Dánové půjdou do důchodu v 70 letech jako první na světě. V Česku je to jen otázka času a odvahy

Dánsko jako první vyspělá země v Evropě a vlastně i na světě oznámilo zvýšení věku odchodu do důchodu na 70 let. Platit to má od roku 2044, do té doby se bude věk pro odchod do penze zvyšovat postupně – v roce 2030 se důchodový věk v Dánsku zvýší na 68 let, v roce 2035 na 69 let. Zvýšení na 70 let se bude týkat lidí narozených po 31. prosinci 1970.

V České republice penzijní reforma schválila navýšení věku odchodu do důchodu o dva roky na 67 let. I tady je náběh postupný, pozdější věk odchodu do důchodu se má týkat těch, kteří se narodili po roce 1989. Hnutí ANO reformu napadlo u Ústavního soudu. Spolu s dalším opozičním hnutím SPD slibuje, že podstatnou část reformy zruší, pokud se na podzim po sněmovních volbách dostanou k moci.

Jedním z hlavních a často opakovaných argumentů pro zrušení je, že zdraví neumožňuje většině populace pracovat do tak vysokého věku.

Pracující důchodci můžou získat až tisíce měsíčně navíc. Musí být ale aktivní. Přinášíme návod, jak na to

9. 1. 2025 ▪ 4 min. čtení

Vzestup stříbrné ekonomiky

Penzijní věk je administrativní záležitost. Kdo je ale skutečně starý? Podle poslední studie Mezinárodního měnového fondu byly v průměru kognitivní schopnosti osoby ve věku 70 let v roce 2022 srovnatelné se schopnostmi osoby, které bylo v roce 2000 53 let. Pokud jde o jiná kritéria než mozek a schopnost se učit, tak co se týká zdraví, sedmdesátník roku 2022 byl na tom stejně jako člověk ve věku 56 let v roce 2000. Vzhledem k tomu, že se očekává, že tento trend bude pokračovat, neexistuje jediný argument proti zvyšování věku odchodu do důchodu.

Podrobnější pohled ovšem ukazuje, že se tento průměr netýká všech – průměrné skóre zdraví je výrazně nižší u osob na venkově, u osob s nejvýše základním vzděláním a u domácností s nižším majetkem. Rozdíly lze snížit zlepšením kvality zdravotní péče, důrazem na prevenci a poskytováním pobídek pro zlepšení životního stylu pro znevýhodněné skupiny.

Jako příklad slouží neuvěřitelný růst průměrné délky života v Singapuru, který se z 90. místa na světě v roce 1950 dostal na první místo v roce 2018. Jak na to? Země dotuje zdravější potraviny, reguluje obsah cukru v nápojích, vybudovala rozsáhlá veřejná fitness centra, zavedla poplatky za automobilovou dopravu a dotuje bydlení v blízkosti rodiny s cílem podpořit mezigenerační sociální vazby.

Jak jsou na tom Češi

Tuzemská politická scéna se do reformních kroků, kterými proslul Singapur, nepouští. Naopak tu probíhá podpora konzumace alkoholu, daň z cukru rozcupovali studiemi (nepřekvapivě) výrobci sladkých nápojů, automobil je svatým grálem a nedotknutelným symbolem úspěchu i v centru hlavního města, a co se týká bydlení, je často nedostupné bez ohledu na generační vazby.

Navýšení penzijního věku na sedmdesátku, k čemuž se odhodlali ve Skandinávii, pak v kontextu české diskuse o penzích zní naprosto nereálně. A pokud člověk poslouchá „hlas lidu“ v nejbližším pohostinství, musí dát opozičním politikům za pravdu.

Jenže jsou Češi skutečně tak nemocní, jak se zdá z vyjádření politiků i mnoha lékařů? Studie Národní rozpočtové rady upozornila na úskalí ukazatelů, které měří nikoliv úmrtnost, ale věk dožití ve zdraví. Je jich sice několik, existuje na ně speciální metodika a každý z nich má svůj odborný a mezinárodně uznávaný název, nicméně všechny mají jednu společnou vadu: jsou závislé na dotazníkovém šetření vybrané skupiny obyvatel. A ti samozřejmě odpovídají podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, což ale také znamená velmi subjektivně.

Asi proto nepřekvapí, že rozdíly mezi tím, co definujeme jako zdravý věk, se podle jednotlivých indikátorů liší asi o 10 let. Ten, kdo nechce penzijní reformu, vybere věk dožití ve zdraví, který se pohybuje kolem 62 let. Ten, kdo naopak chce prosadit podstatně delší zapojení člověka do pracovního procesu, bere jiný ukazatel, který potvrzuje, že jsme zdraví i po 70.

Reálně ovšem nikdo netuší, jak dlouho žijí Češi ve zdraví. Tím pádem není absolutně jasné, jestli budou schopní pracovat do 65, 67 nebo třeba výhledově do 70 let, či dokonce do 75 let.

Kolik seniorů pracuje

Nicméně existují čísla, kolik lidí nad 60 let pracuje nyní a v jakých oborech.

