Pohled na tabulku zobrazující, kolik jednotlivé země platí na úrocích ze státních dluhopisů, nabízí neobvyklý obrázek: hluboko ve spodní polovině vedle sebe najdeme USA a Českou republiku. Naše přítomnost v této části žebříčku není nijak překvapivá. Země EU mimo eurozónu si zpravidla půjčují dráže a kombinace domácích i vnějších faktorů navíc v posledních dnech posunula úrokové sazby českých desetiletých státních dluhopisů neobvykle vysoko – nad 5,2 %. Americké sazby nad pětiprocentní hranicí však rozhodně běžné nejsou.

Dokládají to i kroky amerického ministerstva financí, které intervenuje na trhu se státními dluhopisy a snaží se zmírnit tlak na růst jejich výnosů. Nejde o zcela nový jev, současná situace je však v mnoha ohledech odlišná. Zatímco dříve podobné kroky směřovaly především ke zvýšení likvidity trhu, dnes jsou vnímány jako snaha snížit úroky. Ty jsou ale reflexí růstu dluhu, „neortodoxní politiky“ Donalda Trumpa, a tak je ovlivňují zejména očekávání budoucího vývoje. Problémem ale není jen omezený (respektive zatím žádný) efekt těchto intervencí, ale to, že zvyšují závislost USA na financování amerického dluhu prostřednictvím dluhopisů s kratší dobou splatnosti. Toto financování mohou hodně ovlivnit i třeba krátkodobé negativní nálady trhu, a proto většina zemí nechce, aby jeho podíl rostl.

Zbývá vám ještě 80 % článku

Co se dočtete dál

  • Do jaké míry rekordní americký dluh a schodky ohrožují důvěru v dolar?
  • Proč některé evropské dluhopisy obchodují s vyššími výnosy?
  • Jaké dopady by mohla mít potenciální globální reakce investorů na americké dluhopisy?
Vyberte si přístup na míru Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
Máte již předplatné? Přihlaste se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.