Expediční experiment dostal stopku, do lavic se ale žáci po prázdninách nechystají

Třináctiletý Čeněk Kočan žije v Ostravě, ale spolužáky má po celé republice. Ještě před prázdninami se s nimi každý den vídal v online škole nebo na vícedenních školních výpravách, teď se ale zřejmě bude muset se svým školním kolektivem neplánovaně rozloučit. Ministerstvo školství totiž ukončilo na základních školách pokusné ověřování takzvané kombinované výuky, tedy střídání online vyučování a pobytových akcí. Právě v tomto režimu fungovala škola Touzapo, kterou Kočan až do letošního června navštěvoval.

„Předtím jsem chodil na tři různé základky, všude jsem ale zažíval šikanu. S nikým jsem si tam nerozuměl, neměl jsem tam kamarády. Až tady jsem konečně našel sám sebe,“ říká o škole, která je součástí sítě svobodných demokratických škol Erazim. Své spolužáky přitom tři týdny v měsíci potkává Kočan vlastně jen přes monitor, naživo se děti vidí až během čtvrtého týdne na výpravách. Tam je však jejich kontakt o to intenzivnější, protože spolu stráví nepřetržitě celý týden. „Na výpravách navazujeme vzájemné vztahy mnohem víc než na běžné základní škole, kde na sebe spolužáci nemají čas. Musíme se o sebe postarat a učíme se věci do života, například jsme společně vařili vietnamské pho,“ pokračuje Kočan.

Když není zrovna na výpravě, učí se mladý teenager doma. Každý den se připojuje k online výuce, jako to během covidu dělala i většina žáků klasických základních škol. Právě po této zkušenosti z období přísných pandemických restrikcí zahájilo ministerstvo školství pilotní projekt, který měl otestovat možnost využití online výuky na základních školách i po skončení pandemie. Ověřování se týkalo modelu, který distanční výuku kombinuje s vícedenními pobyty žáků v přírodě, kterým zapojené školy říkají expedice nebo výpravy.

A bylo to zrovna na jedné takové výpravě, kde žáky i učitele Touzapa zastihla nečekaná zpráva, že pokusné ověřování kombinované výuky letos končí a škola už po letošních prázdninách nemá pokračovat. „Byli jsme překvapení a smutní, nikdo nevěděl, co dělat, a všichni si hned začali zjišťovat, jak to vyřeší nebo na jakou školu půjdou,“ vypráví Kočan.

Zpráva byla překvapením i pro vedení školy, které počítalo s pokračováním projektu minimálně do roku 2028, jak bylo dříve potvrzeno ministerstvem školství. „O ukončení projektu jsme se dozvěděli na konci května během plánované půlroční schůzky zapojených škol. Nejdřív probíhala standardním způsobem, pak si tam ale zástupci ministerstva začali navzájem děkovat a naznačovat, že ověřování je uzavřené. Druhý den už jsme dostali oficiální dopis o tom, že naše škola má za měsíc skončit,“ říká ředitel Touzapa Matěj Frgala. Důvodem byl podle průvodního dopisu nízký počet zapojených škol a také to, že účastníci kombinované výuky nevykazují lepší výsledky než žáci běžných denních škol. „Nikde ale nebylo řečeno, že by naši žáci měli být lepší než ostatní,“ namítá Frgala.

Školy ověřující kombinovanou výuku zaskočilo především načasování tohoto oznámení. O ukončení projektu se dozvěděly zhruba měsíc před začátkem prázdnin s tím, že v září už nemají v kombinované výuce pokračovat. Před žáky, rodiči, pedagogy i řediteli zapojených škol tak stojí palčivá otázka, kam půjdou děti po prázdninách do školy.

Věděli, že je to jen pokus

Pokusné ověřování kombinované výuky začalo v roce 2021. Jeho cílem bylo vyzkoušet metody a organizaci výuky pro případné budoucí zakotvení tohoto modelu do vzdělávacího systému plošně. „Už od počátku šlo o časově omezený projekt. Školy byly upozorněny na to, že na něm nelze stavět standardní provoz školy,“ komentuje nečekané ukončení projektu tiskový mluvčí ministerstva školství Ondřej Macura a potvrzuje i jeho důvod, kterým je nízký počet zapojených škol. „Získané poznatky neposkytly dostatečně reprezentativní podklady pro systémové závěry ani pro případné plošné legislativní úpravy,“ dodává Macura.

Vyjadřuje se také ke zmíněným výsledkům kombinované výuky: „Dosavadní poznatky nenaznačují, že by tato forma vzdělávání přinášela na úrovni základních škol očekávané výsledky.“ Zdůrazňuje přitom, že toto stanovisko se týká základních škol, protože na středních školách jsou už některé prvky kombinovaného vzdělávání ukotvené v zákoně. Další odbornou debatu na toto téma může podle Macury přinést závěrečné vyhodnocení pokusného ověřování, které má být vypracováno do konce září.

