Česko a ošemetnost dvourychlostní Evropy

Velmi často, když jsou aktéři evropské integrace vystaveni hrozbě nedohody ohledně zásadního tématu a riziku paralýzy integračního projektu, objeví se na stole koncept dvourychlostní (či dokonce vícerychlostní) Evropy. To samo o sobě je znamením, že ne vše je v pořádku a tento koncept má vést ke krizovému či alternativnímu řešení. Objevil se i s letošním rokem – zejména velké státy Evropy již ztratily trpělivost s čekáním na to, až se jiné státy rozhoupou k rozhodnutí, která mohou Evropu posunout dál či posílit ji v mimořádně zjitřeném geopolitickém prostředí.

Pamětníci dění v EU vědí, že tento koncept není využit poprvé. Objevil se na počátku 90. let v dílně německých politiků a jejich poradců v souvislosti s důsledky pádu železné opony a nejednoty pohledu na to, jak rychle mají být postkomunistické země přijaty do integrační náruče. Poté jeho použití následovalo v souvislosti se vznikem eurozóny a potřetí pak v polovině první dekády nového milénia při diskusi o nakonec nepřijaté Ústavě pro Evropu. Pak se EU na nějakou dobu shodla navzdory rostoucímu počtu svých členů i na přijetí významných rozhodnutí v souvislosti s finanční krizí, migrační vlnou, covidem i nástupem zhoršené bezpečnostní situace. Teď se nám ale dvourychlostnost opět vrací jako bumerang. A hodně se týká řady ekonomických témat či posílení konkurenceschopnosti i cestou zjednodušení regulačních pravidel.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Opinio Forendors

Jde hodně jak o akceschopnost, tak o přeskupení moci v Evropě. Co to znamená pro nás? Jednoznačně být součástí hlavního proudu, což je podmínka nutná, nikoliv postačující pro přežití nelehkého období. Přiřazení se k hlavnímu proudu je nutnost, která nás nezbavuje odpovědnosti za kvalitní, prozíravou a zodpovědnou hospodářskou politiku. Dvourychlostnost nám navíc umožní nepřebírat domů z hlavního proudu úplně vše. Ten je zejména o shodě na hodnotách a principech. Zvláště v této divoké době není místo pro třetí cesty ani alibistické vytáčky.

Chce se jen věřit, že hlavní proud rodící se nové verze dvourychlostní Evropy bude reprezentativně početný, funkční a Česká republika jeho přesvědčenou a sebevědomou součástí.