Léto je tady a vaše kolo už se těší, až s vámi pozná to nejlepší z evropských cyklostezek. V mém výběru najdete takové, ke kterým se dá z Česka dojet velmi pohodlně autem. Případně se k nim dostanete vlakem, nebo si můžete udělat bikepackingový výlet přímo z tuzemska a absolvovat ho celý na kole.
I když je na většině z nich kvalitní asfaltový povrch, najdou se i výjimky. Příkladem je třeba istrijská Parenzana nebo některé šotolinové úseky na stezkách v Rakousku. Proto obecně doporučuji spíše gravelové kolo než klasickou silničku.
Velká výhoda těchto mezinárodních i národních cyklostezek je v tom, že jsou skvěle vybudované a přímo na ně navazují všechny služby v okolí – od stravování přes ubytování až po další aktivity. Na řešení noclehů je z mé zkušenosti nejlepší portál Booking, nicméně je potřeba ho řešit s předstihem. V hlavní letní sezoně už bývá problém s kapacitami a ceny jdou nahoru.
Všechny tyto stezky jsou navíc kompletně zaznamenané na Mapy.com, takže plánování je o to jednodušší. Člověk si jen stáhne trasu v GPX formátu rovnou do svého Garminu nebo jiného zařízení a může hned jet.
Alpe Adria
Tato stezka je absolutní evropský šlágr, který na 415 kilometrech spojuje rakouský Salcburk s italským Gradem. Největším zážitkem je tu neskutečná proměna krajiny, kdy během pár dní přejedete z alpských velikánů až k teplému Jadranu.
Začíná se v barokním Salcburku a údolím řeky Salzach dojedete do Bad Gasteinu k obřímu vodopádu. Tady vás čeká hlavní logistický oříšek – Vysoké Taury se nedají přejet na kole, takže v Böcksteinu musíte nastoupit do vlaku, který vás železničním tunelem Tauernschleuse převeze i s kolem za 11 minut skrz masiv hor do Mallnitzu.
Odtud pohodlně sjedete do Korutan a přes Villach dorazíte k italským hranicím. V Itálii pak najedete na absolutní cyklistický klenot: těleso zrušené železnice Pontebbana. Jede se po dokonalém asfaltu, skrz desítky starých tunelů, přes vysoké viadukty nad kaňony a kolem bývalých nádraží předělaných na stylová bistra. Kvalitní světla jsou tu kvůli tunelům nutností.
Následuje rovinatý dojezd skrz historické Udine a hvězdicovou pevnost Palmanova. Gastro stránka výletu je dokonalá, protože plynule přejdete od rakouského piva a kaiserschmarrnu k italskému espressu, pršutu a čerstvým mořským plodům.
Cesta končí dechberoucím přejezdem několikakilometrové hráze přes lagunu přímo na pláže v Grado. Celou trasu ideálně „sfouknete“ za čtyři až pět dní, jen si dejte pozor na srpen, kdy mají Italové celonárodní prázdniny a ubytování na jejich straně bývá beznadějně vyprodané.
Via Claudia Augusta
Druhým skvostem na seznamu je Via Claudia Augusta, což je stará římská obchodní cesta, která dnes spojuje německý Donauwörth s italskými Benátkami nebo Veronou. Je to naprosto geniální cyklistický výlet, kde kopírujete trasu starověkých legionářů.
Hlavním tahákem je překonání Alp přes dvě sedla – Fernpass a Reschenpass. Tady hned narazíte na věc, na kterou si musíte dát pozor: obě sedla se dají vyjet po ose, přičemž hlavně na Fernpassu plně oceníte gravel kolo kvůli lesním a šotolinovým pasážím.
Pokud si ale chcete ušetřit energii, funguje tu parádní služba cyklobusů, které vás i s koly vyvezou nahoru.
Největší perličkou je potopená kostelní věž v jezeře Reschensee, která ční přímo z vody. Jakmile tohle sedlo přejedete, čeká vás cyklistická extáze v podobě obřího, dlouhého sjezdu jihotyrolským údolím Val Venosta, kde jedete po dokonalém asfaltu mezi nekonečnými jablečnými sady.
Z gastro pohledu je to tu radost, protože v Jižním Tyrolsku dostanete skvělý mix rakouské a italské kuchyně – vyhlášený tyrolský špek, knedlíky, ale už střižené italskou lehkostí a spláchnuté sklenkou lokálního vína.
Trasa dál pokračuje podél řeky Adige přes historické Trento a u Verony se můžete rozhodnout, zda to stočíte do finále k Benátkám k moři, nebo do Verony na espresso. Nejčastěji se jezdí ta nejkrásnější alpská část z Landecku do Verony (cca 350 kilometrů), což zabere kolem čtyř až pěti dní. Ubytování hledejte s předstihem, kapacity v údolích bývají v létě kvůli cyklistům i pěším turistům dost naplněné.
Parenzana
Třetí trasou je legendární Parenzana, která zhruba na 130 kilometrech spojuje italský Terst, kousek slovinského pobřeží a chorvatskou Poreč. Je to naprostý ráj pro všechny gravelisty a lidi, co milují syrovější romantiku, protože celá stezka kopíruje trasu zrušené úzkokolejky z počátku 20. století.
Čeká vás tu naprosto unikátní zážitek – jízda přes monumentální kamenné viadukty klenoucí se nad hlubokými údolími a skrz temné železniční tunely vysekané do skály.
