Ještě koncem února se zdálo, že je íránský teokratický režim v agonii. Aby se udržel u moci, povraždil za pouhé dva dny (8. a 9. ledna) na 30 tisíc demonstrantů. Obvykle mladých a vzdělaných. Když pak posledního únorového dne zahájily USA s židovským státem útok na Teherán a izraelská raketa zabila nejvyšší perského vůdce Alího Chameneího, změny v islámské republice se jevily jako nevyhnutelné.

Ty také nastaly. Vlády se chopily revoluční gardy (IRGC), tedy paralelní armáda a podnikatelský moloch v jednom. Vousatí bojovníci zavedli de facto vojenský režim, když z paláců moci vyhnali politiky. A pustili se do bitvy s Američany a Izraelci, kterou nakonec vyhráli. Ne snad pro vlastní taktickou bravuru či převahu zbraní. Teherán zvítězil kvůli těžko pochopitelnému diletantství americké administrativy. Tažení proti Persii totiž tentokrát chyběl nejen plán, ale i cíl. Nemluvě o chaosu, který kolem války stejně jako budoucího míru šířil příslovečně eratický prezident Donald Trump.

Zbývá vám ještě 70 % článku

Co se dočtete dál

  • Proč dohoda mezi USA a Íránem fakticky ruší sankce?
  • Kdo opravdu vládne v Teheránu?
  • Proč by se šéf revolučních gard měl co nejčastěji modlit za Trumpovo zdraví?
Předplatné bez reklam první 2 měsíce za 80 Kč
  • Veškerý obsah HN.cz
  • Mobilní aplikace
  • Bez reklam
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Články v audioverzi + playlist
  • Možnost kdykoliv zrušit
za 80 Kč s mobilní aplikací
a bez reklam nebo za 40 Kč bez mobilní aplikace
a s reklamou
Máte již předplatné? Přihlásit se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.