Fiasko kauzy Visapoint: stát musí vrátit zabavené stamiliony. A také platit odškodné

Před sedmi lety se policie a žalobci pochlubili, že zatkli dvanáctičlennou skupinu Rusů a Vietnamců, která napadla počítačový systém ministerstva zahraničí Visapoint na udělování víz. Přišla si tím nejméně na 853 milionů korun. Úřady obviněným zabavily více než dvě stě milionů korun v hotovosti, nalezených při domovní prohlídce v šatní skříni, a zajistily i několik desítek nemovitostí.

Nyní ale případ skončil absolutním fiaskem. Stát jim vše bude muset vrátit a také zaplatit odškodné za to, že strávili celý rok nezákonně ve vazbě. Městský soud v Praze totiž tuto středu potvrdil, že byť si byznysem s vízy přišli takřka na miliardu, dělali jen to, na co byl Visapoint určen. Tedy vyplňovali formuláře pro získání víza.

Že k tomu využili speciálně vyvinutý program, není trestné. Hlavní vinu tak má ministerstvo zahraničí tím, jak systém nastavilo. O výši odškodného rozhodne ministerstvo spravedlnosti, nebo soud v samostatném řízení. Při obvyklé „sazbě“ až 1500 korun za den ve vazbě se dá očekávat celkem nejméně šest milionů korun. Skupina ale zřejmě bude požadovat i úroky a odškodné za zadržované stamiliony. 

Klíčovou postavou je nyní jednačtyřicetiletý ruský podnikatel Andrej Voronin, dlouhodobě žijící v Česku. Právě on začal na zájmu Vietnamců o získání českých víz vydělávat ve velkém.

Jejich udělování nejen ve Vietnamu, ale třeba i na Ukrajině v minulosti dlouhodobě provázela korupce. Mafiánské gangy „zprostředkovatelů“ umožnily přístup na ambasádu, a tedy i možnost podat žádost o víza, jen tomu, kdo jim zaplatil příslušný poplatek. Ministerstvo kvůli tomu několikrát v minulosti rozprášilo problematické zastupitelské úřady a zavedlo později právě elektronický systém Visapoint.

Ten měl zájemcům umožnit registrovat si žádost a termín pro pohovor na ambasádě. Jenže Bezpečnostní informační služba (BIS) brzy poukázala na to, že některé organizované skupiny pomocí softwarových nástrojů blokovaly volné termíny pro pohovory a ty pak prodávaly dál. „Běžní žadatelé pak nemají jinou možnost než od takzvaného zprostředkovatele zaregistrovaný termín na pohovor za značnou finanční částku odkoupit,“ napsala v jedné ze svých zpráv.

Nikdo jiný nemohl prakticky uspět

Voronin vyvinutý program vyplňování formulářů pro registraci termínů plně zautomatizoval. A dokázal se i vypořádat s ověřovacím kódem CAPTCHA, který měl „robotickým“ přihlášením bránit. Výsledkem bylo, že téměř nikdo jiný neměl šanci uspět. Získané termíny pak zájemcům skupina prodávala zpočátku za 1500, později už dokonce za 15 tisíc dolarů. Když později ministerstvo Visapoint vypnulo a zavedlo telefonické nebo také mailové objednání, dokázal obejít i to.

V září 2018 pak policie po více než ročních odposleších a sledování – i díky spolupráci s tajnými službami – provedla velký zátah. Státní zástupkyně pražského vrchního státního zastupitelství Petra Ullrichová po tříletém vyšetřování následně podala obžalobu na 12 lidí. Pět z nich bylo členů Voroninovy rodiny, sedm Vietnamců, kteří fungovali jako zprostředkovatelé.

Případ začal soud řešit v říjnu 2022 jako trestný čin neoprávněného přístupu k počítačovému systému či zásahu do něj. Protože byli stíháni jako členové organizované zločinecké skupiny a měli způsobit velkou škodu, hrozilo jim až deset a půl roku vězení.

Vybral stovky milionů od sportovců, zadržela ho policie, teď míří do konkurzu. Rozprodej majetku Romana Petra ale nebude snadný

29. 4. 2025 ▪ 5 min. čtení

Obžaloba se opírala o stovky hodin odposlechů, kde obžalovaní řešili, jak překonat nově zavedená opatření, či si předávali data žadatelů o vízum. Prvoinstanční Obvodní soud pro Prahu 9 ale všechny loni v prosinci obžaloby zprostil. Podle něj totiž do žádného počítačového systému nezasáhli. Jen využili samotného účelu Visapointu – podali žádost o termín a vyplnili formuláře. A to, že celý proces zautomatizovali, jim nelze klást za vinu.

„Automatizace sama o sobě není trestná. Obžalovaný oproti ostatním zájemcům potencoval své šance,“ uvedl prvoinstanční soud. Na tom, že si tím Voroninova skupina vydělala takřka miliardu korun, přitom podle soudu nezáleží. „Zisk není znakem žádné ze základních skutkových podstat žalovaného trestného činu.“ Za poškozené pak nepovažoval ani ty, kdo platili zprostředkovatelům přemrštěné ceny za získání víza. „Jednalo se o jejich svobodné rozhodnutí, zda jim za ty peníze registrace stojí, nebo ne,“ poukázal prvoinstanční soud.

Lidsky důstojně podat žádost

A tento verdikt nyní potvrdil i odvolací soud. „Jejich činností nedošlo k překonání bezpečnostních opatření a tím neoprávněnému přístupu k počítačovému systému,“ shrnul předseda odvolacího senátu Richard Petrásek. Souhlasil tak i se základní tezí, totiž že zautomatizování podání nemůže být trestné.

Poukázal přitom i na to, že Nejvyšší správní soud opakovaně označil Visapoint za nezákonný, když neumožňoval zájemcům v přiměřeném čase a lidsky důstojným způsobem podat žádost o vízum. 

Soud nicméně naznačil, že se Voronin a jeho skupina mohli dopustit jiného trestného činu – například nedovoleného podnikání či krácení daní. Tím se ale policie a žalobci dosud nezabývali. Podle státní zástupkyně Ullrichové to má jednoduchý důvod: pokud byli přesvědčeni, že celá činnost byla trestná, tak je těžko mohli vinit z pouhého podnikání bez potřebného povolení.

A stejné to je i s nezdaněním jejich výdělku. „Je to podobné, jako byste chtěli, aby někdo přiznal příjmy z prodeje drog,“ vysvětluje Ullrichová, která slibuje, že v této části nechá případ znovu otevřít a došetřit. O přesnějším postupu ale rozhodne až poté, co odvolací soud vypracuje písemné odůvodnění rozsudku.