Osamělost se promítá do zdraví. Jak na ni najít lék?

Osamělost má podle Světové zdravotnické organizace na lidské zdraví srovnatelně destruktivní dopady jako kouření, nedostatek spánku nebo nadměrné požívání alkoholu.

Dlouhodobý pocit sociálního odloučení vede k rozvoji úzkostí a depresí. Má také přímý vliv na náladu a míru pociťovaného stresu. Negativně ovlivňuje i to, jak lidé spí, jedí nebo cvičí.

Ale také zásadně zhoršuje fyzické zdraví. Přispívá ke vzniku chronických zánětů a onemocnění a způsobuje i zvýšení vnímání bolesti. Právě i zlepšení zdravotního stavu seniorů, a tím pádem menší zátěž zdravotnických systémů je jedním z cílů projektu Recetas, do nějž je zapojena i Univerzita Karlova a další organizace v Česku.

Zaměstnávání starších lidí má výhody, firmy je ale často nevidí

10. 3. 2026 ▪ 6 min. čtení

Příroda místo léků

Organizátoři v něm lidem nabízí takzvaný social prescribing, tedy sociální intervence, doporučení něčeho jiného než farmaka. Tvoří skupinky lidí, které zvou na různé aktivity do přírody – parků, zahrad, botanické zahrady. A zjišťují, zda výlety do přírody ve společnosti lidí mohou mít stejný efekt třeba jako tableta antidepresiva.

Nemusí jít jen o procházky, ale třeba také turistické kroužky, zahradničení, městské zemědělství, setkávání s domácími mazlíčky či pozorování zvěře. O tom, co budou senioři dělat, do jisté míry ve skupině rozhodují sami. Aktivity ale plánují speciálně vyškolení facilitátoři – myslí třeba i na to, aby senioři trasu výletu fyzicky zvládli nebo byla k dispozici toaleta.

Projekt probíhá v šesti městech po celém světě včetně Prahy. Zde se například skupina 15 seniorů zúčastnila čínského typu cvičení čchi-kung, procházky v okolí Pražského hradu, návštěvy botanické zahrady a grilování. Jednou z účastnic projektu byla osmdesátiletá Anna Ludvíková. „V mém věku už je docela obtížné sehnat kamarády – vrstevníky. Tohle byla dobrá příležitost, jak poznat nové lidi a něco zajímavého zažít. Jen bych asi pro příště změnila pořadí. Začínali jsme totiž cvičením, u něj se toho moc nenamluví, zato během grilování je mnohem víc příležitostí si s někým popovídat,“ říká Ludvíková a dodává, že by rozhodně účast v projektu doporučila přátelům.

Bezpečné prostředí Pro seniory je důležité. Řada lidí se je dnes snaží napálit, důsledkem je, že si dávají pozor, s kým cizím se pouští do řeči. I díky facilitátorům se mohou cítit bezpečně.

Foto: Recetas

Podle vyjádření Vlaďky Dostálové, vedoucí výzkumné části projektu Recetas, bylo pro účastníky pilotní části projektu z počátku obtížné mluvit o pocitech osamělosti před ostatními. „V Česku nejsme moc zvyklí řešit něco tak osobního veřejně, zato například ve Finsku s tím senioři takový problém neměli,“ míní Dostálová.

Nová přátelství i po skončení projektu

Skupiny se tvořily náhodně, po dobu deseti týdnů se pak opakovaně setkávaly za přítomnosti dvou facilitátorů. Polovina z účastníků byla zařazena do takzvané kontrolní skupiny, v níž byli v kontaktu s organizátory, ale na výlety a společná setkání nechodili. Absolvovali ale stejné diskuse a odpovídali na stejné otázky jako ti, kteří se aktivit účastnili. Tak organizátoři testovali úspěch projektu.

Devět aktivit pak senioři vybírali společně. Důležité bylo zajistit kromě výletu i čas a prostor pro sdílení zážitků, což se dělo převážně v restauracích. „V první polovině jsme se jako facilitátoři hodně snažili podporovat vznik přátelství, v druhé polovině už jsme se spíše stáhli a nechali to na nich,“ popisuje jedna z organizátorek projektu Blanka Novotná. Větší zájem o zapojení do aktivit měly ženy.

Z projektu jsou zatím jen průběžné výsledky. Analýzy a závěrečnou zprávu organizátoři v současnosti zpracovávají. Novotná ale říká, že už teď vědí, že pár skupin je stále v kontaktu, přejí si k Vánocům, občas udělají výlet, menší skupina dam absolvovala i výlet v rámci Stezky Českem, pár přátelství ve skupině tedy určitě vzniklo.

„V jedné skupince se stalo, že jedna z dam čerstvě ovdověla, další účastnice, které už měly tuto zkušenost za sebou, s ní sdílely své prožitky, otevřely to těžké téma a myslím, že jí tak i pomohly,“ popisuje Novotná. Příběh každého účastníka ale byl unikátní. Jelikož projekt začínal těsně po covidové pandemii, jedna z účastnic kvůli koronaviru přišla o své tři nejbližší přítelkyně a cítila se velmi osamělá.

Pozitivní byla také zpětná vazba účastníků. „Bylo to i motivační. Mám zase energii dělat i něco jiného než zavedené stereotypy jako každý den. Také jsem si uvědomila, že člověk se musí taky snažit sám a dávat nějakou energii. Líbilo se mi, že jsme se nesetkávali jen senioři mezi sebou, ale byli mezi námi i mladí lidé,“ říká například paní Miroslava.

Stárnoucí Česko

Stáhněte si přílohu v PDF

Setkávání v těchto skupinách nabízí mimo jiné i bezpečné prostředí, které je pro seniory hodně důležité. Řada lidí se je dnes snaží napálit, a tak si dávají pozor, s kým cizím se pouští do řeči. Facilitátoři navíc byli vyškoleni na zvládání různých situací, třeba co dělat při nepřízni počasí, ale i jak řešit konflikty ve skupině. „I to se může stát, ne každý si se všemi sedne. Díky facilitátorům se ale ve skupině všichni mohou cítit bezpečně a jejich hlas je vyslyšen,“ vysvětluje koordinátorka projektu Alžběta Bártová.

Projekt chce inspirovat i další města

Na konci března proběhne v kině Bio Oko promítání závěrečného dokumentu, který shrne zásadní okamžiky z realizace projektu ze všech zapojených měst. „Přejeme si, aby na projekt zareagovali relevantní aktéři a inspirovali se, ať už v pořádání aktivit, nebo aby naše poznatky využili třeba pro komunitní plánování,“ říká Bártová.

Požádali také o grant na pražském magistrátu, aby mohli své know-how a metodologii předat do rukou nějakého koordinátora podobných aktivit na území Prahy. Až budou mít finální výsledky z projektu, tak se je budou snažit dostat k co nejvíce lidem, aby je mohli relevantní stakeholdeři využít nejen při péči o seniory, ale třeba i při plánování městské zeleně.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Stárnoucí Česko.