Co Evropský akt o biotechnologiích řeší?
Určuje, jak bude EU přistupovat k biotechnologiím, které se ve farmaceutickém průmyslu objevují. Je to akt, který se zabývá klinickými studiemi a přenosem výsledků výzkumu do praxe, tedy na trh. A to na úrovni velkých farmaceutických společností, akademických zařízení či případně start‑upů. Je tam i část týkající se regulace AI ve zdravotnictví či patentové ochrany, což by mělo posílit evropský právní rámec a přivést do Evropy více investic.
Akt počítá i s velkou finanční injekcí, která by měla zajistit, že některé projekty budou dofinancovány a pomůže se jim na trh. Jde o usnadnění procesu, jak nové léky z laboratoře dostat do komerční sféry a následně až k pacientovi. Tahle legislativa by měla přivést do Evropy více investic z celého life‑science sektoru, tedy nejen z farmaceutického průmyslu, ale například i z oblastí, jako jsou zdravotnické prostředky, různé zdravotnické softwary a tak dále.
Myslíte si, že Evropský akt o biotechnologiích skutečně bude mít efekt?
Tato legislativa je velmi ambiciózní a tak, jak je dnes napsaná, by skutečně mohla do Evropy přivést více investic, udržet tady více firem, zapříčinit, aby se tady dělalo více klinických studií, uvádělo více léků a tak dále. Ale musí ještě projít přes jednotlivé členské státy v rámci Rady EU a přes Evropský parlament, tedy cesta je ještě klikatá a už teď jsou k tomu v Evropském parlamentu tři tisíce pozměňovacích návrhů. Takže uvidíme, jak bude akt na konci vypadat, zdravotnická legislativa se během procesu často vykostí, jednotlivé státy totiž většinou nejsou ochotny jít až tak daleko.
Mgr. David Kolář, MHA
Narodil se v roce 1993 v Ostravě.
Vystudoval právo na Univerzitě Karlově v Praze a Healthcare Management, Advance Healthcare Management Institute v Praze.
V Asociaci inovativního farmaceutického průmyslu pracuje přes deset let, od února 2022 ve funkci výkonného ředitele, předtím působil jako tajemník a právník.
Proč právě teď Evropská komise předkládá tuto legislativu?
Evropa ve všech aspektech zaostává za Asií i za Spojenými státy, dlouhodobě nám dochází dech a nejsme schopni v life‑science konkurovat jak USA, které už hrají úplně jinou ligu a jsou o dvě galaxie před námi, tak bohužel nás začíná předbíhat i Čína, možná nás již předběhla. Pokud Biotech Act nebude dostatečně ambiciózní, může se evropskému farmaceutickému průmyslu stát to samé co automobilovému. Tedy totálně nás předeženou čínské firmy, které budou schopny za pět či deset let dodávat své léky na evropský trh, a úplně to změní dynamiku, ve které tu fungujeme. Ovšem lék od zavedené evropské společnosti budí více respektu a důvěry než lék vyvinutý v Číně, že ano?
Navíc to není pro Evropu strategické z bezpečnostního hlediska. Pokud se rozhoří geopolitický konflikt, Čína zastaví kohoutky a Evropa zůstane na holičkách.
V čem konkrétně USA Evropu předhonily?
Evropa je pomalejší ve všech regulatorních a schvalovacích procesech. Doba, za kterou v EU schválí klinickou studii, je ve srovnání s Čínou a Spojenými státy několikanásobně delší. Pokud European Biotech Act projde v současné podobě, je schvalovací režim pro klinické studie nastaven na 75 dní, což je sice pořád déle než v USA a Číně, ale aspoň už ne o tolik. Dále Evropa je velmi roztříštěná – o tom, jestli lék vstoupí do Česka, do Německa či do Maďarska, si každý stát rozhoduje samostatně. Takže vy jako firma získáte evropskou registraci a pak teprve začíná vyjednávání s dalšími státy a musíte v každém z nich splnit požadavky, které se mohou lišit. A to se vůbec nebavím o tom, jakým způsobem v Evropě fungují pobídky pro inovativní firmy, a tím nemyslím jen velké, ale i pro start‑upy. Spojené státy aktivně vyžadují, aby tyto firmy investovaly na americkém trhu. My v Evropě máme těchto nástrojů o hodně méně a používáme je mnohem konzervativněji.
Pokud European Biotech Act projde v původní podobě, jak to pocítí pacienti v Česku?
Firmy budou v Evropě více investovat, tedy například se tady bude konat více klinických studií, do kterých se pacienti budou moci zapojit. Znamená to časnější a širší přístup k moderním terapiím. Benefitovat z toho budou i sociální a zdravotní systém, protože pokud je pacient léčen v rámci klinické studie, šetří peníze z veřejného pojištění. Také to znamená více pracovních míst ve farmaceutických firmách. Česko má jeden z největších podílů studentů, kteří se na life‑science specializují, takže se lépe uplatní na pracovním trhu, když tu firmy budou mít výrobní závody či výzkumná centra, budou tu otevírat pobočky a tak dále.
