Diagnostici jsou lékaři vodovodní sítě, říká Jaroslav Šubert ze společnosti Megger

Ztráty vody řeší vodárenské společnosti dlouhodobě. Co se v posledních letech při jejich snižování změnilo?

Vodárenské společnosti za posledních 30 let odvedly v této oblasti velký kus práce, díky které se Česko pohybuje na předních příčkách v hodnocení ztrát v celoevropském srovnání. Snižování ztrát je trvalým úkolem, a jestliže na začátku stačilo ke snižování ztrát odhalovat větší, snadněji lokalizovatelné poruchy, dnes čelí týmy diagnostiků výzvě v podobě malých úniků, v mnohých případech mikroúniků. Je to úkol velmi náročný, který vyžaduje rozsáhlé znalosti, pečlivost, trpělivost, odolnost vůči stresu a ochotu pracovat i v nepříznivých podmínkách nebo v noci.

Není snadné pro tuto profesi najít a vychovat nové diagnostiky, kteří požadované nároky splní. Významná plastifikace rozvodů vody, ke které v uplynulých letech došlo, také komplikuje boj s nežádoucími úniky. Jejich odhalování vyžaduje použití speciálních přístrojů a postupů, je časově náročné a klade na diagnostiky další nároky.

Je třeba vyslovit uznání mnohým vysoce kvalifikovaným a profesionálním diagnostikům, kteří udržují vodovodní síť i za těchto nelehkých podmínek ve skvělé kondici a umožňují tak distribuci pitné vody v odpovídající kvalitě a požadovaném množství do našich domovů. Osobně je považuji za lékaře vodovodní sítě, pro které je jejich profese nejen prací, ale i posláním. Voda je základní životní potřeba, a ačkoli nám mnohdy připadá jako samozřejmost, nemusí tomu tak být.

Skryté úniky můžou v síti dlouho přetrvávat bez povšimnutí. Jak velký problém ve srovnání s viditelnými haváriemi představují?

Ačkoliv viditelná havárie může způsobit nějaké omezení, případně i škodu na cizím majetku, reakce na ni bývá velmi rychlá a další navyšování vzniklé škody se tak eliminuje. Naproti tomu skryté, dlouhodobé úniky působí sice z krátkodobého pohledu škodu malou, ale jejich škodlivost je v konečném důsledku mnohem vyšší. Mnohé viditelné havárie vznikají na základě působení skrytých úniků, což se někdy při hodnocení přínosu včasného odhalení opomíjí.

Snižovat ztráty až k nule by bylo technicky i ekonomicky velmi náročné. Jak poznáte, kam až má smysl jít a kde už investice nepřináší odpovídající efekt?

Je poměrně snadné vypočítat ekonomickou návratnost takové investice a na základě ní je možné také stanovit, jak vysoké ztráty jsou akceptovatelné v dané oblasti. Do tohoto posuzování vstupují i aktuální kapacity zdrojů surové vody, které se nyní vlivem klimatických podmínek snižují a kladou požadavky na snižování spotřeby, případně na budování zdrojů nových, což je investičně velmi náročné. Ve většině případů platí, že má význam investovat prostředky do dalšího snižování ztrát, vždyť v roce 2025 činily celkové ztráty v Česku téměř 90 milionů metrů krychlových. To by pohodlně naplnilo Novomlýnskou nádrž nebo přehradu Rozkoš, patřící mezi desítku největších vodních nádrží v Česku.

Při hledání úniků hraje zásadní roli čas. Co dnes rozhoduje o tom, jak rychle se podaří problém v síti zachytit a lokalizovat?

Vliv na to má celá řada faktorů, ale mezi nejvýznamnější patří asi dálkový monitoring, který při správné konfiguraci nasměruje techniky do odpovídajících lokalit. Dále to je ovladatelnost sítě a správná funkčnost jejích prvků, odpovídající přístrojové vybavení a v neposlední řadě i znalost sítě a zkušenosti diagnostiků.

Akustické metody mají své limity například u plastových potrubí nebo v hlučném prostředí. Jak je pomáhá překonávat kombinace se sledováním průtoku, tlaku či dalších parametrů?

Plastová potrubí představují překážku pro akustickou lokalizaci. Měřením průtoku, případně tlaku, lze vymezit úseky, kde se potenciální únik nachází, a pak je možné využít jiné metody pro dohledání, například H₂ metodu, při níž se do potrubí napouští bezpečná směs vodíku a dusíku. Vodík uniká v místě netěsnosti a jeho zvýšenou koncentraci lze následně zachytit na povrchu. V méně hlučném prostředí či v noci lze využít hydrofony snímající poruchové šumy z vodního sloupce. Bohužel, poměrně často narážíme na problém funkčnosti hydrantů a dalších armatur.

Vedle jednorázového měření se stále více prosazuje trvalý monitoring sítě. Kdy se tento systém vodárnám vyplatí a kde zůstává vhodnější cílené měření v terénu?

