Ať už se 12. dubna stane cokoli, EU z maďarských voleb vyjde bez reálného plánu pro budoucnost této země. Brusel již roky sází celou svou strategii na jedinou, zoufalou sázku, že maďarský premiér Viktor Orbán bude nakonec odvolán z funkce. Pokud Orbán prohraje, dojde k uvolnění institucionálního napětí a objeví se naděje, že se země sama napraví. Pokud ne, čeká Evropu pokračování patnáctiletého cyklu hrozeb podmíněnosti a právních sporů, které nedokázaly změnit směřování režimu.

Pasivní přístup unie umožnil tomuto členskému státu fungovat jako převodový řemen pro ruské a americké zájmy přímo z nitra vlastních institucí EU. Tím, že lídři EU zacházeli s Orbánem jako s administrativní překážkou, kterou je třeba zvládnout, a nikoli jako s existenční hrozbou, které je třeba čelit, pouze přihlíželi proměně svého partnera v nepřítele.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se

Co se dočtete dál

  • Jaké institucionální překážky zanechal Orbán pro nástup nové vlády.
  • Jakou podporu by měla nabídnout EU po odchodu autoritářů.
  • Jaké kroky by EU měla učinit vůči členskému státu, který funguje jako vektor nepřátelského zahraničního vlivu.

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.