Co vše dokážou dnešní moderní metody odhalit ještě před narozením dítěte?
Mohou to být abnormality typu jeden prst navíc, ale i závažné vady, jako je Downův syndrom nebo různé poruchy neurologického vývoje a intelektu. Spektrum onemocnění plodu je široké a moderní diagnostické metody jsou zaměřeny právě na jejich vyhledávání. Ze zobrazovacích metod máme k dispozici především ultrazvuk, který slouží zejména k odhalování strukturálních abnormalit. Právě zobrazovací metody prošly v posledních desetiletích dramatickým vývojem. Promovala jsem v roce 1998 a musím říct, že dnešní ultrazvuky jsou nesrovnatelné s těmi, které jsme měli dříve. Dnes v prvním trimestru, přibližně mezi 12. a 14. týdnem těhotenství, dokážeme rozpoznat strukturální vady, které jsme dříve zachycovali až kolem 20. týdne. Tehdy by nás ani nenapadlo, že je bude možné někdy vidět dřív.
Například?
Například malé rozštěpy rtu jsme ještě před několika lety považovali za diagnostiku druhého trimestru. To samé jsme si mysleli o některých typech vad mozku včetně abnormalit vývoje mozečku. Dříve jsme byli přesvědčení, že se tyto vady vůbec prvního trimestru netýkají. V prvním trimestru dokážeme odhalit i celou řadu srdečních vad. Zatímco dříve to nebylo možné, protože jsme srdíčko neviděli v takových detailech, současné zobrazovací technologie nám to umožňují. Obrovský skok vidíme v mnoha dalších oblastech, včetně genetických metod.
Přesouvá se věda k tomu, že vidíme stále menší plod?
Sledujeme dva trendy. Prvním je posun diagnostiky do kratší délky těhotenství. Vyšetření, která jsme dříve prováděli kolem 20. týdne těhotenství, nyní děláme mezi 12. a 14. týdnem. V době, kdy ženy přicházejí na takzvaný kombinovaný screening v prvním trimestru. Celou řadu vad ale můžeme vidět i dříve, některé i v devátém týdnu. Druhým trendem je nejen posun do nižších fází, ale také stále podrobnější úroveň detailu. To platí po celé těhotenství.
Typickým příkladem je mozek. Dříve jsme měli za to, že ultrazvukem lze posoudit jen určité základní struktury a například vývoj mozkové kůry neuvidíme. Dnes už víme, že řadu těchto detailů zobrazit dokážeme. Jsme ale také schopni vidět nejen ret, ale tvrdé i měkké patro. Stejně tak umíme zobrazit odstup některých cév v bříšku plodu a podle toho říct, zda v něm není abnormálně uložené střevo.
Četla jsem, že vidíte i malou cévku v oku nenarozeného dítěte.
Ano. Je to céva, která je v něm přibližně do 28. týdne těhotenství a pak zmizí. Co ale máme stále problém vidět, je optický nerv, který je za očnicí. Je obtížné ho zobrazit kvůli stínu od kosti a tomu, že je z velké části v lebce. Rádi bychom ho ale viděli, protože jeho postižení může být součástí některých strukturálních vad mozku. I když ho už nyní částečně zobrazíme, nejsme schopni říct, jestli bude dítě vidět dobře, nebo špatně. Je to jedna z výzev, které nás trápí. Jinými slovy, i když vidíme velké detaily, stále nejsme schopni dávat rodičům stoprocentní odpovědi.
Jaké další oblasti představují výzvy?
Především mozek. Je to ale i jedna z oblastí, která jde mimořádně rychle dopředu. Stále se objevují nové možnosti, jak ho zobrazit, a více rozumíme tomu, co znamenají jednotlivé odchylky pro prognózu dítěte.
Výzvy se týkají i srdce. Jeho diagnostiku už máme docela dobře pokrytou, ale vývoj se soustředí na schopnost zachytit jeho vady v nižších gestačních týdnech.
