AI ve výuce není podvádění, říkají odborníci. Školy však potřebují jasná pravidla

Umělá inteligence se na základních a středních školách v Česku rychle zabydluje. Podle každoročního dotazníkového šetření, které prováděl Národní pedagogický institut (NPI) naposledy na začátku minulého školního roku 2025/2026, poskytlo loni nějakou podporu v oblasti AI svým učitelům 91 procent škol. Přitom rok předtím to bylo jen 62 procent. Ze stejného šetření vyplývá, že o využívání AI je velký zájem – učit se pracovat s umělou inteligencí chce 68 procent učitelů na základních a středních školách, na gymnáziích jsou to tři čtvrtiny. Institut za poslední tři roky proškolil téměř 15 tisíc pedagogů v oblasti AI, v této problematice se už vzdělávají více než dvě třetiny učitelů v Česku.

Mezi základními a středními školami je ale podle výsledků šetření rozdíl. Na gymnáziích a středních odborných školách používání AI žákům alespoň někdy povoluje 73 procent učitelů, kdežto na základních školách je to jen 43 procent vyučujících. Meziročně toto povolování na středních školách a gymnáziích vzrostlo, a to o osm procentních bodů. „Oproti tomu na základních školách stagnovalo, až mírně kleslo,“ říká mluvčí NPI Veronika Lucká Loosová. Vlastní strategii pro využívání AI má zpracovanou 17 procent gymnázií, 14 procent středních odborných škol, ale jen sedm procent základních škol. „Rozdíl souvisí s věkem žáků – za vhodné období pro začátek systematické práce s AI označují učitelé 5. až 6. ročník základní školy,“ vysvětluje Lucká Loosová.

Učitelé začleňují AI po svém, strategie chybí

S jakými AI nástroji žáci a učitelé pracují? Nejčastěji používají klasické chatboty jako ChatGPT, dále Gemini nebo Copilot. „Specializované nástroje určené přímo pro výuku se zatím plošně neprosadily,“ podotýká Lucká Loosová. NPI přitom školám doporučuje využívat AI nástroje v bezpečném režimu pod školní licencí v rámci prostředí, které již běžně používají – tedy Microsoft 365 nebo Google Workspace, mimo jiné i z důvodu ochrany osobních údajů. Podle šetření z roku 2025 učitelé využívají AI nejčastěji na přípravu výuky, a to 80 procent dotázaných, přímo ve výuce je to již méně, jen 54 procent učitelů.

O tom, jak se bude AI na školách používat, rozhodují nejčastěji jednotliví učitelé, děje se tak na 61 procentech škol, přičemž vlastní ucelenou strategii má zpracovanou jen desetina základních a středních škol v Česku. „Rizikem je zavádění různých nástrojů bez prověření jejich dopadů na bezpečnost a ochranu osobních údajů. Naopak se osvědčuje, když vedení škol zapojuje do diskuse o pravidlech samotné pedagogy a rozvíjí jejich AI gramotnost přímo ve výuce. K tomu ale učitelům zatím často chybí základní rámec, tedy školní pravidla, a dostatečná metodická podpora od vedení škol,“ upozorňuje Lucká Loosová.

I proto Národní pedagogický institut již několik let poskytuje školám rady, pomoc a podporu, jak s tímto novým fenoménem naložit. Snaží se tak předejít nevhodným scénářům, kdy školy nástroje umělé inteligence ignorují nebo zakazují, protože jsou pro ně neznámé a neprobádané. Na jaře 2023 vznikla na NPI expertní pracovní skupina, která má na starosti začlenění AI do škol. Vytvořila soubor doporučení, jak se mají školy k AI postavit. Doporučení jsou určena zvlášť ředitelům, učitelům, žákům i rodičům. Učitelům například doporučuje, aby se v zacházení s AI vzdělávali, aby žáky učili klást otázky, hledat chyby, ověřovat zdroje či kriticky myslet a vedli je k odpovědnosti za výstupy vytvořené s AI.

Pravidla mají spoluutvářet žáci i rodiče

Zájem o nasazení AI mají školy na všech stupních a zdaleka už ne jen ty progresivní. Alespoň podle zkušenosti Evy Nečasové, spoluzakladatelky neziskovky AI dětem, která se zaváděním umělé inteligence vzdělávacím institucím pomáhá. Základní a střední školy dnes řeší především pravidla používání AI: co je dovoleno, co ne a jak s nástroji pracovat bezpečně. „Vysoké školy totéž řeší hlavně v kontextu psaní závěrečných prací. Některé školy ale jdou dál – zabývají se dopadem AI na wellbeing dětí, proměnou formy i obsahu výuky, využitím AI při hodnocení nebo třeba vibe codingem, tedy programováním pomocí AI v přirozeném jazyce, díky němuž si mohou vytvářet aplikace pro chod školy nebo pro výuku,“ přibližuje Nečasová.

