Insolvence nahrávají dlužníkům, tvrdí poslanci z ODS. Chtějí jim kontrolovat výdělky a zvýšit splátky

Poslanci ODS Pavel Staněk a Karel Haas přicházejí s návrhem další změny insolvenčního zákona. Jeho poslední novela přitom začala platit teprve loni v říjnu. Tehdy zkrátila oddlužení z pěti let na tři roky. Poslanecká dvojice teď ale chce celý proces vůči dlužníkům opět zpřísnit.

Nejpodstatnějšími navrhovanými změnami tak má být například návrat požadavku, aby splatili alespoň 30 procent svých závazků. Nyní míru splacení určí insolvenční správce pro každého dlužníka individuálně podle jeho příjmů. Přitvrdit má ale i kontrola výdělků a snahy splácet. Navržená úprava má však podle oslovených poslanců v tomto volebním období jen minimální šanci na přijetí.

Sami autoři návrhu to připouštějí, podle svých slov tím ale chtějí alespoň zahájit debatu o změně kurzu. Ten je totiž podle nich nastaven příliš vstřícně k dlužníkům.

Ti by měli mít podle návrhu nově povinnost vydělávat tolik, aby to odpovídalo jejich vzdělání a kvalifikaci, stejně jako průměrné mzdě. A podle toho by měli i splácet. Celkem minimálně skoro třetinu dlužné sumy. „Dlužník by svoji povinnost splnil, pokud by splatil věřitelům alespoň 30 procent jejich pohledávek,“ stojí v navrhovaném textu zákona, který byl zveřejněný v pondělí.

„Náš návrh zákona míří na korektnější posuzování veškerého úsilí dlužníka k uspokojení pohledávek věřitelů,“ píší v důvodové zprávě Staněk s Haasem. Znovuzavedení třicetiprocentní hranice, kterou zmiňovala verze zákona platná do loňské novelizace, pak má podle nich zamezit účelovým přesunům peněz dlužníky i vytváření rozdílné soudní praxe v posuzování platnosti oddlužení.

Insolvenční správci by tak měli důsledněji zkoumat výdělky a majetkové poměry dlužníků. Měli by například získávat informace od finančních úřadů, bank, které vedou nebo vedly dlužníkovi účet, z katastru nemovitostí, živnostenského rejstříku či od orgánů sociálního zabezpečení.

Nyní totiž podle Haase a Staňka legislativa u oddlužení nedostatečně zohledňuje, jaké má dlužník možnosti si vydělat. „Nevyžaduje po něm přiznání jeho potenciálu, schopností a možností. Pouhá proklamace úsilí nemůže stačit,“ míní poslanci. Naráží tak na situace, kdy se někteří dlužníci nesnaží dostatečně, případně pracují načerno a nepřiznávají příjmy.  Dvojice z ODS chce navíc všem dlužníkům znemožnit vstupovat do oddlužení opakovaně.  

„Nešlo nám o zviditelnění, to bychom si našli snadnější, populárnější, méně odbornou problematiku,“ říká k tomu Haas.

Hlavním motivem dvojice prý bylo, že principy, které nyní navrhuje, se už snažila začlenit vloni do novely a neuspěla. „Chtěli jsme je ale jako dva právníci sepsat, předložit a ukázat, že dlužnicko-věřitelské vztahy jdou řešit i jinak, než je nyní trendem. Třeba se to kyvadlo, které je nyní vychýlené, povede vrátit do ekonomické reality v příštím volebním období,“ sdělil poslanec.   

Lidí v oddlužení přibývá jen pomalu. I po změně zákona jsou brzdou tvrdší pravidla a poplatky

14. 1. 2025 ▪ 5 min. čtení

Případná změna zákona, ke které se má do 16. května vyjádřit vláda, v tomto volebním období šanci na přijetí ani podle jejich oslovených kolegů skutečně nemá. „Je to spíš takové gesto. Že by mohl být takový zákon přijatý, je jen v rovině teorie. Lepší by bylo se zaměřit spíše na vymahatelnost v exekucích, kde se řada lidí díky výdělkům v šedé ekonomice splácení zdařile vyhýbá,“ míní předseda sněmovního podvýboru pro problematiku exekucí a insolvencí Aleš Dufek (KDU–ČSL).

Zákon zcela odmítá i místopředseda stejného podvýboru za opoziční ANO Patrik Nacher. „Přijít s něčím takovým nyní, poté co jsme novelu po dlouhých debatách přijali, je urážka parlamentní demokracie. Dva politici ODS budou nyní opravovat verzi, pro kterou strana a celá koalice sama hlasovala. Nebudu to ani číst,“ reagoval příkře Nacher.

Návrh kritizují i experti z neziskových organizací, které zadluženým pomáhají s dluhy se vyrovnat a připravují i návrhy na oddlužení. Například podle právníka Institutu pro prevenci a řešení předlužení Jakuba Sosny je pro uspokojení věřitelů vhodnější současné znění zákona, které dlužníkovi určuje individuální míru pouze s ohledem na jeho schopnosti, možnosti a majetkové poměry. A nestanovuje žádnou povinnou hranici.

Aktuální úpravu tak podle něho lze v řadě případů hodnotit dokonce jako přísnější, neboť může požadovat i zaplacení více než 30 procent. Kolik procent nyní lidé splácí, však zatím podle právníka Sosny nelze říci, protože novela platí teprve sedm měsíců a schválených případů je málo.  

I požadavky na insolvenční správce jsou podle něj zčásti nadbytečné, protože je správci už na základě jiných ustanovení zákona musí zjišťovat (například informace z katastru nemovitostí). „Nepřiměřeně se však má rozšířit okruh informací z oblasti daňové, bankovní a sociálního zabezpečení, jež by měl insolvenční správce povinnost vždy zjišťovat. Navrhovaná úprava by tak mohla být spojena s nezanedbatelným zvýšením administrativní zátěže zejména pro samotné insolvenční správce,“ míní Sosna.

Nesprávné je podle něj i odmítnutí dlužníků, kteří třeba sice do oddlužení už dříve vstoupili, nicméně proces z nějakých důvodů, třeba nemoci, předčasně ukončili, aniž by porušili své povinnosti. Nyní mají dvanáctileté embargo na opakovaný vstup do oddlužení jen ti, kteří už celým procesem jednou úspěšně prošli.