Česko se už naučilo zacházet s inovativními léky. Musí být pro pacienty dostupnější

V čele české pobočky MSD působíte druhým rokem. Překvapila vás v něčem Česká republika a její zdravotnictví?

Překvapil mě výjimečný profesní talent zdejších lidí a to, na jak vysoké profesionální úrovni se zde pracuje. V české MSD působí více než 1800 zaměstnanců 92 národností, organizace je zde dynamická a baví mě sledovat tu výjimečnou energii na pracovišti. Oceňuji také, jak se české zdravotnictví za poslední dekády vyvinulo.

Češi mají přístup k inovativním lékům, v tomto jste v první desítce států EU, konkrétně na sedmém místě, jak uvádí studie Evropské federace farmaceutických společností a asociací (EFPIA). Ale když se do toho ponoříte hlouběji, zjistíte, že doba mezi schválením nového léku Evropskou lékovou agenturou a jeho uvedením na trh je v Česku je velmi dlouhá, trvá to průměrně 581 dní, tedy rok a půl. A tato lhůta se bohužel prodlužuje.

Zaskočily mě rovněž velké regionální rozdíly v dostupnosti centrové péče napříč Českou republikou – je velký rozdíl mezi tím, když žijete v Praze, nebo v jiných krajích Česka. Také mě zarazilo, jak vysoce centralizovaný zdravotní systém tady funguje. Na jednu stranu je to dobře, jsem velký fanoušek smysluplné centralizace, je vhodná pro velmi specializovanou péči. Ale bohužel se centralizuje téměř všechna inovativní péče, a to i v případech, kdy to není nezbytně nutné, což ještě víc prohlubuje regionální rozdíly.

Co konkrétně tou centralizací myslíte?

Jde o koncept soustředění péče ve specializovaných centrech, například v onkologii jsou to Komplexní onkologická centra. Pouze v nich můžete dostat inovativní, moderní léky. V Česku jich je jenom 15 a nejsou ve všech krajích.

Jde spíše o výhodu, nebo nevýhodu?

Není to černobílé. Obecně, pokud máte něco velmi odborného, je dobré, aby to měl v rukou specialista, v tomto případě lékař ve specializovaném centru. Ale v některých státech EU se pacienti po určité době vracejí zpět ke svým ošetřujícím lékařům. Představte si, že například při diagnóze rakoviny jste v péči onkologů již několik let a po celou dobu musíte docházet do specializovaného centra, nikoli k onkologovi blíže svému bydlišti. V jiných zemích je běžné, že po určité době již pacient nemusí cestovat do centra a doléčí se, případně je sledován u svého ošetřujícího lékaře. Takže podle mě je v Česku centralizace až příliš vysoká a není to v zájmu pacientů. Je to zátěž pro kapacity těchto center a tato zátěž bude sílit vzhledem ke stárnutí populace a nárůstu počtu pacientů. Jsem rád, že v prohlášení nové vlády stojí, že systém centrové léčby by se měl zrevidovat, a to včetně financování nových inovativních léků.

Proč v Česku tato situace vůbec vznikla?

Koncept specializovaných center a v nich podávaných inovativních léků byl představen před více než deseti lety. Bylo to nové, s těmito typy přípravků neměli čeští lékaři příliš zkušeností, proto byla jejich centralizace logická. Ale nyní jsou znalosti a zkušenosti tuzemských lékařů na mnohem vyšší úrovni, navíc specializovaná centra nejsou svou kapacitou nafukovací. Proto si myslím, že koncept centrové léčby by měl doznat změn. Některé léky, o kterých víme, že jejich podávání mimo centrum je bezpečné, už nemusí být dostupné jen v centrech.

Žil jste v Rakousku a Německu, v čem se zdravotní systémy těchto států liší od toho českého?

Rakouský a český systém jsou si velmi podobné, ovšem liší se doba dostupnosti inovativních léků. Například uvedení nového léku na trh trvá podle analýzy EFPIA v Německu 128 dní a v Rakousku 309 dní. Tedy mají lepší dostupnost inovativních léků než Češi, kde je to těch 581 dní. Rozdíl je také v tom, kolik financí se za zdravotní péči v jednotlivých zemích utratí. V Česku je to 8,5 procenta HDP ročně, což je pod průměrem EU. Pro představu, v Německu je to 12, 3 procenta, v Rakousku přes 11 procent. Abychom měli silnou ekonomiku a společnost, potřebujeme zdravé lidi. Věřím, že investovat vyšší podíl HDP do zdravotní péče by se Česku vyplatilo.

Proč v Česku trvá schválení nového léku tak dlouho?

