Pokuty se vymáhají liknavě

NKÚ zjistil nedostatky při zadávání státních zakázek

Pokuty se vymáhají liknavě

Přehled o pokutách uložených jinými orgány a předaných finančním úřadům k vymáhání v roce 1998
Ukládající orgán Stav nedoplatků Stav nedoplatků
k počátku roku ke konci roku
počet celková počet celková
případů částka v Kč případů částka v Kč
ČOI 3 425 22 009 463 3 363 22 279 410
IBP 290 5 420 078 369 8 297 256
ČZPI 291 5 085 016 405 6 943 828
Okresní úřad 1 633 13 479 532 1 724 14 931 992
Cenové pokuty (FŘ) 44 27 045 451 54 31 341 076
PČR 446 695 504 674 041 624 463 716 636 675
Ostatní 48 851 185 448 262 64 713 246 861 346
Celkem 501 229 763 161 843 695 091 1 047 291 583
Pramen: NKÚ
Praha, 24. 10. 2000
Zcela bez námitek kontrolovaných prošel závěr Nejvyššího kontrolního úřadu o ukládaných, vybíraných a vymáhaných pokutách správními orgány za rok 1998 a první pololetí roku 1999. Závěr včera zveřejnil NKÚ. Kromě policie úřad také kontroloval finanční úřady a inspekce: obchodní, zemědělskou a potravinářskou a životního prostředí. Výsledek závěru je, že za rok 1998 úřady nevymohly 1,047 miliardy korun. František Bárta, člen NKÚ našemu listu vysvětlil, že "hlavní příčinou neúspěchu při výběru i vymáhání pokut je tzv. dělená správa". V praxi to znamená, že orgány státní správy ze zákona pokuty ukládají, ale nejsou oprávněné k jejich vymáhání. Tato povinnost leží na finančních úřadech. Kontrolní zpráva konstatuje, že "počet případů nevymožených pokut uložených policií narůstá ročně řádově o stovky miliónů korun. Pokuty jsou nízké, jejich vymáhání časově náročné a náklady spojené s vymáháním jsou často vyšší než uložené pokuty". Podle Bárty navíc organizace, které ukládají pokutu předají poté agendu finančním úřadům, většinou ztrácí zájem na jejich vybrání. Pokud zájem projeví, odmítají zase finanční úřady sdělit, zda byla pokuta vybraná, protože jsou vázané mlčenlivostí.
Podobně dopadlo při šetření NKÚ také Ministerstvo spravedlnosti a Vězeňská služba. Ta zase pro změnu podle kontrolní zprávy nevypracovala standardy vězeňských staveb, které by obsahovaly požadavky na základní ekonomicky zdůvodněné vybavení věznic pro výkon vazby nebo pro trest odnětí svobody podle kategorií výkonu trestu. V letech 1994 až 1998 se proto investiční náklady na jedno lůžko pohybovaly mezi 800 000 až 1, 4 mil. Předseda senátu NKÚ Jiří Drábek k tomu řekl, že do konce roku 1998 nezabezpečilo Ministerstvo spravedlnosti a Vězeňská služba jednotný postup v oblasti investiční výstavby pro zadávání státních zakázek a nárokování finančních prostředků pro investice. Dodal, že byly zahajovány stavby, které nebyly připraveny k realizaci. Porušovaly se tím předpisy např. v oblasti zadávání státních zakázek. Například Vazební věznice z Brna uzavřela smlouvu na nemocnici za 144 miliónů, ale smlouva nezahrnovala dodávku všech stavebních objektů. Cena se v průběhu stavby zvýšila na 222 miliónů. Ministerstvo kultury zase podle NKÚ podcenilo kontrolu a řízení investiční výstavby a Ministerstvo zemědělství nepostupovalo v souladu s povinnostmi zřizovatele příspěvkových organizací nebo správce kapitoly státní rozpočtu.
(vlm)