Co lze čekat od Powella?

Co lze čekat od Powella?

Květa Buschová

Ačkoli Colin Powell v minulosti odmítl od amerických republikánů i demokratů nabídky řady nejvyšších postů a před sedmi lety dal najevo, že s vysokou politikou už nechce mít co do činění, nyní se do ní, po boku syna prezidenta, za jehož vlády se proslavil v celém světě, na politické výsluní vrací. Už to, že pomáhal Georgi Bushovi mladšímu v prezidentské kampani a přijal i nabídku být prvním z ministrů v jeho vládě, nasvědčuje, kam se americká zahraniční politika bude ubírat, co lze od nového amerického šéfa diplomacie Colina Powella čekat.
Powell hodlá hájit vůdčí pozici Spojených států ve světě. Bezpochyby věří v odstrašující schopnost a účinek mohutných amerických ozbrojených sil, v nichž prožil pětatřicetiletou kariéru a jimž čtyři roky dokonce velel. Nicméně jako zastánce názoru, že konfliktům je třeba předcházet, protože "válka smí být tím posledním prostředkem politiky", zřejmě bude opatrný v otázce účasti amerických vojáků v zahraničních intervencích. Což však vůbec neznamená úplné a rychlé stažení Američanů z misí na udržování míru, jako je balkánská.
Budoucí šéf americké diplomacie je rovněž zastáncem a obhájcem tradičních spojeneckých svazků. Což je dobrá zpráva pro Latinskou Ameriku, kde hodlá pracovat na vybudování demokracie, míru a zóny volného obchodu, pro členy Severoatlantické aliance a na Blízkém východě pro Izrael. Neboť o mírové řešení zde hodlá Powell dál velmi aktivně usilovat, ovšem o mír založený přednostně na bezpečnosti židovského státu.
Powell chce také úzce spolupracovat se spojenci v boji proti státům, které nedodržují pořádek světa, vyrábějí zbraně pro hromadnou likvidaci anebo používají teroristických metod. V této souvislosti se Powell hned po své nominaci ostře vyjádřil na adresu Iráku a Saddáma Husajna, na něhož má od války v Perském zálivu "spadeno". Designovaný ministr zahraničí USA hodlá rovněž v těchto a dalších zásadních otázkách mezinárodní scény aktivně spolupracovat s Ruskem a Čínou a všemi dalšími státy, které označuje za "proměňující se země".
První americký ministr zahraničí černé pleti a čtyřhvězdičkový penzionovaný generál sdílí drtivou většinu Bushových zahraničněpolitických názorů a představ. Je však znám jako rozvážná a umírněná osobnost, a nelze od něj proto očekávat zvlášť razantní kroky. Nadto Bushův mandát je vzhledem k povolebním událostem oslabený a ani Spojené státy nemohou s příchodem nového prezidenta do Bílého domu zcela změnit svou zahraniční politiku. A tak hlavní směr Powelova působení je dán. A pokud snad dojde ke změnám důrazů, musíme na ně nějaký čas ještě počkat.

kvetoslava.subrtova@economia.cz