Velkou výzvou je také oblast zažívacího ústrojí, zvláště neprůchodnost konečníku. Velmi detailním vyšetřením umíme tuto vadu odhalit, ale musíme ji cíleně hledat. Data z registrů vrozených vad ale ukazují, že právě tento typ postižení často zůstává během těhotenství nerozpoznán, případně je odhalen až v jeho závěru.
prof. MUDr. Ivana Kacerovská Musilová, Ph.D.
Přední česká odbornice v oblasti prenatální diagnostiky, fetální medicíny a péče o riziková těhotenství. Vedle své klinické a vědecké činnosti působí také v centru PRENET v Praze a Pardubicích, které poskytuje specializovanou péči v oblasti prenatální diagnostiky, gynekologie a lékařské genetiky.
Ve své klinické i vědecké praxi se dlouhodobě věnuje časné diagnostice vrozených vývojových vad a problematice těhotenských komplikací, se zvláštním důrazem na precizní vyšetření v prvním trimestru těhotenství.
Je uznávanou specialistkou na podrobnou fetální morfologii v 11.–13. týdnu gravidity a aktivně se podílí na rozvoji moderních screeningových postupů v prenatální péči. Své odborné zkušenosti pravidelně sdílí na domácích i mezinárodních odborných konferencích a je autorkou řady odborných publikací.
Existují vady, které vidíte pouze v určitém období, ale už nejsou vidět ve vyšším stadiu těhotenství?
Příkladem je neprůchodnost konečníku, tedy anální atrézie. Mezi 12. a 14. týdnem těhotenství můžeme na ultrazvuku pozorovat úsek střeva naplněný tekutinou. Vypadá jako drobná cystička v dutině břišní, která je však kolem 20. týdne často již neviditelná. Může proto vzniknout dojem, že šlo o nevýznamný přechodný nález. Ve skutečnosti se ale může jednat o jeden z prvních projevů anální atrézie. Dnes už víme, že právě takto se může neprůchodnost konečné části střeva v prvním trimestru manifestovat. Tekutina ve střevě je v tomto období na ultrazvuku dobře patrná a měla by vést k cílenému vyšetření oblasti konečníku. Ve své praxi jsem se setkala s nálezem cystičky v prvním trimestru u tří případů a všechny měly anální atrézii. U této vady tedy představuje období mezi 12. a 14. týdnem důležité diagnostické okno.
Jak dobře můžete pozorovat mozek dítěte?
U mozku je důležité rozlišovat, jakým způsobem plod vyšetřujeme. Jestli se na něj díváme skrz břicho nebo vaginální sondou. Při vyšetření přes břicho totiž nedostaneme tak detailní obraz, vidíme jen základní struktury a tkáňová rozhraní. Pokud použijeme vaginální sondu, můžeme mozek zobrazit ve výrazně větších detailech. Většina plodů je navíc otočena hlavičkou dolů, takže můžeme vidět nádherně mozek, na který se díváme přes švy a fontanely.
Když jsme dříve prováděli screening kolem 20. týdne těhotenství, převážně přes břicho, hodnotili jsme jen několik základních struktur. Pokud vypadaly normálně, předpokládali jsme, že je velká šance, že je i zbytek mozku v pořádku. Dnes vidíme extrémní detaily mozku. Vidíme obě hemisféry, jejich tkáň, komorový systém, mozkový kmen, mozeček, nebo jak se vyvíjí mozková kůra. Dříve jsme měli například problém dobře zobrazit propojení mezi třetí a čtvrtou komorou a dnes už vidíme, jestli kanálek mezi nimi je dobře průchodný.
Jaké vady se u nenarozených dětí objevují nejčastěji?