Těch důvodů je více, ale jedním z nich je i příliš složitá regulace. Proces schvalování by se měl zjednodušit. Je skvělé, že k lékům již schváleným na úrovni EU mají Češi přístup, ale musíme zrychlit také schvalování jejich úhrady, protože zachraňují životy. Jen za minulý rok se tento proces protáhl téměř o 100 dní.

Populace v Česku stárne, zvyšuje se počet chronických pacientů i potřeba léků pro ně. Co to konkrétně znamená pro firmu, jako je MSD?

Je to prostě realita. Například pacientů s cukrovkou v příští dekádě přibude o 10 procent, srdeční selhání se zvýší o 68 procent, případů rakoviny bude o 27 procent více, alzhemieru o 115 procent (data ÚZIS – pozn. red). Znamená to, že bude potřeba více inovativních léků na tyto nemoci. Odhaduje se, že pokud se nic nezmění, náklady na léčení populace se v příštích patnácti letech mohou zdvojnásobit na více než bilion korun a to je opravdu výzva.

Co s tím?

Já věřím v těsné partnerství. Farmaceutické společnosti, poskytovatelé zdravotních služeb a politici, všichni jsou na stejné lodi a měli by spolupracovat. V Česku se například na prevenci vynaloží pouze tři procenta z celkových nákladů na zdravotnictví. Ovšem prevence je nejlepší intervencí. Pokud dobře funguje prevence, je to mnohem lepší než následně léčit pacienty, u nichž se nemoc rozvine.

Velmi důležitou součástí prevence je očkování. Jsou nemoci, které lze lehce vymýtit právě pomocí očkování, jako například typy rakoviny vyvolané HPV (lidským papilomavirem – pozn. red.). Patří mezi ně třeba rakovina děložního hrdla. Stejně tak je důležité mít dobrou strategii pro Life Sciences, kterou přijali například v Německu nebo Dánsku, v České republice ale zatím chybí. Každá koruna, která se investuje do Life Sciences, se bohatě vrátí v růstu HDP.

Co konkrétně znamená strategie Life Scien­ces?

Jde o koordinovaný plán rozvoje sektoru věd o živých organismech, jehož cílem je urychlit inovace, včetně těch ve zdravotnictví, usnadnit uvádění nových technologií na trh a budovat důvěru veřejnosti v tyto technologie. Jde o kombinaci více věcí: výzkum a vývoj, rozvoj klinických studií, správné nastavení regulace, partnerství státu i průmyslu s univerzitami i například digitalizace a práce s daty. K opravdovému posunu v tomto sektoru je třeba ucelená strategie, nikoli pracovat odděleně na jednotlivých faktorech.

MSD vyvíjí vakcíny a léky proti mnoha vážným onemocněním, zdaleka ne jen těm onkologickým. Jak máte nastavený koncept výzkumu a vývoje a kolik do něj investujete?

Vždy, když se objeví medicínská potřeba, reagujeme výzkumem. Máme v tom již více než 130letou tradici farmaceutického výzkumu, vyvíjíme léky i vakcíny. Jsou to například vakcíny proti rozvoji onemocnění způsobených HPV, dále proti pneumokoku nebo respiračnímu syncytiálnímu viru (RSV), léky z oblasti onkologie a kardiovaskulárních nemocí. Zrovna před pár dny jsme oznámili, že investujeme devět miliard dolarů do výzkumu antivirotika chránícího proti rozvoji chřipky. Jako společnost investujeme každoročně do výzkumu a vývoje desítky miliard dolarů a všechny tyto výdaje jsou spojeny s naplněním zdravotních potřeb populace. Spočítali jsme, že sami k růstu HDP v Česku přispíváme částkou osmi mi­liard korun ročně a z toho třetinu generuje náš výzkum a vývoj.

Na čem aktuálně v Česku pracujete?

V současnosti nám v Česku běží kolem 75 klinických studií. Ve spolupráci s českými nemocnicemi a jejich pacienty provádíme například studie zaměřené na onkologii, mimo jiné na léčbu rakoviny ledvin a močového měchýře. Vyrábíme a dodáváme očkovací látky proti závažným infekčním onemocněním a také léky z oboru imunoonkologie, kardiovaskulárních nemocí, imunologie, léky na HIV a další. Jde o inovace, které mají zásadní dopad na lidské zdraví. Například i díky moderním inovativním lékům se podařilo u rakoviny prsu zvýšit pětileté přežití o více než 90 procent. Naším cílem tak zůstává přinášet tyhle změny lidem v Česku, spolupracovat na tom se všemi partnery a přispívat ke zdravější budoucnosti pro všechny.

Článek vznikl ve spolupráci s MSD.