Největší chybou investorů je honba za dvouciferným výnosem, říká Pavel Doležal z Family Ace

Fondy kvalifikovaných investorů (FKI) prošly v Česku za posledních dvacet let výraznou proměnou. Z okrajového nástroje se stal plnohodnotný investiční trh s řadou různých přístupů a struktur, mezi nimiž jsou dnes rozdíly často větší, než se na první pohled zdá. Jak se tento trh skutečně vyvíjel a podle čeho dnes poznat fond, který stojí na pevných základech, vysvětluje Pavel Doležal z Family Ace. Podílel se také na vybudování investiční společnosti AVANT, jež se postupně stala největším správcem fondů kvalifikovaných investorů v Česku.

Když se aktuálně podíváte na stav trhu fondů kvalifikovaných investorů v Česku, jaký byl jeho vývoj a co se podle vás na tomto trhu změnilo nejvíc oproti jeho začátkům?

Když se na trh fondů kvalifikovaných investorů podíváme zpětně, je vidět velmi výrazný posun. Na začátku šlo často o jednoduché struktury, které zakladatelé využívali k financování vlastních projektů společně s úzkým okruhem partnerů nebo přátel. Fond tehdy sloužil spíš jako nástroj pro uspořádání majetku a řízení projektů v rámci menší skupiny investorů. Dnes je situace úplně jiná. Bavíme se o zhruba šesti stovkách fondů a objemu spravovaného majetku, který se blíží jednomu bilionu korun.

Fondy kvalifikovaných investorů fungují v mnohem větším měřítku, na výrazně profesionálnější úrovni a jsou dostupné širší skupině investorů než dříve. V evropském kontextu je navíc český trh velmi slušně rozvinutý a často se srovnává s jurisdikcemi, jako je například Lichtenštejnsko. Spolu s tím ale přišel i přechod od původně klubových struktur ke skutečnému kolektivnímu investování, což klade výrazně vyšší nároky na správu, transparentnost i odpovědnost všech zúčastněných.

Nepřináší vyšší počet fondů zároveň nižší kvalitu a vyšší riziko pro investory?

Když roste celý trh, v absolutních číslech poroste i počet fondů, které se dostanou do problémů. To je statisticky nevyhnutelné, ale samo o sobě to ještě nic nevypovídá o kvalitě celého segmentu. Fondy kvalifikovaných investorů fungují v relativně přísně kontrolovaném prostředí, do něhož vstupuje řada institucí, jako jsou investiční společnost, depozitář, auditor nebo oceňovatel. Rizika jsou tak průběžně rozložena a kontrolována. Rozdíl je dobře vidět například ve srovnání s českým dluhopisovým trhem, kde se v posledních letech objevilo výrazně více problémových případů, mimo jiné i kvůli nižší úrovni kontroly a transparentnosti. Zároveň je ale potřeba připomínat, že FKI jsou určeny výhradně pro kvalifikované investory, kteří by měli vždy zvažovat, zda konkrétní fond odpovídá jejich zkušenostem, očekáváním a ochotě nést riziko.

Jak by tedy měl investor dnes vybírat vhodný fond a jaká základní kritéria by podle vás měl sledovat jako první?

Zásadní je sledovat, kdo fond řídí, jaká je jeho historie a motivace. Klíčové je především to, jaký má zakladatel vztah ke kapitálu investorů. Tedy zda má ve fondu vlastní peníze a skutečně s investory sdílí riziko. Fond, který vzniká primárně za účelem rychlého sběru externího kapitálu, je vždy rizikovější než ten, který začíná na vlastních prostředcích a okruhu takzvaných friends and family. Důležitou roli hraje i selský rozum. Investor by měl být schopen si ověřit, co fond reálně dělá. U nemovitostních fondů je vidět, zda se projekty posouvají nebo generují nájem, u private equity fondů zase, zda se firmy skutečně nakupují, rozvíjejí a prodávají. Pokud se delší dobu nic neděje a komunikace stojí jen na slibech, jde o jasný varovný signál.

Jakých chyb se podle vás investoři při investování do FKI dopouštějí nejčastěji a čeho by se měli vyvarovat?

Jednou z nejčastějších chyb je koncentrace kapitálu do jednoho fondu. I u fondů kvalifikovaných investorů dává smysl diverzifikovat a rozložit investici mezi více fondů, čímž se snižuje celkové riziko. Dalším problémem jsou nerealistická očekávání výnosu. Dlouhodobě se ukazuje, že honba za dvoucifernými procenty často vede k podstupování zbytečného rizika. Rozumnější je přístup, který cílí na stabilnější výnosy a klade důraz na kontrolu rizika a dlouhodobý klid investora. Zvýšenou opatrnost je pak potřeba mít u nově vznikajících fondů. Pokud fond slibuje vysoké výnosy hned od začátku, aniž by měl za sebou vlastní kapitál nebo realizované projekty, jde o jasnou červenou vlajku. Zdravé fondy obvykle nejdřív prokážou funkčnost na vlastních penězích a teprve postupně se otevírají externím investorům.