Mezi nejčetnější patří srdeční vady. Je ale potřeba dodat, že do této skupiny spadají i některé relativně drobné odchylky, které nemusí mít na život a vývoj dítěte zásadní dopad. Jako mírně nestandardní odstup cév z aortálního oblouku nebo malý defekt mezikomorové přepážky. Další skupinu tvoří vady ledvin a močového ústrojí. I u nich se vyskytuje řada méně závažných vad, například rozšíření pánviček. Velká část vad se navíc po narození samovolně zlepší. Významnou část tvoří vady mozku, vady končetin nebo některé chromozomální vady, mezi které patří Downův syndrom.
A jak často se vy osobně v ordinaci setkáváte s nějakou vadou nebo abnormalitou?
U nás ta frekvence není stejná jako v jiných ordinacích, protože k nám kolegové posílají už zachycené vady nebo podezřelé nálezy. Jsou tedy dny, kdy během jediného dne diagnostikujeme nebo řešíme i tři různé vrozené vady.
Mohou se některé vady ještě během těhotenství samy opravit?
Určitě. Jsou nálezy, které zařadíme do abnormalit, ale které mají svoji vlastní dynamiku. Příkladem může být rozšíření komorového systému mozku. Pokud zjistíme, že komory přesahují stanovenou hranici normy, víme, že to může znamenat onemocnění mozku. Někdy se ale po pár týdnech zmenší a dostanou se do mezí normy. To platí i v případě ledvinových pánviček.
Otázkou jsem trochu narážela na to, zda není na škodu, že máme tolik informací o pravděpodobných problémech. Nestresuje to těhotné ženy?
Je to jedno z úskalí toho, že jdeme v diagnostice stále hlouběji. Čím více detailů jsme schopni zobrazit, tím častěji narážíme na nálezy, jejichž význam nebo budoucí vývoj není zcela jasný. Včasný záchyt sice poskytuje cenný čas pro další podrobná vyšetření, zároveň ale přináší otázku, jak s takovou informací naložit a kdy je vhodné ji sdělit rodičům. Úskalím prenatální diagnostiky je, že něco nepoznáte nebo neodhalíte včas, na druhou stranu nesmíte udělat z těhotenství období stresu a nejistoty. Proto jsem vždy velmi obezřetná a veškeré nálezy interpretuji s pokorou. Už jen proto, že nemůžeme vědět vše, nemáme křišťálovou kouli. Některé nálezy se totiž mohou vyvíjet příznivým i nepříznivým směrem. Je tedy dobré vědět, kdy má smysl co říct.
Jak se posunula věda v oblasti genetického testování?
Když jsem začínala, standardním genetickým vyšetřením byl takzvaný karyotyp. Jádro buněk se dovedlo do určité fáze dělení, to se nabarvilo a genetici pod mikroskopem prohlíželi a počítali chromozomy. Dnešní metody jdou až k molekulární úrovni a informace, například zda je přítomen Downův syndrom, a tedy nadbytečný 21. chromozom, máme k dispozici během 24 hodin. Chromozomy můžeme prohlédnout do extrémně velkých detailů. Jsme schopni poznat, zda chybí nebo přebývá jejich velmi malá část. Dnes již existují metody, které umožňují analyzovat celý genom. S moderními genetickými metodami pracujeme také v centru PRENET, kde propojujeme prenatální diagnostiku s lékařskou genetikou. V prenatální diagnostice se však nejčastěji pracuje s vyšetřením takzvaného exomu, tedy souboru genů, které se podílejí na tvorbě bílkovin. Ještě před několika lety byly podobné možnosti jen těžko představitelné.
Předpokládám, že velký posun je i v tom, co vše lze zjistit z krve matky?
Ano, i v této oblasti vidíme obrovský posun. Jedná se o neinvazivní prenatální testování, takzvaný NIPT. Tento přístup je založen na analýze volné fetální DNA v mateřské krvi. DNA plodu jsme schopni přečíst z mateřské krve. Velmi dobře se dá takto odhalit Downův syndrom nebo genetické poruchy trizomie 18 a 13. Testy z mateřské krve umějí odhalit i jemnější genetické změny. Jsou schopny zachytit některé případy, kdy na chromozomu chybí nebo naopak přebývá určitá část genetické informace. Jejich rozlišovací schopnost sice nedosahuje úrovně invazivních vyšetření, přesto přinášejí velmi cenné informace.