Na co si dát stoprocentně pozor, jsou světla na kole. Některé tunely jsou sice osvětlené soláry, ale spousta z nich je tmavých a bez pořádného světla nebo čelovky tam neuvidíte ani na krok.
Druhá věc je povrch – tady zapomeňte na hladký rakouský asfalt. Parenzana je z velké části hrubá šotolina (celá chorvatská část), kamení, makadam a hlína, takže silniční kolo nechte doma. Tohle je stoprocentní teritorium pro gravel nebo bajk.
Trasa vás protáhne divokým vnitrozemím Istrie a kolem ikonických středověkých městeček na kopcích, jako je Grožnjan nebo Motovun, odkud jsou ty nejkrásnější výhledy na okolní vinice.
Co se týče jídla, Istrie je světová velmoc lanýžů, takže v jakékoliv kamenné hospůdce ve vnitrozemí musíte ochutnat domácí těstoviny s čerstvými lanýži, dát si lokální pršut a zapít vše sklenkou bílé Malvazije.
Celá trasa se dá v pohodě zvládnout za dva až tři dny. Ubytování v soukromých apartmánech podél trasy hledejte s velkým předstihem, protože v létě míří na Istrii statisíce lidí k moři a kapacity v okolí stezky, zejména v kopcích, mizí raketovým tempem.
Dunajská cyklostezka
Čtvrtou trasou je Dunajská cyklostezka, konkrétně její nejvyhlášenější úsek z německého Pasova do Vídně. Tohle je absolutní evropská klasika a sázka na stoprocentní komfort. Proč ji vybrat?
Má naprosto dokonalou infrastrukturu, nulové kopce, protože jedete celou dobu po proudu řeky, a je ideální pro ty, kteří si chtějí užít pohodu bez jakéhokoliv stresu.
Začíná se v Pasově, kde se stékají tři řeky, a hned na úvodu vás čeká vizuální perlička v podobě Dunajské smyčky u Schlögenu, kde řeka dělá neskutečnou otočku o 180 stupňů a vy ji sledujete přímo z úpatí zalesněných svahů.
Na co si dát pozor? Kvůli své obrovské popularitě bývá stezka v létě dost plná, hlavně kolem větších měst a v Rakousku se musíte občas vyhýbat korzujícím rodinkám a elektrokolům.
Také si hlídejte jízdní řády malých cyklistických přívozů přes řeku – často vám zkrátí cestu nebo vás převezou na klidnější břeh, ale večer už nejezdí. Skutečným vrcholem trasy je průjezd údolím Wachau, které právem spadá pod UNESCO. Tady jedete po dokonalém asfaltu, který se vine přímo mezi terasovitými vinicemi, starobylými hrady, jako je zřícenina Dürnstein, a ovocnými sady.
V oblasti Wachau musíte ochutnat legendární nadýchané meruňkové knedlíky a hlavně večer zaplout do některého z tradičních vinařských sklípků na sklenku parádního lokálního Veltlínského zeleného nebo Ryzlinku.
Celých zhruba 320 kilometrů se dá v naprostém klidu ujet za čtyři až pět dní. Ubytování podél Dunaje je sice mraky, ale v hlavní sezoně ty nejlepší a cenově rozumné penziony mizí bleskově. Opět se vyplatí rezervovat si ho s předstihem.
Rýnská stezka
Pátou a poslední peckou je švýcarská Rýnská stezka, která začíná v horském Andermattu a provede vás nádhernou krajinou podél toku Rýna až k Bodamskému jezeru.
Proč vybrat zrovna tuhle trasu? Protože vám nabídne Švýcarsko v té nejvíc epické podobě – s kulisami alpských velikánů, soutěsek a středověkých městeček –, ale bez toho, abyste museli s naloženým kolem denně šlapat brutální krpály.
Začíná se sice vysoko v horách v sedle Oberalppass ve dvou tisících metrech, kam vás i s kolem pohodlně vyveze švýcarský vlak, ale odtud už v podstatě jen klesáte údolím Předního Rýna dolů. Myslete na to, že jste ale ve Švýcarsku a ceny za vše jsou tady vysoké – jak za vlak, tak ubytování i jídlo.
Na co si dát největší pozor? První věc je jednoznačně počasí na startu v horách. I v červenci vás nahoře může překvapit sníh nebo ledový vítr, na což musíte mít v brašnách přibalené pořádné teplé oblečení.
Stáhněte si přílohu v PDF
Druhou slabinou je pak hustší provoz v okolí Bodamského jezera, kde se v létě cyklostezka dělí o prostor s davy inline bruslařů a pěších turistů, takže to chce trochu trpělivosti.
Největší lahůdkou po cestě je průjezd impozantní soutěskou Ruinaulta, které se přezdívá švýcarský Grand Canyon, a samozřejmě samotné Bodamské jezero, ke kterému jedete po dokonalých cyklostezkách přímo podél vody. Kousek za ním pak minete i velkolepé Rýnské vodopády u Schaffhausenu, což je největší vodopád v Evropě.
Celá tahle švýcarská část měří kolem 430 kilometrů a v pohodě ji stihnete za pět až šest dní. Plánování je díky švýcarským drahám SBB úplná hračka, protože vlaky na stezku navazují na každém rohu.
A obrovská výhoda na závěr – v případě zájmu se dá na hranicích plynule napojit na německou část a pokračovat po této cyklistické dálnici dál podél Rýna přes celé Německo až do nizozemského Rotterdamu k Severnímu moři.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Dovolená nejen v Česku.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