Dnes už v podstatě neexistuje vodárna, která by v nějaké formě trvalý monitoring nevyužívala. A výsledky jasně potvrzují, že se vyplatí. Jednoznačným trendem je monitoring rozšiřovat tak, aby byl schopen mnohem blíže specifikovat místa se vzniklým problémem. Počáteční investice do podobného monitoringu nejsou malé, a proto zde vidím prostor, ve kterém by se mohl angažovat stát formou dotačních programů. Ty by měly skutečný význam pro hospodaření s vodou a velký přínos do budoucnosti.

Moderní senzory umí sledovat více parametrů současně a upozornit na změny v chování sítě. Jak se díky tomu mění práce techniků a rozhodování o zásazích?

Informace z takových senzorů jsou velmi cenné, dokážou technikům napovědět, o jak velký problém se jedná, jak rychle se zvětšuje a také jaký postup při lokalizaci by měl technik zvolit. Práce techniků se stává komplexní multioborovou činností využívající výpočetní a komunikační techniku, rozhodování je podpořeno reálnými daty.

S rostoucím počtem senzorů přibývá i dat. Co je potřeba, aby z nich provozovatel získal opravdu užitečné informace?

Dnešní analytický software zvládne získaná data zpracovat a předat uživateli v jasně čitelné podobě. Výhodu v tom má již zmiňovaný trvalý monitoring, který historická data využívá k trendování, případně kalibrování kritických hodnot, a tím k provedení ještě přesnějšího vyhodnocení. Uživatel tak dostává pouze zásadní instrukci, čemu věnovat pozornost, bez nutnosti čtení a vyhodnocování nadbytečného množství informací.

Velkou roli při hledání úniků stále hrají zkušenosti pracovníků. Do jaké míry je nyní dokážou doplnit automatické analýzy a do budoucna třeba AI?

Automatické analýzy i AI prvky již dnes do celého procesu vstupují a jejich význam bude narůstat. Konečné rozhodnutí o místě úniku však i nadále zůstane v rukou reálných pracovníků.

Stav vodovodní sítě ovlivňují i desítky let stará rozhodnutí. Bere se dnes při obnově infrastruktury v úvahu nejen pořizovací cena, ale i budoucí provoz a možnosti diagnostiky?

Bohužel, nejnižší cena je mantrou, která negativně ovlivňuje budoucí provoz a schopnost efektivně lokalizovat vzniklé problémy. Typickým příkladem je použití nevhodného signalizačního vodiče přiloženého u plastového potrubí. Pro efektivní lokalizaci potenciálního úniku na plastovém potrubí potřebuje diagnostik informaci o přesné poloze potrubí. Nevhodný signalizační vodič umožňuje z hlediska předpokládané životnosti potrubí určovat polohu pouze ve velmi krátkém časovém horizontu. Jakmile stáří potrubí dojde do bodu výskytu prvních poruch, je takový vodič zpravidla již zcela nefunkční.

Dalším příkladem jsou nevhodné armatury, nekvalitní hydranty, ale i poklopy, které budoucí práci diagnostikům velmi ztěžují. V této oblasti by se měli investoři zaměřit na pohled do budoucna, protože o něco málo vyšší náklady nyní povedou k velkým úsporám v budoucnu.

Budoucnost vody a vodárenství

Stáhněte si přílohu v PDF

Ztráta vody znamená i ztrátu energie a dalších nákladů. Mění to pohled vodáren na návratnost investic do monitoringu a oprav?

Ceny energií zasáhly do všech oblastí a vodárenství není výjimkou. K výrobě a distribuci pitné vody je energie potřebná, a proto každý odhalený a opravený únik znamená energetickou úsporu. Vodárny se tedy snaží lokalizovat stále menší úniky a investují prostředky do monitoringu, aby zkrátily čas mezi vznikem poruchy a jejím odstraněním.

Kam se podle vás monitoring vodovodních sítí posune v příštích deseti až dvaceti letech? Dostaneme se od včasného odhalování úniků až k jejich předvídání?

Domnívám se, že dojde k masivnímu rozmachu a komplexní monitoring sítě se stane standardem vodárenské infrastruktury. To pomůže efektivně cílit prostředky do odhalování úniků, jejich oprav či rekonstrukcí. Předvídání úniků však možné nebude, vodovodní síť je systém otevřený, s mimořádně velkým počtem přímých i nepřímých faktorů, které její fungování ovlivňují. Člověk a jeho znalosti proto zůstanou nedílnou součástí celého procesu. Věřím, že vodárenství v Česku bude i nadále pokračovat v nastoleném trendu, dokáže reagovat na nové výzvy a zůstane pevným pilířem naší společnosti, ve které si můžete kdykoliv napustit sklenici kvalitní pitné vody.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Budoucnost vody a vodárenství.