Paní Anička váží 35 kilo a svůj den nejraději tráví stáním ve dveřích a dirigováním všech ostatních. Pan Václav je na vozíku a rád na něm jezdí po chodbách, než najde jiný podobný stroj, který pak někomu vezme. Oblíbenou činností pana Arnošta je zase nakukování do ženských pokojů.
Tyto mikropříběhy obyvatel domu pro lidi s pokročilou kognitivní poruchou mohou vyznít i vážněji. Třeba tak, že jde o lidi, kteří si nepamatují své blízké – nejen jejich jména, ale často ani jejich existenci. Nejsou schopní naformulovat větu, někdy ani slovo. Mnozí zapomněli, jak se chodí. Nevědí, že musí na toaletu. Jejich soběstačnost je nulová. Stejně tak jejich ekonomický přínos společnosti. Je jim přes osmdesát, mnozí míří ke stovce.
Co se dočtete dál
- Kdo doplatí na zavedení eutanazie?
- Proč má dobrovolná smrt tolik příznivců?
- Má Česko zavést dobrovolný odchod ze života za pomoci lékaře?
- Veškerý obsah HN.cz
- Mobilní aplikace
- Bez reklam
- Odemykejte obsah pro přátele
- Články v audioverzi + playlist
- Možnost kdykoliv zrušit
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.