Kalkulačka uvnitř

Je první milion ve 30 v pohodě? Kolik by Češi měli mít peněz podle věku a jak si spočítat svou křivku bohatství

27. 1. 2026 ▪ 6 min. čtení

Po letech strávených u budování investiční společnosti AVANT jste v roce 2021 prodal své akcie a o několik let později přišel s novou společností Family Ace. Co vás k tomu vedlo a v čem se tyto dvě etapy liší?

AVANT vznikal v době, kdy se trh fondů kvalifikovaných investorů teprve formoval. Cílem bylo vybudovat silnou investiční společnost, která poskytne kvalitní zázemí širokému spektru fondů. Postupně se z ní stal největší správce FKI v Česku, což s sebou přineslo nutnost pracovat ve velkém měřítku a vyšší míru standardizace. Family Ace ale nevznikla jako úplně nový začátek. Navazuji v ní na zkušenosti, kontakty a osobní vztahy, které jsem si s fondy za roky vybudoval. Ty nezmizí prodejem akcií firmy, naopak mají dlouhodobý přesah a stojí na důvěře a společné historii.

Zásadní rozdíl je v přístupu a zaměření. Oproti Avantu je Family Ace postavená na úzkém výběru fondů, se kterými chci pracovat více do hloubky. Menší rozsah umožňuje věnovat fondům i investorům výrazně více pozornosti, než je možné u velké, škálované struktury.

V portfoliu Family Ace se objevují zejména nemovitostní fondy a fondy zaměřené na development. Co vás k této oblasti dlouhodobě vede?

Nemovitosti mají v českém prostředí dlouhodobě silné postavení. Češi jim rozumí, důvěřují jim a nevnímají je jen jako investici, ale i jako základní životní potřebu a domov. I proto u nich dlouhodobě funguje kombinace stability a rozumné výkonnosti. Důležitý je ale i vývoj trhu. Stále víc se rozevírají nůžky mezi staršími a novými nemovitostmi, a to nejen cenově, ale i kvalitou.

Právě nová výstavba dnes výrazně formuje města jako Praha nebo Brno a posouvá je dopředu z hlediska ekonomiky i kvality prostředí. Development se tak stává klíčovým prvkem dalšího růstu. Velkou výhodou nemovitostí je jejich ověřitelnost. Investor může poměrně jednoduše sledovat, jak fond funguje v praxi. U logistických areálů vidí obsazenost, u retail parků návštěvnost a u developmentu skutečný postup výstavby. Právě tento přímý kontakt s realitou považuji za jednu z jejich největších předností.

Ve vašem portfoliu se objevují jak široce diverzifikované fondy, tak fondy zaměřené na jeden konkrétní projekt. V čem vidíte hlavní rozdíly mezi těmito přístupy?

Diverzifikované fondy rozkládají riziko mezi více projektů nebo aktiv, takže jejich výsledek není závislý na jednom konkrétním záměru. Investorům to přináší větší stabilitu a menší citlivost na problémy jednotlivých projektů. One‑asset fondy jsou postavené kolem jednoho konkrétního projektu. Jejich hlavní výhodou bývá vysoká míra soustředění a osobního zapojení zakladatele, který je s úspěchem projektu úzce ekonomicky i profesně svázaný a často do něj vstupuje vlastním kapitálem.

Typickým příkladem je fond BRIXX, který vznikl kvůli akvizici konkrétního pozemku v Brně v blízkosti fakultní nemocnice a univerzitního kampusu. Fond se externím investorům otevřel až ve chvíli, kdy měl projekt za sebou klíčové milníky, dnes má zajištěné stavební povolení i bankovní financování a postupně se posouvá do realizační fáze. Právě tahle jasná návaznost fondu na konkrétní projekt a jeho postup v čase dobře ilustruje, kdy může one‑asset přístup dávat smysl.

Jaký vývoj podle vás čeká trh fondů kvalifikovaných investorů v následujících letech a na co by se měli investoři připravit?

Trh fondů kvalifikovaných investorů bude podle mě dál růst. Vznikat budou nové fondy, často zakládané lidmi, kteří už mají za sebou úspěšné projekty a praktické zkušenosti. Fondová struktura se zároveň bude stále víc prosazovat jako přirozený nástroj pro dlouhodobou správu kapitálu, a to i v rámci struktur typu family offices, kde dává smysl nejen investičně, ale i organizačně. Pro investory to znamená širší nabídku a více možností, ale zároveň vyšší nároky na orientaci v trhu. S rostoucím počtem fondů bude klíčové rozlišovat mezi formou a skutečným obsahem, mezi příběhem a reálnými základy. Rozhodující nebude rychlost ani honba za výnosem, ale schopnost vybrat si struktury a lidi, se kterými dává dlouhodobá spolupráce smysl.

Text vznikl ve spolupráci s Family Ace.