Bruselský diktát: Proč jsme napsali knihu a proč byste si ji měli přečíst, obzvlášť kvůli volbám

Je módní říkat, že svět se dramaticky mění a že žijeme v přelomové době. Nejhorší na tom je, že je to pravda. „Starý svět umírá a novému se nedaří zrodit,“ napsal italský filozof Antonio Gramsci. A jak dodal, v mezičase souboje mezi starým a novým se na světlo derou monstra.

Gramsci mluvil o jiné době, ale jeho výrok se přesně hodí i na tu naši. Jedni čeští politici slibují, že zruší Green Deal, byť jeho vznik sami podpořili, když byli u moci. Druzí zase neustále mluví o tom, že by se pro Evropu měla stát prioritou společná obrana hlavně proti Rusku, i když dřív to zesměšňovali s tím, že se přece můžeme stoprocentně spolehnout na Američany. Ano, ti první jsou nyní v opozici, ti druzí vládnou. Společné pak mají neustálé nadávání na byrokracii a regulace, které pocházejí z Evropské unie. I když jedni i druzí pro tyto regulace prakticky ve sto procentech případů sami hlasovali, když Česko zastupovali.

Cože, kniha o Evropské unii? Ano, protože když se lidé baví v hospodě nebo třeba na rodinných sešlostech o politice, tak či onak se nemalá část z toho týká právě unie. Že stavíme dálnice rychlostí, za kterou se nám Poláci smějí, nebo že kvalita školství je tu, zdá se, nižší prioritou než slevy na jízdné pro důchodce a studenty, to je čistě naše věc. Ale jestli z Česka a z Evropy bude muzeum, kam se budou bohatí Asijci a Američané jezdit dívat jen na staré památky, nebo jestli budeme kontinentem, který si ve světě dokáže ošetřit a prosadit vlastní zájmy, to hodně závisí na Evropské unii. Tedy i na nás, protože EU není nějaký osmadvacátý celek existující vedle 27 členských států. Je to soubor vůle těchto zemí, jsme to tedy i my.

Na unii tedy můžeme nadávat nebo ji naopak nekriticky opěvovat. Anebo ji můžeme pochopit a utvářet co nejvíc k českému obrazu. Ono to samozřejmě jde, stačí chtít. Dobře to umí i mnohem menší země než Česko, třeba Dánsko nebo Lotyšsko.

Jako podcast Bruselský diktát, který je z produkce HN, proto v Economii vydáváme knihu: Bruselský diktát: aneb co školy o EU neučí. Spojení „Bruselský diktát“ je samozřejmě míněno ironicky: žádný neexistuje, s výjimkou našeho podcastu.

„Tahle kniha není ani trochu o tabulkách, rozpočtovém rámci pro léta 2021–2027, ani o tom, má-li Slovinsko osm nebo devět europoslanců (má jich devět, ale opravdu na tom nezáleží),“ píše můj spoluautor Michal Půr v úvodu naší knihy. Je to přesně tak – je úplně jedno, kolik má která země europoslanců. Důležité je, jak vážně berou Evropu politici, jakou prioritu z ní udělají pro domácí úředníky. O ničem jiném onen pověstný vliv v Bruselu není.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Opinio Forendors

V naší knize vám vysvětlíme, jak se to Česku (ne)daří – a proč. A co je třeba udělat pro to, aby „bylo líp“. Popisujeme ale taky, proč vlastně EU vznikla, jakými slepými uličkami si prošla a proč existuje právě v současné podobě. Proč došlo k brexitu, jak se EU vyrovnala s dluhovou krizí eurozóny nebo proč máme jakožto EU na světové scéně malý vliv, který navíc spíše klesá? Na to všechno se pokoušíme dát odpověď, a to co možná nejvíc srozumitelně a s nadhledem. V naší knize najdete velkou politiku i historky ze zákulisí – oba jsme docela dlouho působili jako zpravodajové přímo v Bruselu.

Záleží především na nás Evropanech, jaké místo bude mít Evropa v novém světě, až se zrodí, řečeno s Gramscim, citovaným v úvodu. V knize představujeme možnosti, které jsou reálně ve hře. Některé by pro nás měly hodně špatné důsledky, jiné by byly ideální. Co bychom tedy měli dělat pro to, aby EU, a tedy i Česko, byla bezpečným a prosperujícím místem? I na to se pokoušíme dát jasnou odpověď.

Evropská unie není žádná danost. Když Václav Klaus často říkal, že ke členství v EU není alternativa, neměl pravdu. Vždycky je alternativa. Otázkou je jen to, jestli by šlo o alternativu pozitivní. Podle našeho názoru absolutně nikoliv a vysvětlujeme, jak by se Čechům žilo bez unie. Místo stupidních řečí o czexitu je tedy na čase snažit se měnit EU samotnou. Naše kniha je návodem, jak to udělat, aby to pro nás Čechy bylo co nejvýhodnější.