Z posledního srovnání zaměstnanosti seniorů v letech 1993 a 2024, které provedl Český statistický úřad, vychází naprosto jednoznačně, že zaměstnanost v posledních 31 letech rostla nejvíce u nejstarších věkových skupin. Částečně to jde na vrub prodloužení věku odchodu do důchodu, roste ale prudce i podíl lidí, kteří pracují po 65 letech. Týká se to mužů i žen.

Jak uvádí časopis Statistika a my, nejvýraznější nárůst míry zaměstnanosti byl zaznamenán ve věkové kategorii 60 až 64 let (ze 17,5 procenta na 62,9 procenta), a to přesně kvůli prodloužení věku odchodu do důchodu. V případě mužů, kteří se obecně v průměru dožívají nižšího věku, stoupla míra zaměstnanosti v kategorii 60 až 64 let z 24,8 procenta dokonce na neuvěřitelných 70,5 procenta.

Počet zaměstnaných seniorů nad 65 let stoupl z 5,6 procenta na 8,4 procenta. Česko je tak už nyní výrazně nad průměrem EU, kde pracuje 6,7 procenta seniorů.

Pokud procenta převedeme do čísel a podíváme se na údaje České správy sociálního zabezpečení, pak ke konci roku 2023 (údaje za loňský rok vyjdou v roce 2026) evidovala celkem 190 308 pracujících seniorů. Jak ale upozornila vedoucí oddělení komunikace a tisková mluvčí Jitka Drmolová, údaje nejsou porovnatelné s údaji ČSÚ, který statistiku zpracovává podle jiné metodiky.

Jak podpořit zaměstnanost ve vyšším věku?

Nutno dodat, že na ochotu pracovat ve vyšším věku má vliv nejen zdraví, ale také poptávka po pracovní síle (tedy nabídka pracovních míst) a v neposlední řadě i zdanění, respektive podmínky, za kterých člověk pracuje. Například poslední novela, která od ledna 2025 nabídla pracujícím důchodcům (zaměstnancům i živnostníkům) slevu ze sociálního pojištění, tedy dovolila důchodcům pracovat a současně neodvádět povinné příspěvky do sociálního systému (na penze, které už stejně pobírají), výrazně zvýšila ochotu zůstat aktivní v pracovním procesu. Podle posledních dat České správy sociálního zabezpečení tuto slevu na pojistném v březnu 2025 uplatnilo celkem 133 895 zaměstnanců. Tedy většina.

Stejně důležité jako to, kolik lidí pracuje ve vyšším věku, je, kde vlastně pracují. Ve všeobecném povědomí je, že lidé nad 55 let by měli pokud možno sedět na vrátnici (než je nahradí umělá inteligence), protože na všechno ostatní jsou moc staří, nemocní a neznalí moderních technologií.

Podle ČSÚ ve věkové kategorii 60–64letých není velký rozdíl v profesní a odvětvové skladbě v porovnání s mladšími pracujícími. Jediné, co je vidět, je rostoucí specializace a odbornost – méně jsou v této skupině zastoupena povolání specialistů a úředníků, naopak častěji mladší šedesátníci pracují na pozici řídicích pracovníků nebo technických a odborných pracovníků. A nutno dodat, že se je rozhodně nechystají opouštět (pokud k tomu nebudou donuceni).

V důchodovém věku, tedy po 65 letech, prudce padá počet pracujících ve fyzicky náročných profesích, klesá počet řemeslníků a opravářů. Naopak v práci pokračují specialisté, značný je rovněž podíl starších v řídicích funkcích.

Jak dodávají statistici, více než čtvrtina těchto pracujících ve třídě specialisté je z Prahy. Upřímně, nic z toho není překvapením. Snad jen to, že po dosažení 65 let pracují častěji muži. V roce 2024 jich bylo do pracovního procesu zapojeno 11,5 procenta, zatímco žen pouze 6,3 procenta. Jedním z možných vysvětlení je, že se důchodový věk stává pro některé ženy druhou směnou – hlídají vnoučata a současně se starají o své staré rodiče. Namísto placeného zaměstnání „pracují“ zadarmo.

Ukazuje se, že o seniorech má statistika poněkud kusé údaje. Jaký je jejich zdravotní stav a jak dlouho jsou reálně fit? Jaká je jejich reálná ochota pracovat a s jakými překážkami se doopravdy setkávají? Mají o ně zaměstnavatelé zájem a za jakou cenu? Kdyby senioři skutečně chodili do práce, dokázal by jejich neplacenou práci nahradit dostatek škol a ústavů sociální péče pro přestárlé a potřebné?

Senioři nad 65 let budou do roku 2050 tvořit skoro 30 procent populace. Už nyní (s podílem přes 20 procent) jsou jedním z rozhodujících činitelů nejen u volebních uren, ale také v obchodech i ve službách. S prudkým poklesem porodnosti to budou právě penzisté, na kterých bude stát ekonomika. Důchod v sedmdesáti je tak jen otázkou času a politické odvahy.