Ještě koncem února se zdálo, že je íránský teokratický režim v agonii. Aby se udržel u moci, povraždil za pouhé dva dny (8. a 9. ledna) na 30 tisíc demonstrantů. Obvykle mladých a vzdělaných. Když pak posledního únorového dne zahájily USA s židovským státem útok na Teherán a izraelská raketa zabila nejvyššího perského vůdce Alího Chameneího, změny v islámské republice se jevily jako nevyhnutelné.

Ty také nastaly. Vlády se chopily revoluční gardy (IRGC), tedy paralelní armáda a podnikatelský moloch v jednom. Vousatí bojovníci zavedli de facto vojenský režim, když z paláců moci vyhnali politiky. A pustili se do bitvy s Američany a Izraelci, kterou nakonec vyhráli. Ne snad pro vlastní taktickou bravuru či převahu zbraní. Teherán zvítězil kvůli těžko pochopitelnému diletantství americké administrativy. Tažení proti Persii totiž tentokrát chyběl nejen plán, ale i cíl. Nemluvě o chaosu, který kolem války stejně jako budoucího míru šířil příslovečně eratický prezident Donald Trump.

Zbývá vám ještě 70 % článku

Co se dočtete dál

  • Proč dohoda mezi USA a Íránem fakticky ruší sankce?
  • Kdo opravdu vládne v Teheránu?
  • Proč by se šéf revolučních gard měl co nejčastěji modlit za Trumpovo zdraví?
Vyberte si přístup na míru Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
Vyzkoušet za 45 Kč
HN měsíční
90 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 329 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
Koupit za 90 Kč
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
Koupit na rok
Máte již předplatné? Přihlaste se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.