V té době už ale Čeněk Kočan i další žáci ze škol s kombinovanou výukou budou muset chodit do nějaké školy. „Zatím opravdu nevím, co budu dělat,“ říká s tím, že návrat do klasických školních lavic považuje za nejhorší možné řešení. Pravděpodobnější je, že na nějaký čas přejde do režimu individuálního vzdělávání, což označuje jako „v pohodě možnost“, i když mu bude chybět každodenní kontakt se školou a spolužáky.

Tento scénář nejspíš čeká většinu dětí, které se pilotního kombinovaného vzdělávání účastnily. Většina z nich totiž nechce do kamenné školy docházet z konkrétního důvodu. „Skoro všichni naši žáci byli původně domškoláci,“ vysvětluje Frgala. Jde často o děti se speciálními vzdělávacími potřebami nebo s nestandardním rodinným zázemím, například ve střídavé péči rozvedených rodičů, kteří bydlí každý v jiném městě. Pro jiné rodiny je volba této školy motivovaná mimořádným nadáním jejich dítěte, které je schopné samostatně pracovat a denní docházka do školní třídy mu zkrátka nesedí.

Pro bývalé domškoláky byly školy typu Touzapo zajímavou alternativou individuálního vzdělávání, kde žákům často chybí vzájemné interakce a kontakt s pedagogy. Někdy také sloužily jako přechodová fáze mezi domácím vzděláváním prvního stupně a klasickou denní docházkou na střední školu.

Jejich zrušení proto podle Frgaly může být krokem zpět, který bývalé domškoláky vrátí zpátky do režimu individuálního vzdělávání. Nejen Touzapo chce proto nabídnout svým žákům alespoň dočasně distanční pedagogickou podporu na vlastní náklady. „Budeme jim poskytovat stejný servis, jaký měli na distanční výuce v kombinovaném vzdělávání. Dlouhodobě to ale není udržitelné, protože na žáky v individuálním vzdělávání dostáváme od státu šestkrát nižší dotace,“ dodává Frgala.

Pořád věříme ve smírné řešení

O podobném dočasném řešení uvažuje i společnost Scio, která v režimu kombinované výuky provozovala takzvanou Expediční Scioškolu. Ta byla ukončením pokusného ověřování také zaskočena. „Požádali jsme ministerstvo o podklady k tomuto rozhodnutí, kterému jsme nerozuměli. A také o schůzku, kde bychom se domluvili na přechodném řešení, ale odpověď jsme nedostali,“ říká členka vedení Expediční Scioškoly Michaela Klapková Matúšová. V červnu adresovala škola ministrovi školství otevřený dopis a proběhl také happening s průvodem před budovu ministerstva školství, kde žáci společně se zástupci expedičních škol a jejich příznivci vyjadřovali podporu kombinované výuce.

Expediční Scioškola zároveň podala soudní žalobu proti postupu ministerstva školství a požádala o předběžné opatření, aby bylo možné zajistit výuku od 1. září. Městský soud však žalobu zamítl s tím, že škola je podřízenou složkou ministerstva, takže zrušením pokusného ověřování nedošlo k zásahu do jejích práv. Na to škola reagovala podáním kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu a vydala také nový návrh na předběžné opatření, které by fungování školy od začátku září umožnilo. „Pořád doufáme, že nám ministerstvo odpoví na otevřený dopis a podaří se nám najít smírné řešení. Žalobu považujeme za krajní řešení a rádi ji stáhneme,“ komentuje to spolumajitel společnosti Scio Jan Šotola.

Zpátky do školy

Stáhněte si přílohu v PDF

K otázce, kam půjdou děti v září do školy, se Expediční Scioškola staví stejně jako Touzapo: pravděpodobně přejdou dočasně do individuálního vzdělávání a škola jim na vlastní náklady poskytne online výuku. „Je to přechodné řešení na následující školní rok. Děti, které jsou ochotné jít do určité míry nejistoty, jak to bude dál, u nás zůstanou v kombinovaném vzdělávání, které jim zajistíme. Systémově to ale není dlouhodobě udržitelné,“ dodává Klapková Matúšová. Ani ona, ani ředitel Touzapa se nechtějí vzdát naděje, že by nějaká forma kombinovaného vzdělávání měla v českém školském systému místo i na druhém stupni základních škol.

Věří v to i Čeněk Kočan, kterému kombinovaná výuka pomohla vybudovat si pozitivní vztah ke škole. „Přál bych si, aby došlo k oboustranné dohodě mezi ministerstvem a školami, domluvení pravidel a v nejlepším případě k vystoupení z pokusného ověřování. Aby se to zavedlo jako klasická forma výuky, kterou si žáci mohou vybrat,“ říká Kočan. Nejspíš by si ji vybralo jen velmi malé procento žáků, ale byla by v mozaice vzdělávacích forem v Česku kamínkem, který je pro určitou skupinu lidí důležitý.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Zpátky do školy.