O kultovním románu

Povrchní slovníková příručka ve špatném překladu

O kultovním románu

Co je kultovní román? Autoři průvodce sami přiznávají, že jde o pojem velmi problematický a "ne zcela s konečnou platností definovatelný", ale přesto se pokoušejí o definici, podle níž jde o "literaturu od okrajů k extrémům". Vysvětlují, že dílo "kultovních" autorů bylo čtenáři "interpretováno jako jakýsi svatý text, který s sebou nesl celkový postoj k životu, alternativní existenciální názor na svět". Většinou jde o autory žijící zpravidla na okraji společnosti, často propadlé alkoholu či drogám, sexuálně nekonvenční, leckdy vězněné, nezřídka končící sebevraždou či tragickou smrtí. Autoři vysvětlují, že "podobně jako rock a pop nabízí alternativní pohled na svět ve vztahu ke klasické hudbě, kultovní román nabízí alternativní a radikální cestu vzhledem k uznávanému kánonu krásné literatury".
Pokud by kniha měla sloužit jako stručný a zábavný úvod do díla autorů, "o kterých jste se jen letmo dozvěděli a vždy jste o nich chtěli vědět více", pak snad může splnit svůj účel, problém je jen v té stručnosti a zábavnosti. Těžko se zbavit dojmu, že především autoři sami by se o leckterých spisovatelích měli "dovědět více", což se týká především autorů mimoanglické jazykové oblasti. Na ty totiž zbývá opravdu málo místa a uváděné informace jsou nejen kusé, ale často i nesmyslné (zčásti to jistě padá na vrub překladu). O Franzi Kafkovi se píše, že "...preciznost a přesnost zabránila tomu, aby se Kafkova témata stala nemotorná a neproveditelná". Pokud by čtenáře zajímalo, o čem je poslední Kunderův román Identita, vězme, že "představuje dva milence jen tak se rekreující v přímořském letovisku mimo sezónu a bývalého revolucionáře, který recykluje hesla 60. let, aby prodával plenky." Ovšem autoři přiznávají, že "jedním typem čtenářů, pro které je tato kniha určena, je ten, který normálně moc nečte..."
Už těchto pár citací ukazuje, že problém příručky není jen ve zvláštní manýře autorů, která se chce klipovitostí a anekdotičností přiblížit čtenáři, "který normálně moc nečte", ale v chvatném a nepoučeném, jazykově nezvládnutém překladu.
Na první pohled záslužné doplnění o české názvy uváděných děl a jejich česká vydání zůstalo v půli cesty: česká vydání jsou uváděna nedůsledně, a jde přitom - až na výjimky - zpravidla především o vydání až z 90. let. Často nejsou česká vydání zaznamenána vůbec (u tak kultovního autora, jako je Beckett, nejsou uvedena česká vydání jeho hlavní trilogie Molloy, Mallone umírá, Nepojmenovatelný, podobně u Bukowského není zmíněno vydání Šunkového nářezu a Škváru, Gideův román Imoralista je sice označen za klíčový kultovní román, ale české vydání je opomenuto atd.) Leckdy je pak název knihy (i česky vydané) přeložen velmi přibližně, často nesprávně - namátkou: Pasoliniho Darmošlapové uvedeni jako Pasáci, Schulbergova kniha Tím hůř, když padnou (The Harder They Fall) se tu nazývá Čím hůře spadnou, kniha Jerzy Kosinského Being There, známá v češtině - stejně i slavný film s P. Sellersem - jako Byl jsem při tom, je zde překládána Být tam. Udivující je to u notoricky známého pražského rodáka Franze Kafky: jeho povídka Die Verwandlung (Proměna) se zde nazývá Metamorphosis, slavná povídka Umělec v hladovění je nazvána Hladový umělec atd.
Cenný je - i vzdor stylistické neobratnosti překladu - zejména osmistránkový úvod do tématu. Snad vydavatel knihy až příliš spolehl na to, že kniha je mj. určena čtenáři, "který normálně moc nečte". Otázka je, zda si ji vůbec koupí.
Petr Kovařík

Andrew Calcutt, Richard Shephard: Cult Fiction, Průvodce po kultovním románu. Přeložila Hana Veselá. Odpovědná redaktorka Terezie Houšková. Volvox Globator, Praha 1999. 348 stran. Cena 399 Kč.