Jak velkým tématem je v oboru AI?
Umělá inteligence je dnes v prenatální diagnostice obrovské téma. Na všech kongresech tvoří významnou část přednášek. Úplně bez problémů zvládá například měření struktur na ultrazvukovém obraze. Zobrazíte jí průřez hlavičky a ona vám změří jednotlivé struktury a ušetří čas. Snahou je, aby sama dokázala plod vyšetřit a rozpoznala normální nález od abnormálního. Už dnes, když jí dáte snímek z magnetické rezonance, přečte ho lépe než člověk. Učila se na tolika snímcích, kolik by člověk za celý život vidět nemohl. Vše si zapamatuje, nikdy není unavená. Stále jí sice kvalitní snímek musí vytvořit člověk, s tím si ale časem také určitě poradí. Už nyní jsou systémy, které to dokážou. Umí určit polohu plodu, lokalizovat placentu, odhadnout množství plodové vody nebo odhadnout stáří plodu. Obrovským přínosem bude AI v zemích třetího světa, kde nejsou dostupní specialisté a ženy umírají třeba jen proto, že nevědí, kde je placenta. Mám jisté obavy, že AI náš obor posune tak, že nám bude říkat, které dítě je v pořádku a které ne. Otázkou je, kde mladší kolegové získají erudici, když za nás bude dělat spoustu věcí.
Jak dokáže moderní věda předvídat komplikace matky po porodu?
Těhotenství bývá v mnoha oblastech zátěžovým testem. Například víme, že ženy, u kterých se v těhotenství objevil diabetes, mají vyšší riziko jeho rozvoje v další fázi života. Velkým tématem je také preeklampsie (závažná těhotenská komplikace projevující se vysokým krevním tlakem a možným poškozením orgánů matky, která může ohrozit matku i dítě – pozn. red.). Ženy, které preeklampsii prodělají v těhotenství, mají následně vyšší riziko kardiovaskulárních onemocnění. Proto se nyní řeší, jak nastavit systém, aby se dostávaly včas ke specialistům a byly adekvátním způsobem sledovány.
Stáhněte si přílohu v PDF
Průměrný věk prvorodiček se blíží hranici 30 let, stále více žen rodí ve vyšším věku. Jaká rizika to přináší?
Vyšší věk matek je spojen s větší frekvencí chronických onemocnění. Je u nich větší riziko rozvoje preeklampsie, těhotenské cukrovky nebo poruch funkce placenty, které mohou vést k růstové restrikci plodu. Vedle věku je významným rizikovým faktorem také obezita. Ta může sama o sobě zvyšovat riziko řady těhotenských komplikací a nemusí být nutně vázána na vyšší věk ženy.
Jak očekáváte, že se bude prenatální diagnostika vyvíjet v dalších letech a jaké výzvy jsou před vámi?
Jedna věc je samotný výzkum a druhá jeho přenesení do běžné prenatální péče. Příkladem je zmíněné neinvazivní prenatální testování (NIPT), které není v Česku standardní součástí prenatální péče, přitom představuje velmi účinný nástroj pro záchyt chromozomálních vad. Dnes díky technologiím dokážeme mnoho věcí, ne všechny jsou v praxi plošně implementovány. Ráda bych viděla v praxi model, kdy budeme používat NIPT pro detekci chromozomálních vad, budeme mít perfektně udělanou morfologii plodu v prvním trimestru a screening preeklampsie. To jsou podle mého názoru cíle, které jsou reálně dosažitelné v relativně blízkém horizontu. Co se týče technologií, v ultrazvukové diagnostice poroste zapojení umělé inteligence, která v budoucnu spolehlivě vyšetří jak první, tak druhý trimestr těhotenství.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Moderní medicína.
Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články.
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace









