Cílování celkové inflace zvýší důvěryhodnost ČNB

Role inflačních očekávání závisí na úrovni jejich tvorby

Cílování celkové inflace zvýší důvěryhodnost ČNB

Od ledna tohoto roku začala Česká národní banka zveřejňovat ve své Zprávě o inflaci výsledky statistického šetření inflačních očekávání. Ve čtvrtletní periodicitě sleduje předpoklady tří různých skupin subjektů (finančních trhů, podniků a domácností) v horizontu jednoho roku.
Znalost inflačních očekávání je užitečná pro odhad budoucího vývoje cenové hladiny. V režimu cílování inflace je tato informace potřebná hned dvakrát, neboť porovnáním inflačních očekávání s hodnotou inflačního cíle můžeme hodnotit účinnost peněžní politiky. Poslední dostupné údaje jsou z března 2000 (viz tab.). Finanční trh očekával v březnu inflaci za dvanáct měsíců dopředu (tj. v březnu roku 2001) ve výši 4,5 procenta, podniky 4,3 procenta a domácnosti 4,1 procenta.

Krátká řada mnoho nenapoví

Inflační očekávání mají značný vliv na chování ekonomických subjektů, a do jisté míry mohou mít i sebenaplňující charakter. Jsou zabudovávána do uzavíraných (např. mzdových) kontraktů mezi subjekty a náklady výrobců tím rostou a dochází k růstu výstupních cen. Vysoké inflační očekávání tak může mít za následek vysokou zabudovanou inflaci, která se snižuje jen se značnými obtížemi a velice pomalu. Empirie také prokazuje, že vnější jednorázové cenové šoky mají mnohem menší dopad na růst inflace v ekonomikách s nižší očekávanou inflací než v ekonomikách s vyšší očekávanou inflací. Nelze se tedy divit, že centrální banky se snaží inflační očekávání snižovat a k tomu účelu převážně používají inflační cílení. Pokud je centrální banka důvěryhodná, subjekty se při tvorbě svých inflačních očekávání řídí inflačním cílením centrální banky. Při sebenaplňujícím se charakteru očekávání vedou nižší inflační očekávání ke skutečnému poklesu inflace, a tím i k naplnění cíle centrální banky. Časová řada inflačních očekávání českých subjektů je velmi krátká, a proto z ní nelze činit mnoho závěrů. Otázkou zůstává i to, zda výsledky šetření ČNB, pokrývající řádově stovky subjektů, jsou dostatečně reprezentativní, jmenovitě v případě domácností.

Domácnosti jsou optimistické

Z roční historie inflačních očekávání lze vysledovat dvě tendence:
Nejvyšší míru inflace očekávají analytici finančních trhů, nižší inflaci očekávají podniky a nejnižší domácnosti.
Zatímco očekávání analytiků a podniků je v průběhu času relativně stabilní, očekávání domácností je značně kolísavé.
Pokud tyto dva poznatky konfrontujeme se skutečnou hodnotou inflace v období tvorby očekávání (poslední sloupec tab.), nelze se ubránit dojmu, že domácnosti tvoří svá očekávání především na základě současných hodnot inflace. Analytici a podniky naproti tomu tvoří svá očekávání na základě většího množství informací, než je současná hodnota inflace, např. na základě odhadu budoucího vývoje cen dovážených surovin či budoucí výše úrokových sazeb. Proto jsou jejich očekávání méně kolísavá a nelze pozorovat žádný přímý vztah mezi očekáváním a současnou hodnotou inflace.
Nízké hodnoty domácnostmi očekávané inflace pravděpodobně nejsou ani tak důsledkem vysoké kredibility ČNB, jako spíše skutečnosti, že domácnosti tvoří svá očekávání adaptivním způsobem. Pokud je současná inflace nízká, očekávají nízkou inflaci i za rok, pokud je vysoká, očekávají za rok vysokou. Prudký pokles inflačních očekávání domácností v roce 1999 (očekávaná inflace v roce 1998 byla mnohem vyšší, předpokládáme okolo 10 %) byl způsoben poklesem inflace v průběhu let 1998 a 1999 v důsledku pozitivního nabídkového šoku (pokles světových cen surovin, konkurenční boj velkoobchodních řetězců o český trh). Přestože nabídkový šok byl pouze dočasný (ceny ropy jsou dnes vysoko nad úrovní roku 1998), očekávání nižší inflace působí na další pokles inflace.

Ceny mohou růst rychleji

Shrneme-li pozitivní nabídkový šok v kombinaci s adaptivní tvorbou inflačních očekávání domácností, značnou měrou přispěl k výraznému poklesu inflace v české ekonomice v letech 1998 a 1999, a tím i k podstřelení inflačních cílů ČNB na rok 1998 a 1999, které se v době svého vyhlášení jevily jako značně ambiciózní. Přestože v letošním roce přestal pozitivní nabídkový šok působit, nízká inflační očekávání svou setrvačností zřejmě přispějí i k podstřelení letošního inflačního cíle.
Adaptivní tvorba očekávání v letech 1998 až 2000 hrála ve prospěch dezinflačního úsilí České národní banky. To se však v budoucnu nemusí opakovat a opak může být pravdou: Pokud začne skutečná inflace výrazně stoupat, ať už v důsledku negativního nabídkového šoku, nebo vysokého tempa deregulací, adaptivní tvorba očekávání může vést k akceleraci inflace. Při nepříznivé souhře okolností by se pak mohlo stát, že se inflace v průběhu dvou let vrátí zpět ke dnes takřka nepředstavitelné desetiprocentní hranici. Snahou ČNB by tedy mělo být omezit adaptivnost tvorby očekávání domácností a přesvědčit domácnosti o tom, že inflační cíl centrální banky je nejlepším odhadem budoucího vývoje cenové hladiny. Přesun od cílování čisté inflace, která je pro většinu obyvatel neznámým pojmem, k cílování celkové inflace, je z tohoto pohledu významným krokem, který přispěje k větší důvěryhodnosti a srozumitelnosti inflačního cíle ČNB a ve svém konečném důsledku eliminuje výše popsané nebezpečí budoucí akcelerace inflace.

Jan Filáček,
Investiční a Poštovní banka
Inflační očekávání a skutečná hodnota inflace (%)
Meziroční růst CPI Očekávání na 12 měsíců dopředu Aktuální hodnota
finanční trh podniky domácnosti
červen 1999 4,7 4,3 3,6 2,3
září 1999 3,9 3,9 2,1 1,2
prosinec 1999 4,2 3,9 3,1 2,6
březen 2000 4,5 4,3 4,1 3,8
Pramen: ČNB, ČSÚ