Jako nejčastější nešvar vnímá fakt, že pravidla pro využívání AI a digitálních technologií vznikají bez dětí a do diskuse nebývají přizváni ani rodiče. „Přitom participativní přístup je dnes základem toho, aby se změny ve škole skutečně ujaly. Když se žáci na tvorbě pravidel podílejí, mnohem spíš je přijmou za svá,“ upozorňuje Nečasová.

Druhou častou chybou je nesystematičnost. Pokud zavádění AI neřídí vedení školy, každý učitel si dělá věci po svém. Jeden AI zakazuje, druhý ji aktivně používá, třetí ji ignoruje. „Pro děti je to matoucí a škola jako celek se nikam neposouvá,“ kroutí hlavou Nečasová. Když je naopak přístup systematický a řízený vedením školy, potenciál AI se může naplno projevit. „Škola má jednotná pravidla, takže děti i rodiče vědí, na čem jsou. Učitelé si předávají zkušenosti a ověřené postupy, místo aby každý objevoval totéž sám – a ti méně jistí se mají o koho opřít. AI se pak stává nástrojem skutečné proměny,“ míní Nečasová.

Podle NPI je ve výuce podstatné také zadávat úkoly s jasně vysvětleným cílem a pravidly, tedy vymezit, kdy je použití AI vhodné a kdy je záměrem rozvíjet samostatné myšlení žáků. „A také mít jasno v hodnocení – nejasné hodnocení prací vytvořených s AI uvádí jako bariéru 40 procent učitelů,“ zmiňuje Veronika Lucká Loosová.

V čem tedy konkrétně umělá inteligence pomáhá? Učitelům šetří čas na přípravách a administrativě, umožňuje individualizovat výuku podle potřeb jednotlivých žáků a otevírá prostor pro nové formy hodnocení, třeba formativní, tedy hodnocení bez známek s průběžnou zpětnou vazbou během studia. „A v neposlední řadě škola, která s AI pracuje promyšleně, připravuje děti na svět, ve kterém budou s těmito technologiemi žít a pracovat,“ dodává Nečasová.

AI není náhrada myšlení, ale rozvíjející asistent

O zavádění umělé inteligence do škol panuje ve společnosti také řada mýtů. NPI je monitoruje, vyvrací a vysvětluje. Nejčastější mylnou představou je, že používání AI při výuce znamená podvádění. Jako formu podvádění ji podle šetření z roku 2025 vnímá 16 procent učitelů. „Zda o podvádění jde, závisí na zadání a pravidlech konkrétní úlohy, nikoli na nástroji samotném,“ podotýká Lucká Loosová.

Dalším mýtem je, že AI ohrožuje práci učitele. Ovšem v ročním experimentu NPI ExploreEdu, kdy deset škol po celý školní rok zkoušelo AI v běžném provozu, uváděli učitelé největší přínos v administrativě, což jim uvolnilo čas na práci s žáky.

Zpátky do školy

Stáhněte si přílohu v PDF

Další častou obavou u mnoha učitelů i rodičů je, že se kvůli AI dovednosti dětí zhorší. Pokud AI informace za dítě vyhledá a napíše, nakreslí diagram i graf, pak se žák ani nemusí učit psát rukou. „Ta obava je legitimní a je dobře, že se o ní mluví. Odpověď ale podle mě i podle odborné literatury zní: ke zhloupnutí dojít nemusí, pokud školství zareaguje včas a správně,“ odpovídá Markéta Jedličková, lektorka z AI dětem.

Klíčové je, jak učitel AI ve výuce zarámuje. Jazykový model nemá sloužit jako náhrada myšlení, ale jako asistent, který myšlení rozvíjí. „Žáky vede ke komplexnímu uvažování, argumentaci a obhajobě vlastních závěrů. To je úplně jiná logika než: AI mi něco napíše a já to odevzdám,“ vysvětluje Jedličková.

Aby to ale fungovalo, musí se přenastavit zadávání úkolů. Pokud po žákovi učitel chce, aby vyhledal faktickou informaci, kterou mu AI dá za dvě vteřiny, samozřejmě se naučí akorát to, jak se ptát chatbota. „Když ale úkol vyžaduje kritické posouzení zdrojů, formulaci vlastního názoru nebo kreativní řešení, AI se stane nástrojem k přemýšlení, ne jeho náhradou. Takže ano, riziko existuje, ale není to riziko AI samotné. Je to riziko toho, že na ni nezareagujeme,“ shrnuje Eva Nečasová.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Zpátky do školy.