Donald Trump se cly otočil a předvedl se jako globální tajtrdlík. Je to úlevné zjištění, ale dvě věci na něm přesto děsí

Znalci českých filmů musí nad Donaldem Trumpem jásat. Několik dní poté, co americký prezident napsal, že jeho politika brutálních cel se nikdy nezmění, platnost většiny nových tarifů (kromě těch pro Čínu, kde souboj naopak eskaluje) na devadesát dní pozastavil. Připomíná tak Douga Badmana z filmu Limonádový Joe a jeho pokyny: Pal-nepal-pal-nepal. Případně krále z filmu Pyšná princezna, který odvolává, co odvolal, a slibuje, co slíbil. Jenže když si uvědomíme, že Donald Trump není postava z komedie ani z pohádky, i když by se do obou žánrů hodil, ale nejmocnější člověk na světě, humor nám dojde. Z nevypočitatelnosti, kterou sledujeme, naopak tuhne krev v žilách.

Trump podle všeho cla odvolal poté, co na něj tlačili jeho podporovatelé z byznysu, v čele s Elonem Muskem. Ale finální moment, který jeho původní rozhodnutí zvrátil, přišel – podle rekonstrukce CNN – poté, co za se za ním ve středu zastavil ministr financí Scott Bessent a ukázal mu vývoj na trhu s americkými dluhopisy. Ty se začaly propadat a hrozilo, že se Spojeným státům prodraží financování jejich astronomického dluhu ve výši 130 procent HDP.

Šlo o vývoj proti historické logice – takřka vždy, když propadají akcie, jdou se investoři „schovat“ do dluhopisů coby bezpečnějších aktiv. Jenže to se teď nestalo. Akciový trh mířící do propasti kvůli Trumpovým clům s sebou stahoval i dluhopisy. Zřejmě proto, že investoři bezprecedentně ztratili důvěru ve stabilitu celé ekonomiky Spojených států pod „stabilním géniem“ Donaldem Trumpem. A Trump byl nucen nejen zatáhnout za záchrannou brzdu, ale i začít brzdit nohama. 

Aktualizováno

Trump couvl a pozastavil platnost vysokých cel pro většinu zemí na 90 dní. Na Čínu znovu udeřil

10. 4. 2025 ▪ 4 min. čtení

Celé to znamená několik věcí. Především že doba, po kterou je Donald Trump ochoten být trpělivý a  snášet bolest ve jménu dosažení konečného cíle, jak se v minulých dnech vyjadřoval, se neměří na roky ani na měsíce. Jde zhruba o jeden týden. Je to trochu komické, ale vlastně je v tom i pozitivní zpráva. Trump možná přece jen není úplný šílenec, který je ochoten kvůli svému přesvědčení zruinovat polovinu planety včetně své vlastní země. Možná se to zase změní, ale tentokrát se Trump projevil racionálně. Bylo by vlastně dobře, kdyby se natrvalo proměnil ze zaťatého ideologa v klasického populistu, který funguje stylem „dělám to, co se zrovna hodí, co se bude líbit“ a bude obsluhovat své voliče, aniž by přitom boural světový obchodní systém.

Co je na postupu amerického prezidenta naopak stále šílené: Několik hodin před svým rozhodnutím pozastavit cla, které logicky vystřelilo akcie nahoru, publikoval na své síti Truth Social post, ve kterém vyzýval lidi, aby akcie nakupovali, protože je k tomu „skvělý čas“. Může to samozřejmě být tak, že jen chtěl povzbudit poptávku. Ovšem je tady i horší varianta: Máme tady jedince, který jediným rozhodnutím může způsobit obrovské výkyvy trhu směrem dolů i nahoru. Na těchto výkyvech se dají samozřejmě vydělat miliardy dolarů. Není tedy úplně vyloučeno, že tady máme největšího inside tradera historie.

Bylo by opravdu zajímavé vědět, kdo na náhlé změně kurzu amerického prezidenta vydělal a kolik.  Inside trading je samozřejmě ve finančním světě nejtěžším zločinem. Ovšem jak už to tak bývá, když ukradne v nouzovém stavu bezdomovec v supermarketu housku, dostane trest vězení, když se někdo mocný zmocní uplatněním vlastní moci miliard, nestane se mu zpravidla vůbec nic. Samozřejmě nelze tvrdit, že to Trump nebo někdo z jeho okolí udělal. Ale ve vší obecnosti lze parafrázovat známé úsloví: „Co není dovoleno volovi, je dovoleno Trumpovi.“

Možná úplně nejšílenější je ale zjištění, že se u Donalda Trumpa nelze spolehnout vůbec na nic. Nelze plánovat, nelze se připravovat, ani v politice, ani v ekonomice. Leda by byl člověk připraven úplně na všechno, což z principu nelze. Budou samozřejmě tací, kdo se budou snažit jeho politiku analyzovat, hledat v ní logiku se záměrem najít klíč k jeho uvažování. Jako třeba Tomio Okamura, který, pravda, ještě před Trumpovou otočkou, usoudil, že „s každým Trumpovým krokem se ukazuje, že vše bylo předem promyšleno a naplánováno s jasně daným cílem“.

Jenže ve skutečnosti to bude nejspíš jako ve slavném sci-fi románu Problém tří těles, kde se přes všechny pokusy nemohlo podařit předpovědět chování planetárního systému. Bylo z definice chaotické. Také Donald Trump se chová naprosto nepředvídatelně, možná nedokáže předvídat ani sám sebe. V románu se nakonec civilizace ohrožovaná nepřetržitým chaosem odstěhovala jinam do vesmíru (a zaútočila na Zemi, což je ale jiná historka). My bohužel variantu stěhování jinam k dispozici nemáme. Jedinou možností je snažit se – ač se v Trumpově světě moc nedá žít – pokusit se ho přežít.

Když jsme začali u filmů, tak u nich i skončíme: Vlasta Burian v pohádce Byl jednou jeden král říká: „Já jsem tajtrdlík? Zaprvé nevím, co to je, a zadruhé mě to uráží.“ Označení za tajtrdlíka by asi urazilo i Donalda Trumpa. Jenže ať to cítí, jak to cítí,  globálním tajtrlíkem od včerejška je. Nelze ho brát nejen doslova, ale už ani vážně.

Trochu děsivé samozřejmě je, že mu nikdo nemůže sebrat nejen moc cloumat dál celým světem, ale ani jaderné tlačítko. Ale to už je na jiný komentář.