V debatě o přijetí eura není ekonomie všemocná. Argumentovat mají hlavně politici

Debata o přijetí eura se u nás neustále vrací. Typicky ji provázejí více či méně fundované argumenty podložené rozličnými časovými řadami, které jednou ukazují euro jako nekonečně prodělečné, podruhé jako jedinou cestu k věčné prosperitě. Přijetí či nepřijetí eura je ale podle mě v jádru rozhodnutí politické. A většina ekonomických argumentů do něj tak buď nepatří, anebo nemá váhu, jaká je jim přikládána.

Takřka kultovním vyjádřením je „euro přijmeme, až to pro nás bude výhodné“. Problém je v oné výhodnosti. Ekonomika je tak spletitý organismus, že dopad změny měny od všeho ostatního nelze čistě oddělit, a to ani ex post, natož ex ante. A výsledky nelze ani přenášet: co platilo pro Chorvatsko, Slovensko či Bulharsko, nemusí platit pro nás.

Často zmiňovaná synchronizace ekonomik je pak ukázkovým příkladem endogenity, kdy se příčina a následek navzájem vyvolávají. Přijetí evropské měny s cílem získání ekonomické provázanosti a sladěnosti s eurovým blokem je podmíněno tím, aby ekonomiky byly dostatečně provázané a sladěné. A jsou před přijetím ekonomiky sladěné, protože budou mít jednotnou měnu, nebo budou mít jednotnou měnu, protože jsou sladěné? Čekat na splnění podmínky, kterou má vyvolat vstup sám, je trochu jako odmítat se naučit plavat, dokud to neumím.

Komentář Luďka Vainerta

S korunou na věčné časy. Vláda ruší poslední rituály spojené s „příjímáním“ eura, skutečná šance zmizela před 20 lety

14. 5. 2026 ▪ 4 min. čtení

Jednoduchá empirie přitom řekne skoro cokoli. Odhady, zda či o kolik euro zvýšilo obchod, kolísají s obrovským rozptylem. U otázky, zda se členům díky euru daří lépe, označí táž metoda v různých studiích stejnou ekonomiku jednou za poraženého, podruhé za vítěze. Lze třeba zaslechnout názor, že Slovensko nejvíc rostlo ještě před přijetím eura, jenže jeho tehdejší reformy se dělaly právě s vidinou vstupu do eurozóny (endogenita!).

Ekonomie dle názoru autora ekonoma spolehlivě na otázku vstupu do eurozóny odpovědět nedokáže. Zásadní je proto vrátit se k argumentům politickým, jako je spokojenost s eurem, politická nezávislost měnové politiky, fakt, že jsme se k přijetí eura zavázali, ukotvení Česka v jádru EU… Ty by měli přinášet a vyhodnocovat lidé k tomu pověření. Politici, politologové, sociologové, ale ne ekonomové. Smysl dává vést spor v jazyce, ve kterém se dá rozhodnout, tedy v jazyce politickém, ne pseudopřesně ekonomickém.