Vlci dělí společnost: chránit, nebo střílet? EU chce snížit jejich ochranu

Někteří lidé je obdivují, pro jiné jsou to nebezpeční predátoři a škodná, která dáví hospodářská zvířata. V první skupině bývají ochranáři, ve druhé většinou myslivci a zemědělci. Vlci polarizují českou společnost, faktem ovšem je, že se jim po desetiletích přísné ochrany v přírodě daří a jejich počty stoupají. Poslední vlk byl v Česku zastřelen v roce 1874, pak byl více než sto let na českém území vyhynulý a opět se stal tématem v roce 2014, kdy fotopast poprvé zachytila vlka na Kokořínsku, což vyvolalo velký mediální ohlas. V létě 2014 se podařilo na stejném území potvrdit rozmnožování vlků a odchov jejich mláďat. Dnes tyto šedé šelmy českou a moravskou krajinu opět osidlují, odhaduje se, že na území republiky žije 250–400 vlků. „Mají tu k dispozici dostatek potravy, kterou je především přemnožená spárkatá zvěř,“ říká František Pelc, ředitel Agentury na ochranu přírody a krajiny (AOPK). S tím, jak roste počet vlků v české krajině, roste také počet usmrcených hospodářských zvířat. Podle dat EU vlci ročně usmrtí asi 65 tisíc těchto zvířat, zejména se jedná o kozy a ovce.

Vlci se vracejí do Evropy. V Česku jich žijí už stovky

9. 4. 2026 ▪ 1 min. čtení

I proto organizace sdružující zemědělce, lesníky, myslivce, rybáře a chovatele zvířat letos v březnu vydaly společné prohlášení, ve kterém vyzývají ministerstvo zemědělství (MZe) a ministerstvo životního prostředí (MŽP) k společnému řešení selektivní ochrany některých druhů zvířat. „Naším cílem je především otevřít odbornou debatu o ochraně přírody – ta je bezpochyby nutná, ale měla by být nastavena racionálně, vyváženě a na základě dat, nikoli selektivně pod vlivem emocí. V opačném případě hrozí narušení druhové rozmanitosti v přírodě Česka, na což jsme ostatně upozornili i ve společném prohlášení,“ říká Jan Doležal, prezident Agrární komory České republiky. „Je nezbytné věnovat pozornost nejen přemnožené zvěři, ale také škodám způsobeným predátory, o nichž se zatím mluví podstatně méně,“ říká Doležal. Mezi druhy zvířat, jejichž počty podle oborových skupin v současnosti začínají přerůstat přes únosnou mez, patří kromě vlků či vyder také lišky, krkavci či bobři.

Zatím není jasné, jestli myslivecké, lesnické a chovatelské spolky budou požadovat povolení pro odstřel většího počtu vlků, či budou chtít lov vlků na území Česka celoplošně zlegalizovat. Legální lov těchto šelem však od roku 2025 probíhá například na Slovensku.

MŽP: cestou je omezovat škody po vlcích

Oslovené ministerstvo životního prostředí na dotaz, jak bude na apel spolků reagovat, odpovědělo, že „jádrem diskuse je otázka, co znamená ‚přerůstání přes únosnou mez‘. Smyslem by mělo být omezovat škody, realizovat preventivní opatření a usnadnit soužití lidem – hospodářům, jichž se škody nejvíce týkají, s těmito druhy systémem kompenzací škod, náhrady újmy a dostupných dotačních prostředků na zabezpečení stád, hrází nebo stromů tak, jak to stát v současné době dělá,“ vzkázala Veronika Krejčí, tisková mluvčí MŽP. Dodala, že neselektivní lov založený na kvótách druhy velkých šelem dovedl v minulých staletích k vyhynutí. Selektivní lov vybraných problematických jedinců vlků dojednalo ministerstvo životního prostředí a ministerstvo zemědělství už v roce 2023.

Faktem je, že snížení ochrany vlka nejen v Česku, ale v celé EU se už chystá. Evropská unie chce, aby se status vlka změnil z přísně chráněného druhu na chráněný druh. Unie již požádala Radu Evropy o změnu Bernské úmluvy, která chrání planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichy evropského významu. Snížení stupně ochrany vlků by znamenalo, že členské státy by jich pak mohly odstřelit více, od čehož si unie slibuje snížení hospodářských škod. A tendence snížení ochrany se má odrazit i v české legislativě. Ministerstvo životního prostředí připravilo v roce 2025 návrh změny vyhlášky, který spočívá v přeřazení vlka obecného z kategorie kriticky ohrožený do kategorie ohrožený, právě na základě reportování příznivého stavu vlka v Česku. Dokončení změny v ochraně vlka je aktuálně závislé na výsledcích dvou žalob podaných u Soudního dvora EU. „Zmírnění ochrany druhu v Česku je striktně vázáno na míru ochrany na úrovni EU,“ dodává Krejčí.

