Máte dobré brzdy? A mohl bych je vidět? Aneb Jak se připravit na epochální jízdu veteránů

Co ten výfuk, je v pohodě? Jako by měl trochu nestandardní zvuk, začíná ne zrovna povzbudivě Tomáš Tochtar, když se před ním přistavím s dvaačtyřicetiletým Mercedesem všeobecně známým jako piano. Vousatý vysmátý Boleslavák ví o autech všechno, hlavně o těch dříve vyrobených.

Je dvorním mechanikem jedinečné vytrvalostní jízdy historických aut, která z Prahy vyráží do různých koutů Evropy. Poprvé se parta nadšenců do starých strojů vydala před dvěma lety do Istanbulu, loni do Athén. Letos hlavní organizátor Josef Zajíček, majitel značky hodinek Robot a mosteckého autodromu, vybral Nice. Původním záměrem bylo přímo Cannes, jenže týden před filmovým festivalem bude v centru francouzské Riviéry začátkem května „quel francais bordel“, a tak je Nice vhodnější.

Náš zelený Mercedes se jedinečné akce Czech Oldtimer Express účastní poprvé a bude už tradičně hájit barvy magazínu Hospodářských novin PročNe, který je hrdým partnerem. Vyjede se 2. května z Prahy, opět od Národního technického muzea, a organizátoři zvou fanoušky, aby se přišli podívat na start mezi sedmou a desátou hodinou ranní.

Spolu s dalšími 47 posádkami historických aut zamíříme nejdřív do BMW Muzea v Mnichově, čeká nás taky Vitra Campus, projížďka na okruhu Paul Ricard včetně prohlídky s jeho prezidentem Jeanem Alesim, bývalým pilotem F1.

Trasa dobrodružného závodu, který je namísto o rychlosti především oslavou automobilismu, pokaždé měří něco mezi dvěma a třemi tisíci kilometrů. Pro běžné moderní auto je to porce jako nic, jenže skupinka „bláznů“ do starého plechu se musí na jízdu dobře připravit. Vždyť ti nejodvážnější přijedou na start s auty starými skoro 90 let.

„Právě takových, kteří se nebojí vyjet s opravdovými historiky, si cením nejvíc. Absolvovat každý den stovky kilometrů často v náročných horských stoupáních a někdy taky na cestách necestách, vyžaduje odvahu. I proto auta starší 65 let mají na Czech Oldtimer Express zvláštní a nejcennější kategorii,“ dodává Zajíček. I on sám vyráží do Nice ve svém BMW 327 z roku 1941, ty nejstarší vozy, a je jich několik, jsou dokonce ročník 1937.

Přípravu je tak dobré nepodcenit. Právě proto na zvedáku obnažuji zespodu náš CE230 s třícípou hvězdou na kapotě před Tomášem Tochtarem, aby poradil, jak na to.

Je fér veřejně říct, že bez čtveřice servisních guru, ke kterým vedle Tochtara patří taky Sebastián Hyka, Michal Budkovský a Jakub Štančík, by možná dost aut během minulých dvou ročníků do cíle vůbec nedojelo. Pomáhají posádkám na trase, když se potýkají s potížemi, jezdí sem a tam podle toho, kde zrovna který z desítek vozů zůstal viset. Opravy umí řešit i na místě, ostatně proto si vezou s sebou dodávku plnou dílů až po strop, které je těžké na cestě v cizích zemích sehnat, a k tomu podvalník. Po nocích pak zvládají opravovat převodovky i diferenciály a vymýšlet provizorní řešení, aby auta nemusela skončit expedici předčasně a potupně se nechat odvézt domů.

O štěstí a 43 veteránech. Motorová story jménem Oldtimer Express, která letos dojela z Prahy až do Athén

21. 6. 2024 ▪ 4 min. čtení

„Příprava je rozhodně základ. Stává se dokonce i to, že lidi nechávají v nádrži starý benzin přes zimu. Ideální je tak před cestou vyčerpat nádrž. Určitě doporučuji také tankovat ten nejlepší možný benzin bez biosložek, které starým motorům opravdu nesvědčí,“ začíná Tochtar.

„Hodně často bývají problémem i staré oleje, u veteránů, které moc často nejezdí, se v nádržkách kondenzuje voda a náplně rychleji degradují. Dál doporučuji vždycky udělat geometrii a důkladnou kontrolu brzd, aby se některé z kol nepřibržďovalo. K tomu dochází často, pak zůstávají viset brzdové pístky, přehřejí se ložiska a je malér, ložiska bývají u různých typů aut specifická a my s sebou nemáme samozřejmě všechny typy,“ popisuje mechanik.

