Meze americké demokracie

Květa Buschová

Bez ohledu na jméno nového amerického prezidenta si Američané v letošních volbách, od jejichž konání už uplynulo patnáct dní, utrhli pořádnou ostudu. Přejít by se snad dalo selhání počítačové techniky a ještě tak následné ruční přepočítávání hlasů. Horší už to je s odhalenými či republikány i demokraty avizovanými podvody s hlasovacími lístky miamských, palmbeachských, v zahraničí působících a bůhvíjakých dalších voličů. Ovšem to, co Albert Gore a George Bush mladší osobně i prostřednictvím svých týmů předvedli v případě Floridy, nemá obdoby.
Jistě, lze pochopit - a Američané v tomto směru nejsou nijak osamoceni - že prezidentský úřad je pro každého velmi, velmi lákavou metou. Ba i to, že ten americký sice nepřináší bohatství, ale vzhledem k pozici a roli Spojených států ve světě znamená post skutečně nejmocnějšího občana planety. Avšak hnát se za adresou ve washingtonském Bílém domě za cenu, že se přitom odhalí neduhy vychvalované a mnohým vnucované americké demokracie, je přinejmenším opravdu nevkusné.
Právě letošní zápas o křeslo prezidenta Spojených států tak v plné nahotě prokázal, že demokracie i celý americký politický a životní systém, které byly světu přes padesát let předkládány jako následováníhodný vzor, mají do dokonalosti daleko. Jak jinak by bylo možné, aby rámečky volebních lístků byly tak "sešifrované", že v nich hlasující bez obtíží přeškrtli hned dvě pole naráz. Cožpak je možné aby dokonalý systém s proklamovanými kontrolními mechanismy, podepřený nadto i nejvyspělejšími vymoženostmi techniky, umožnil omyly, ba dokonce podvody?
Především však systém volitelů spojený se zvykovým právem má ke skutečné demokracii hodně daleko. Vždyť při pohledu na "floridské tahanice" jen stěží obstojí argument, že to je důkaz decentralizace ústřední moci ve prospěch jednotlivých subjektů Unie. Vše naopak dokládá, že při pravidlu "vítěz bere všechno" není v Americe hlas jako hlas, ba dokonce ani stát jako stát. Přičemž to druhé navíc platí i pro volby do dolní komory Kongresu i do Sněmovny reprezentantů, kde jsou jednotlivé státy Unie zastoupeny podle počtu obyvatel. Hlavně však systém volitelů nezvratně prokázal, že výběr prezidenta vším americkým lidem, jak to proklamují četné paragrafy i duch Ústavy Spojených států, je věcí zcela iluzorní. A ani náhodou nejde o uspořádání spravedlivé.
Ukazuje se, že ony "nedokonalé" a nezřídka proklínané evropské parlamentní demokracie - a to ať už s prezidentem voleným zákonodárným sborem či občany přímo - mají něco do sebe. Ostatně, poslední americké prezidentské volby by mohly, ba měly být poučením i nám. Především všem těm, kdo se do české ústavy a volebního pořádku snaží vnést výše zmíněné americké prvky a pro něž je zásada většinového systému zastaralá a nepotřebná, zatímco pravidlo "vítěz bere všechno" naopak představuje vrchol možností. Jakých možností, to jsme nyní viděli na vlastní oči.

kvetoslava.subrtova@economia.cz

CITÁT:
Ukazuje se, že ony "nedokonalé" a nezřídka proklínané evropské parlamentní demokracie mají něco do sebe.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist