Private equity jako nedotknutelná modla. Nelikvidní ale při investování neznamená bezpečnější

O investování do firem neobchodovaných na burze, tzv. private equity, jsem se chystal napsat již delší dobu. Finálně mě k tomu postrčil aktuální článek ve Financial Times od Daniela Rasmussena „Stává se private equity pastí na peníze?“. Nelze s ním souhlasit zcela ve všem, ale řada jeho názorů inspiruje k zamyšlení. Proč se Yale a Harvard nyní snaží redukovat private equity a jakým problémům při tom čelí? Proč nyní fondy v tomto oboru snižují výplaty investorům?

Před nedávnem jsem na tomto místě psal o iluzi bezpečnosti nelikvidních investic a uváděl jako příklad fondy nemovitostní. Napsané však analogicky platí i pro private equity. Iluzorní pocit bezpečí v hlavách investorů je v případě neobchodovaných aktiv z velké míry vytvářen menší frekvencí stanovení ceny. Představme si, že v Pardubicích budeme měřit teplotu jen jednou ročně v červnu, zatímco v Praze každý den. Na základě „faktů“ pak můžeme dojít k závěru, že v Praze bydlet nechceme, protože zde teplota kolísá od minus 15 do plus 37 stupňů. Oproti tomu v Pardubicích je mnohem příjemněji, kolem 20 až 25 stupňů.

Grafika uvnitř

Divoké jaro na burzách. Jak si s ním poradili nejúspěšnější investoři

23. 5. 2025 ▪ 5 min. čtení

Private equity je aktuálně nedotknutelná modla mnoha investorů a poukazovat na možné problémy je koledování si o podobnou ostudu jako zpochybňovat americké akcie před půl rokem. Rádi věříme příběhům, často i přesto, že fakta již ukazují něco jiného. Podniky podléhají stejným ekonomickým zákonům, ať se obchodují na burze či nikoliv.

Příčina problémů některých private equity fondů je, že mají portfolio plné podniků koupených v posledních pár letech za přemrštěné ceny. Tyto transakce byly učiněny na základě předpokladu dlouhodobě levných peněz. Od té doby se však podmínky diametrálně změnily. Zvýšení úroků ze zcela abnormálních úrovní probublává do různých zákoutí ekonomiky postupně a v mnoha případech s velkým zpožděním. Je dobré mít to na paměti při investičním rozhodování a vědět, že veřejné trhy již své ceny na novou realitu dávno adaptovaly, zatímco některé nelikvidní investice to teprve čeká.