Systémy voleb ve světě

Systémy voleb ve světě

Systém dvou stran založený na jednokolovém většinovém systému dobře funguje ve Velké Británii (avšak na kontinentě se prakticky nevyskytuje), kde je mezi oběma velkými stranami poměrně malá ideologická polarizace. Jejich názory na řešení problémů se sbližují a obě strany se posouvají ke středu. Naopak Itálie po druhé světové válce je příkladem země s poměrným volebním systémem, s mnoha stranami a silnými odstředivými tendencemi včetně existence mocné antisystémové strany - komunistů. Kdyby se ovšem tento problém po válce řešil zavedením jednokolového většinového systému, vedlo by to, jak upozorňuje odborník na stranické systémy Miroslav Novák, k dualismu nikoli dvou demokratických stran, ale k dualismu komunistická strana - západní strana. Stejný argument užívají kritici zavedení jednokolového většinového systému u nás.
Dvoukolový většinový systém je znám z Francie (jinak je však málo rozšířen). Favorizuje spíše strany středu, které se ve druhém kole snáze dohodnou na koalici než strany extrémní (to je případ Le Penovy Národní fronty, která navzdory zisku 12 % hlasů nezískala v roce 1993 ani jednoho poslance). Ve Francii vedl k vytvoření dvou koaličních bloků pravice a levice, které se střídají u moci.
Poměrný volební systém, který je v Evropě nejrozšířenější, napomáhá množení stran, neboť umožňuje, aby v podstatě každá politická tendence byla zastoupena v parlamentu. To je případ Itálie, předválečného Německa či Československé republiky. Jak uvádí Novák, k množení však nemusí docházet vždy - v Belgii je zavedení poměrného volebního systému v roce 1900 spojeno se systémem tří stran. V Německu po válce se pak v rámci poměrného volebního systému střídají u moci dvě hlavní strany, které do vlády přibírají jednu stranu středovou. Vliv poměrného a většinového systému demonstruje Novák na příkladu Británie a Belgie. V obou zemích se k dosud existujícím liberálům a konzervativcům na počátku 20. století přidala jako třetí socialistická strana. Zatímco ale v Anglii, která si ponechala jednokolový většinový systém, byl po nástupu socialistů a vytlačení liberálů obnoven bipartismus, v Belgii poměrný systém zachránil liberály a umožnil vznik dalších stran, například komunistů. Naopak v Rakousku byl poměrný systém dlouho spjat se systémem dvou stran, neboť menšinové strany byly v Rakousku velmi slabé (což už po nástupu Haiderových Svobodných neplatí). V Kanadě je pak jednokolová většinová volba spjata s více stranami, což je způsobeno existencí francouzské menšiny organizované v regionální stranu.