Bude z Trumpa čínské kuře? V celní válce hrají Číňané se silnějšími kartami než Amerika

Jedním z indikátorů, že Čína směřuje k ostřejšímu obchodnímu střetu se Spojenými státy, je práce čínských cenzorů. Ve středu, ještě před Trumpovou celní otočkou, byly na čínských diskusních fórech odmazávány hashtagy s číslem 104, což byla tehdy aktuální sazba cel na čínské zboží dovážené do USA. Cenzoři ale jinak podle listu New York Times nechávali Číňany nadávat na Ameriku, takže třeba hashtag „Amerika vede obchodní válku, ale žadoní o vajíčka“ se stal velmi populárním.

Čínský nacionalismus, na němž staví svoji politiku prezident a šéf komunistické strany Si Ťin-pching, je totiž jedním z vysvětlení, proč Peking americkému tlaku neustupuje a proč může americký prezident v celní válce na čínský odpor dost tvrdě narazit. Čína nejdřív v odvetě zvýšila cla na americké zboží na 84 procent, Trump reagoval dalším zvýšením na celkových 125 procent. A následovat budou i další kroky. Peking už dříve zablokoval prodej sociální sítě TikTok, teď chce snížit počet amerických filmů, které budou moci přijít na čínský trh.

„Pro Čínu není tato celní válka motivovaná jen ekonomickými faktory, ale také politickými. Stručně shrnuto, Si Ťin-pching nemůže hlavně domácímu obyvatelstvu ukázat slabost,“ vysvětluje Marcin Jerzewski, na Tchaj-wanu působící sinolog think-tanku Visegrad Insight.

Prezident Si v rámci své strategie „velká obroda čínského národa“ nemůže Trumpovi v ničem ustoupit, protože by tím popřel základy své politiky. Trump a Si nyní provozují to, čemu politologové říkají hra na kuře. Spor obou lídrů je teď nastaven tak, že kdokoli z nich ustoupí, bude považován za slabšího – a to si nemůže dovolit především autoritářský čínský vládce.

Čínská ekonomika na tom není nejlépe, takže ideologicky vyhrocený spor může Simu pomoci odvrátit pozornost právě k nacionalismu. Si Ťin-pching prosadil politickou strategii, kde je rozvoj ekonomiky postavený na vytvoření výrobních kapacit, které jsou mnohem větší, než odpovídá potřebám domácího čínského trhu, jenž navíc trpí slabým růstem vlastní spotřeby.

Jak upozorňuje analýza evropského think-tanku Merics, tato strategie má co nejvíc zajistit soběstačnost a ekonomickou bezpečnost – ale pro zbytek světa to znamená hrozbu zaplavení čínským zbožím dotovaným tamní vládou i za cenu efektivity a nemožnosti návratu nákladů. Což je třeba případ elektromobilů.

komentář martina ehla

Konec globalizace, ohlášený Trumpem, přináší historickou šanci pro největšího strategického rivala USA

4. 4. 2025 ▪ 4 min. čtení

Zároveň se Čína dívá na obchodní vztah s USA dlouhodobě. Za začátek dnešní obchodní války považuje Peking už první Trumpův prezidentský termín a zvýšení cel na čínské výrobky v roce 2018. Tehdy šlo o cla v rozmezí 7,5 až 25 procent.

„Čínské firmy ale nemají žádnou povinnost platit cla na výrobky, které vyrábějí pro americké firmy, protože jim tyto výrobky nepatří,“ tvrdí v listu Nikkei Asia Yuqing Xing, profesor ekonomie z National Graduate Institute for Policy Studies v Tokiu.

Čínská vláda nejprve vyšla Americe vstříc a čtyřikrát snížila cla plus změnila zákon o zahraničních investicích. Nejvíce z toho získal šéf Tesly Elon Musk, jenž tak mohl otevřít první automobilku v Číně, která je celá v zahraničních rukou a nemá čínského spoluvlastníka.

A dál se jednalo o větším dovozu hlavně amerických potravinářských produktů z USA. Ale to nepomohlo Washington přesvědčit.

Teď se zřejmě přiblížil moment, kterého se řada expertů obává: oddělení americké a čínské ekonomiky, což by bylo zničení základního motoru globalizace posledních dekád. Trump se domnívá, že Čína nemá v rukou silné karty. Naopak prezident Si Ťin-pching si myslí, že slabší karty v současném obchodním vztahu má právě Trump – a experti dávají čínskému lídrovi za pravdu.

„Pro Čínu bude mnohem snazší se obchodně oddělit od Spojených států než naopak. Výrobky, které kupuje Čína od USA, je mnohem snazší nahradit – jde o potraviny nebo semena a potom fosilní paliva,“ vysvětluje Marcin Jerzewski.

Čína dlouhodobě pracuje na tom, aby si zajistila dobré obchodní podmínky u států tzv. globálního jihu. Vyjednává o nových dohodách ve sdružení ASEAN, investuje obrovské množství peněz do zemědělského průmyslu v Brazílii, dováží čím dál víc ropy a plynu z Afriky. Potraviny, plyn a ropu dováží Čína také z USA – hrozba, že by je mohla nahradit importem z Latinské Ameriky a Afriky, vytváří tlak na republikánské státy z jihu USA.

Náklady na ekonomické oddělení USA a Číny by byly nejvíce vidět právě tady, což by pro republikány bylo nemilé vzhledem k tomu, že za rok a půl budou obhajovat většinu, kterou mají v obou komorách Kongresu.

A pak je tu ještě faktor technologických firem. V roce 2024 tvořily 85 procent amerického vývozu do Číny výrobky šesti amerických firem – Apple, Tesla, Qualcomm, Nvidia, AMD a Nike. Suma 121,6 miliardy dolarů, kterou tato část obchodu tvoří, není podle profesora Xinga zahrnuta v oficiálních obchodních statistikách, ale dává Pekingu další možnosti tlaku na Trumpa.

„Čína má prostě víc tahů, které může v této hře zahrát,“ uzavírá Marcin Jerzewski.