil proti získání jaderných zbraní, ale podporuje to, aby průmysl připravil schopnosti k jejich rychlé výrobě. Kandidáti konzervativců jako starosta Soulu Oh Se-hoon naopak opakovaně vývoj vlastních jaderných zbraní podporují.

Kromě nejistoty, kterou přinesl Donald Trump a užší spolupráce Severní Koreje s Ruskem, experti upozorňují ještě na jeden důležitý faktor, který v Jižní Koreji vyvolává obavy: Severokorejský režim je mnohem víc než jiné jaderné státy ochotnější své bomby a rakety použít v případě, že by se vládnoucí rodina cítila ohrožena. „Severokorejská armáda je zastaralá, ekonomika v troskách, stát slabý. Stačí jedna vojenská porážka a celé se to zhroutí. Proto Severní Korea může pohrozit použitím jaderných zbraní v případném konfliktu rychle a na rozdíl od ruských hrozeb v posledních třech letech to bude myslet vážně,“ varuje profesor Robert Kelly, expert na Severní Koreu z Pusanské národní univerzity.

Pro vyspělý průmysl Jižní Koreje, která provozuje jaderné elektrárny a vyvinula i vlastní rakety schopné nést jaderné hlavice, by případná výroba jaderných zbraní neměla být problém. „Komplikací by byl dostatek uranu, který se dováží, i místo pro test, ale čistě technicky vzato jsme my i Japonsko na vývoj takových zbraní dobře vybaveni,“ tvrdí profesor Kim.

Rozšíření jaderného klubu brání mezinárodní smlouva o nešíření jaderných zbraní. Proti jsou i Spojené státy. Každá země, která začne jaderné zbraně vyvíjet, na sebe přitáhne rychle pozornost a vystaví se možným sankcím, jak ukazuje příklad Íránu. To je dilema, které kvůli nejistotě spojené s Trumpem aktuálně řeší i evropští členové NATO. „Kdyby si lidé uvědomili tyhle ekonomické dopady, tak by velká domácí podpora zřejmě poklesla. Ale téma samotné jen tak z veřejné debaty nezmizí,“ shrnuje profesor Kim.