Ideální praxe by byla, kdyby měl každý státní zástupce "svého" vyšetřovatele

Ideální praxe by byla, kdyby měl každý státní zástupce "svého" vyšetřovatele

Je státní zastupitelství opravdu na nic?
Úroveň vyšetřovatele je obvykle velmi rozhodující pro kvalitu trestního řízení. Dozor státního zástupce se odvíjí právě od jeho práce.
V článku k problematice připravované novely trestního řádu (HN 31. 5. 2000) se advokát JUDr. T. Sokol opětovně vyjadřuje kriticky na adresu státního zastupitelství. Tentokrát tvrdí, že "řada procesně naprosto chybných postupů, posléze konstatovaných Ústavním soudem nebo Nejvyšším soudem, prochází díky neschopnosti státního zastupitelství zajistit vždy důsledný dozor nad trestním řízením" (autor se dopouští nepřesnosti, pokud státnímu zastupitelství přisuzuje dozor nad trestním řízením, ačkoli tento se podle zákona týká jen trestního řízení přípravného).

Zákonné hranice

Domnívám se, že toto - pro státní zastupitelství či spíše státní zástupce - ne příliš lichotivé hodnocení je nepřípustným, až účelově zavánějícím zjednodušením problému přehlížejícím faktické možnosti a zákonná omezení, kterými je státní zastupitelství při výkonu dozoru nad přípravným řízením (zjednodušeně vyšetřováním) limitováno.
Jsem přesvědčen, že není nic jednoduššího, než pochybení v trestním řízení v konkrétní věci bez dalšího svalovat na státního zástupce, který prováděl dozor nad vyšetřováním, či zastupoval obžalobu v řízení soudním. Úskalí této kritiky jsou však nasnadě. Především nelze přehlédnout stávající zákonnou úpravu, podle které postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti, věci musí projednávat co nejrychleji, s plným šetřením občanských práv zaručených ústavou. Vyšetřovatel postupuje při vyšetřování z vlastní iniciativy tak, aby byly co nejrychleji v potřebném rozsahu objasněny skutečnosti důležité pro posouzení případu. Důkazy opatřuje vyšetřovatel, který také - kromě případů, kdy je podle zákona třeba souhlasu státního zástupce - činí všechna rozhodnutí o postupu vyšetřování a o provádění vyšetřovacích úkonů samostatně a je plně odpovědný za jejich zákonné a včasné provedení.

Důležitý je vyšetřovatel

Je zřejmé nejen to - a není to žádným tajemstvím, že jak kvalita předurčující úspěšnost (lépe snad bezvadnost) přípravného řízení trestního, stejně jako rychlost tohoto řízení, je odvislá především a zejména od osoby vyšetřovatele. Zřejmé je i to, že vyšetřovatele není možné této odpovědnosti zbavit pouhým poukazem na nedostatky v dozorové činnosti státního zástupce. Z několikaleté vlastní zkušenosti vím, že jaký je vyšetřovatel, takové je vyšetřování, jinými slovy - že kvalita osoby vyšetřovatele přímo podmiňuje kvalitu celého přípravného řízení, jak na něj v pozdějších fázích řízení nahlíží soudy všech stupňů, Ústavní soud nevyjímaje. O tom, že ve schopnostech a kvalitě vyšetřovatelů jsou často velké rozdíly, snad nikdo nepochybuje. V tom méně žádoucím případě pak může být dozor nad vyšetřováním vykonáván sebelépe, sebeintenzívněji, sebekvalitněji a ze strany státního zástupce sebezodpovědněji, a nebudou-li z pozice vedoucího příslušného vyšetřovatele učiněna odpovídající opatření k nápravě, pak možnosti státního zástupce jsou v tomto směru značně omezené (pomineme-li oprávnění k odnětí věci konkrétnímu vyšetřovateli, jehož realizace by s ohledem na související dopady ovšem měla přicházet v úvahu spíše výjimečně). "Svého" vyšetřovatele - bohužel, na rozdíl od praxe v některých jiných zemích - náš státní zástupce nemá. Při výkonu dozorové činnosti, jakož i ve svých dalších aktivitách, je tedy zásadním způsobem limitován kvalitou práce konkrétního vyšetřovatele. Personální složení jednotlivých úřadů vyšetřování, resp. výběr vyšetřovatelů, je plně v kompetenci těchto úřadů a státní zastupitelství je nemůže ovlivnit. Ačkoli zákon formálně umožňuje státnímu zástupci provést třeba i celé vyšetřování, stále narůstající vytíženost státních zástupců výkonem dozoru nad vyšetřováním, jejich stále vzrůstající a náročnější aktivity v řízení předpřípravném, jakož i zastupování obžaloby v řízení soudním a výkon netrestní agendy, faktickou realizaci tohoto oprávnění (nikoli povinnosti) vylučuje. A konečně - při tom všem nelze přehlédnout, že pojem "úspěšnost" přípravného řízení lze při práci s tzv. živými kauzami z pohledu státního zástupce jen velmi stěží definovat.

Kdo selhává?

Buďme proto opatrní při hodnoceních státního zastupitelství, jak to činí JUDr. Sokol. A nezapomínejme, že ne každé pochybení přípravného řízení trestního konstatované ať již Ústavním soudem či soudy obecnými, stejně jako nesplnění vlastních úkolů, musí být vždy nutně důsledkem neschopnosti právě státního zastupitelství.

JUDr. Zbyněk Žďárský,
státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci