Hlasují lidé ve volbách pouze peněženkami? Nová data ukazují, že je to složitější

Známé úsloví praví, že lidé ve volbách hlasují peněženkami. Opravdu? Podívali jsme se na osmery volby do Poslanecké sněmovny od vzniku Česka. Pod „hlasováním peněženkou“ rozumíme udržení pozic vládních stran a hnutí ve volbách v případě, že se voličům v uplynulém období ekonomicky dařilo, a jejich ztrátu v opačném případě. Voličskou prosperitu pak měříme reálným růstem spotřeby domácností za dva a půl roku před volbami, kterému jsme dali z analytických důvodů přednost před kritériem inflace či růstu reálných mezd.

Zvolené kritérium růstu spotřeby nám seřadilo jednotlivé volby od roku 1996 do poměrně široké škály od minus 0,2 procenta až po 10,2 procenta. A nutno říci, že „peněženky“ opravdu nejsou bez vlivu na volební výsledek.

Poslední dvě velké výměny vlády korespondují s dvěma nejchmurnějšími obdobími pro vývoj spotřeby domácností. Před volbami 2013, kdy přišla o moc ODS, reálná spotřeba domácností klesla o dvě desetiny procenta. Volby tehdy přinesly historicky nejhorší výsledek ODS z hlediska získaných poslaneckých mandátů.

Před volbami 2021, kdy přišlo o moc hnutí ANO, rostla kvůli pandemii spotřeba jen nepatrně, o 0,4 procenta. V těchto volbách ztratilo dříve vládnoucí hnutí ANO nejen mandáty, ale hlavně potenciální koaliční partnery, kteří se do Poslanecké sněmovny vůbec nedostali.

Glosa Petra Honzejka

ANO? Ne! Nejmladší generace Čechů by volila opačně než celá populace. Ale studentské volby přinesly ještě další a varovnější zprávu

22. 9. 2025 ▪ 3 min. čtení

Jak to vypadá tentokrát? Za poslední dva roky rostla soukromá spotřeba o 4,6 procenta. Takže z hlediska „peněženky“ by nebyl ke střídání ve vedení země statisticky zásadní důvod.

Samozřejmě, proměny voličských preferencí vytvářejí plastický obrázek, který lze těžko vměstnat do jedné dimenze. Ne všechny změny na politické scéně lze tedy připsat „peněženkám“. Měnící se preference vždy přicházejí i v důsledku afér, k nimž vrcholní politici inklinují tím častěji, čím déle jsou v exekutivních pozicích. Roli hrají i vyprázdněnost idejí či okoukanost tváří, které jen opakují staré nesplněné sliby.

Jeden aspekt je ale přitom nezpochybnitelný. S odhlédnutím od krátkých úseků úřednických vlád byla celá dosavadní éra charakterizována pravidelným střídáním premiérských pozic mezi stranami ODS a ČSSD (později nahrazené hnutím ANO) po dvou funkčních obdobích. Z toho plyne, že kdyby se udržel rámec pravidelného střídání po dvou obdobích, měla by příští vládu ještě sestavovat koalice Spolu.

Podle vývoje preferencí to ovšem na to, že by měla být zachována dosavadní periodická zákonitost výměn, opravdu nevypadá.