Kontroluje na Mercedesu výfuk, který se mu zdál podezřelý, je ale nakonec v pořádku. Všímá si trochu orosení od oleje především na diferenciálu. Olej z převodovky našemu pianu trošku ukapává. „Já vím, to je časté a i jako mechanik chápu, proč to neřešíte, obvykle totiž celé finančně nákladné přetěsnění stejně ani nepomůže. Prostě si s sebou vezměte olej, dolívejte ho a před hotelem dávejte pod auto plastovou vaničku, ať to nikomu nevadí,“ dodává.

Veteránem z Prahy k Azurovému pobřeží. Mercedes-Benz 230CE čeká těžká zkouška

Dalších 18
fotografií

Pečovat o veterány jako doktor o pacienty ho evidentně baví. „Prvotní důvod, proč jsem kývl na to, stát se mechanikem během expedice Czech Oldtimer Express, bylo to, že teď už se auty úplně neživím a chybí mi to. Baví mě na tom i ten adrenalin, rychle najít příčinu potíží a vymyslet efektivní řešení. A že celá tahle akce je ohromné dobrodružství. Klobouk dolů před Josefem Zajíčkem, že to zvládají naplánovat a všechno skvěle funguje. Vždycky se sejde úžasná parta lidí, kteří milují stará auta a tohle nadšení chtějí sdílet,“ usmívá se Tochtar.

Tyto dobrodružné cesty ho naučily podle jeho slov to, že mechaniky už nic nepřekvapí. „Jsou posádky, které auto rozeberou před jízdou do šroubku, poctivě testují a pak se jim vysype něco, co nejde opravit na místě. A naopak jezdci, kteří neřeší nic a za celou cestu je ani jednou u krajnice nepotkám,“ rozpovídá se.

Nad tím, jestli během cest nastaly poruchy, se kterými si mechanici nevěděli rady, se zamýšlí dlouho. „Se vším jsme si nějak poradili. Nejhorší byl loňský případ, kdy se jednomu Renaultu přímo na hranicích zasekl kvalt v převodovce a nešlo vyřadit. Museli jsme ji rozebrat v naprosto polních podmínkách, ale nakonec se povedlo ji opravit. Zabrat nám dala taky jedna Tatra, která přestala dobíjet. Vymysleli jsme s kolegy řešení. Ráno jsme ve specializovaném obchodu koupili obrovské baterie do kamionů a namontovali je do bočních výdutí v motorovém prostoru, kompletně jsme předělali elektriku, aby se dobíjelo z těchto velkých baterií, které jsme pak na hotelu každou noc dobíjeli. Smáli jsme se, že jsme z Tatry vlastně udělali elektromobil,“ popisuje různé zážitky s tím, že často není práce samotná ani moc náročná, jen je potřeba vymyslet co nejefektivnější opravu.

Sám po střední škole závodil a pak několik let pracoval jako mechanik týmu při mistrovství Evropy, a tak má spoustu zkušeností, jak dát přes noc do kupy i celé motory.

Tochtar také radí brát si s sebou vlastní sadu dílů, které je těžké pak na cestě sehnat. Třeba rozdělovač, alternátor, startér, svíčky či klínový řemen. „Piana bývají držáky, ještě lepší by byl samozřejmě naftový, ten vydrží všechno na světě,“ dodává Tochtar.

Tomáš Tochtar je jedním ze čtyř mechaniků, kteří na Czech Oldtimer Express pomáhají s případnými poruchami veteránů.

Foto: Eva Srpová

Paradoxně se obává, že shánět díly na cestě bude tentokrát daleko těžší než loni. „V balkánských státech často některé veterány pořád jezdí jako běžná auta a je to země plná Mercedesů. Podle mě tam skončila většina aut, která se tu v minulosti ukradla. Takže na vaši C123 se tam dá sehnat cokoli, ve Francii to bude už těžší,“ uvažuje.

Jaké tedy dostává náš veterán vysvědčení? „Je to pěkné auto, není zanedbané. Lehce z něj občas ukápne olej, ale to je vlastně běžné a není to žádná tragédie. Budu vám držet palce a přát vám, ať my dva se potkáváme na cestě co nejmíň.“