Nikoli vlci, ale přemnožená zvěř je problém

Proti snížení ochrany vlka jsou naopak ochranáři a menší zemědělci a lesníci. Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR), Český svaz ochránců přírody a profesní sdružení lesníků Pro Silva Bohemica důrazně odmítají prohlášení Českomoravské myslivecké jednoty a Agrární komory ČR o tom, že predátoři chránění zákonem v naší přírodě decimují biodiverzitu a je třeba je razantně zregulovat. „Nejsou to predátoři, ale přemnožená spárkatá zvěř v čele s nepůvodními druhy daňkem a sikou, kdo působí každoročně škody za více než pět miliard korun na polích a v lesích. Nejsou to vlci a medvědi, ale divoká prasata, která decimují biodiverzitu. Tedy zvěř, jejíž početní nárůst se nesprávným výkonem práva myslivosti zcela vymkl kontrole,“ upozorňuje Jaroslav Šebek, předseda ASZ ČR.

Na tom, že v Česku dochází ke znepokojivému poklesu druhové rozmanitosti, se ASZ s myslivci shoduje. Zásadně však nesouhlasí s tím, že by šlo o důsledek nesystémových kroků v ochraně přírody v uplynulých letech. „Naopak právě dlouhodobě nesprávný výkon práva myslivosti je jednou z významných příčin poklesu biodiverzity u nás. Ne chráněné druhy predátorů, ale spárkatá zvěř se absolutně vymkla kontrole,“ potvrzuje Šebek. Pro představu uvádí pár čísel: prase divoké má normovaný, tedy optimální stav pro Českou republiku stanovený na 11 tisíc kusů. Ve skutečnosti se podle údajů ČSÚ v roce 2023 zastřelilo cca 260 tisíc kusů, v roce 2024 cca 200 tisíc kusů. „Takže jejich skutečný počet lze odhadnout přes jeden milion. Tedy stokrát více než naše krajina snese. A právě prase divoké je všežravec, který doslova vyluxuje vše, co najde, ptáčata, mláďata drobné zvěře, obojživelníky nebo třeba hlízy orchidejí, a je dnes hlavním predátorem v české přírodě,“ připomíná Šebek.

Dalším typickým příkladem je podle ASZ jelen sika, jehož normovaný stav byl v předloňském roce 1782 kusů, ovšem každoroční odlov přesahuje 22 tisíc kusů. Od loňského roku je sika i na oficiálním celoevropském seznamu invazivních druhů. „Jenže opět to jsou sami uživatelé honiteb (tedy myslivci – pozn. red.), kteří často podporují šíření nepůvodních druhů v naší přírodě a udržují jejich vysoké stavy. Nechceme z krajiny zařízení pro produkci paroží a zvěřiny,“ apeluje Šebek.

Zemědělství a lesnictví

Stáhněte si přílohu v PDF

Pro myslivce jsou vlci konkurencí

Faktem je, že vlci a další šelmy divokou zvěř loví, čímž ji pomáhají regulovat přirozenou cestou. Je také prokázáno, že v místech, kde se vlci objevují, nedochází k tak velkým škodám na porostu. Vysoká zvěř má totiž potřebu pohybovat se na větší vzdálenosti, protože ví, že predátor je v okolí. Tím pádem nespásá jen jednu lokalitu. Jan Suchý, strážce přírody z organizace Justice for Nature, která se ochranou šelem dlouhodobě zabývá, říká, že vlci pomáhají udržovat ekosystém v rovnováze, ale mohou škodit zájmům myslivců, protože přirozeně loví zvířata, která chtějí lovit myslivci. „Myslivecká sdružení si pronajímají honitbu a potřebují, aby jejich činnost byla alespoň částečně výdělečná,“ zmiňuje Suchý. Takže nevraživost vůči šelmám je podle jeho slov nasnadě. „Vlci jsou myslivcům konkurencí, navíc lebky a další části těl šelem představují lukrativní trofej. Pokud se to má změnit, změna musí přijít s generační obměnou myslivecké komunity,“ je přesvědčen Suchý.

Na chovatele, jejichž zvířata jsou ohrožena velkými šelmami, myslí EU. Z prostředků Společné zemědělské politiky se financují preventivní opatření proti vlkům a jiným velkým šelmám. Farmáři mohou získat zpět až 100 procent nákladů na elektrické ohrady, pastevecké psy nebo pevné oplocení pro ochranu ovcí, koz a dobytka. Stejně tak se vyplácí kompenzace za usmrcená hospodářská zvířata.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Zemědělství a lesnictví.