Kolik stojí vývoj nového léku?
Jeden nový lék přijde v přepočtu zhruba na 75 miliard korun. Vy jako inovativní firma musíte zařídit, že se vám ta investice vrátí. Když lék patentujete, jste nějakou dobu na trhu sami a nemáte konkurenci. Je ale velký rozdíl, jestli se na trh v Evropě dostanete ve dvanáctém roce patentu, nebo v osmnáctém. Tady dokonce každý měsíc hraje roli. Všechny schvalovací procesy v Evropě jsou ale násobně delší než v USA. A Čína na tom začíná být podobně, protože pochopila, že life‑science sektor je ekonomicky zajímavý. Je to totiž sektor s velmi vysokou přidanou hodnotou. Společně s Deloitte jsme realizovali studii, která ukázala, že když ve farmaceutickém průmyslu utratíte jednu korunu, 2,1 koruny se vám vrátí zpátky. To je nadprůměrně vysoký multiplikační faktor.
Dotýká se European Biotech Act nějak i zmíněné patentové ochrany?
Ano, zásadní oblastí toho aktu je SPC, tedy Suplementary Patent Certificate. Je to nástroj patentové ochrany, který přidává k základní patentové ochraně nějaké měsíce navíc, pokud investujete do výzkumu a vývoje na evropské půdě. Je to pobídka, která firmy motivuje být v Evropě aktivní, protože za to dostanou něco zpátky. Stejný model velice dobře funguje ve Spojených státech i v Číně.
Je pár měsíců patentové ochrany navíc pro farmaceutické firmy důležitých?
Ano, patentová ochrana je alfa a omega celého inovativního farmaceutického průmyslu. Ovlivňuje vlastně celý byznys model firem. Když si vezmete, že úspěšnost výzkumných projektů farmaceutických společností je méně než tři procenta, musí mít jistotu, že ve chvíli, kdy mají úspěšný projekt, tak se jim investované peníze vrátí. Jeden úspěšný lék musí vydělat na řadu těch neúspěšných. Jen díky tomu může být farmaceutický byznys udržitelný.
Pouze tři procenta výzkumů nových léků dojdou do úspěšného konce?
V realitě ještě méně. Naprostá většina výzkumných projektů skončí v koši, zejména v úvodních fázích. Ten model funguje takto: Na začátku přijdete s výzkumným projektem na lék nějakého onemocnění. Máte potenciálně deset tisíc molekul, z nichž třeba jen jedna má šanci stát se lékem, který projde celým schvalovacím kolečkem. Farmaceutická firma dvanáct až patnáct let realizuje výzkumnou část, zkoumá bezpečnost, účinnost, dávkování, vedlejší účinky a tak dále. Stojí to v průměru zmíněných 75 miliard korun, ale firma až do poslední chvíle neví, jestli ten projekt bude úspěšný, nebo ne.
Farmaceutická společnost ví, že úspěšný bude jen zlomek projektů, ale musí investovat do všech najednou a všechny si patentovat. U těch, u kterých se neprokáže bezpečnost a účinnost, ty hodí v uvozovkách do koše a pokračuje jen s těmi nadějnými. Tedy ten jeden úspěšný na konci musí zaplatit všechny ostatní.
Stáhněte si přílohu v PDF
Jen za poslední rok jsem tady v naší asociaci slyšel o čtyřech lécích, které byly ve své terapeutické oblasti naprosto průlomové – byl to například lék na schizofrenii nebo i kardiologický lék a vypadalo to, že mohou s léčbou těchto onemocnění výrazně pohnout. Ale v poslední třetí fázi klinických studií, tedy například ve třináctém roce výzkumu, nakonec nevyšly. Takže někdy se stane, že ani ten jeden úspěšný lék na konci není. Když se tohle přihodí třikrát čtyřikrát za sebou, může to zahýbat ekonomikou celé firmy.
Takže pokud se někdo diví, proč lék v lékárně stojí několik set korun nebo proč očkování stojí několik tisíc, je to právě tento důvod?
Ano, většina lidí nechápe, jak výzkum a vývoj léčivých přípravků vypadá. Musíme si uvědomit, že aby tento byznys někdo dělal, aby někdo vyvíjel a zkoumal nové léky, musí to být ekonomicky udržitelné. Farmaceutický průmysl patří mezi sektory, které největší část svých marží vrací zpátky do výzkumu a vývoje.
Článek vznikl ve spolupráci s Asociací inovativního farmaceutického průmyslu.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Moderní medicína.
Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články.
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace









