Z Epstein Files jsou vidět hlavně pikantní historky mocných. Pohled z odstupu ale naznačuje daleko závažnější souvislosti

Je to teď mezi Američany oblíbená kratochvíle: otevřít si stránku ministerstva spravedlnosti a zadat jméno kolegy nebo někoho známého, jestli se v té obří databázi náhodou nenachází taky. Dost se to podobá tomu, co zažívali po roce 1989 Češi se seznamy spolupracovníků Státní bezpečnosti. A podobný je i společenský dopad: teď se opravdu nehodí v seznamech být.

Jde o to, že tamní ministerstvo spravedlnosti muselo pod tlakem opozičních demokratů a několika republikánských poslanců zveřejnit takzvané Epstein Files – vyšetřovací dokumenty ke kauze finančníka Jeffreyho Epsteina. Ten v roce 2019 zemřel ve věznici, ještě před tím si ale stihl vybudovat obrovský systém vazeb na mocné.

Ministerstvo zveřejnilo z nejasných důvodů jen asi polovinu dokumentů a další publikovat odmítá, dopad je ale i tak obrovský. Média postupně z fulltextového vyhledávání vytahují pozoruhodné konverzace mocných s člověkem, o němž se už tou dobou vědělo, že byl odsouzený za zneužívání nezletilých. Dost věcí je na hraně bulváru – třeba konverzace Epsteina s následnicí norského trůnu o tom, jestli má coby matka dát patnáctiletému synovi na spořič počítače fotky nahých žen.

Nad tím vším se ale vznáší důležitější otázka. Opravdu šlo jen o to, že spousta mocných měla slabost pro nezletilé dívky, které jim Epstein dohazoval? Proč to dělal, co z toho měl? Epstein Files totiž v sobě nesou i spoustu indicií o tom, že některé spiklenecké teorie o Epsteinově fungování vůbec nemusely být jen divokými spekulacemi, dobrými spíš do špionážních románů.