Svět potřebuje rovnováhu

Svět potřebuje rovnováhu

Květa Buschová

Druhému miléniu zvoní hrana. Práh třetího tisíciletí překračuje lidstvo s nadějemi i obavami. Má k nim důvod. Protože svou budoucnost předurčuje minulostí.
Pro mezinárodní scénu byla letos opět určující globalizace - a to ve svých kladných i záporných podobách. Čím dál tím více lidí i vrcholných politiků si uvědomilo, že díky technologickým a vědeckým objevům se Země zase "o kus zmenšila" a propojila, že lidstvo tím znásobilo své možnosti a zároveň se stalo zranitelnějším. V globalizující se společnosti nemůže být izolovaných "ostrůvků" minulosti. Proto jsme byli svědky první schůzky prezidentů obou Korejí, či třeba i toho, že prostřednictvím voleb svrhli občané Chorvatska i nové Jugoslávie donedávna pevně zakotvené režimy. Na druhé straně však nikoli už jen jaderné zbraně, přetrvávající konflikty, ale i planetu obepínající vysoce organizované sítě mezinárodního zločinu a terorismu, zákeřné pandemie chorob a lidmi zdevastované životní prostředí ohrožovaly v končícím roce každého. Proto se staly centrem zájmu a jednání mnoha mezinárodních organizací.
Je také nesporné, že ze dvou zcela protichůdných tendencí světové politiky uplynulých let - fragmentace a integrace - se letos více prosazovala ta druhá. Jistě, byli jsme svědky nových pokusů Kosova o odtržení od Jugoslávie, třeba jako nyní, pokusy destabilizací srbského jihu vyprovokovat Bělehrad k nepředložené akci. Další rozpad hrozil Indonésii sužované akcemi separatistických hnutí. Avšak především Evropa, která je "kolébkou" hospodářské, politické a především bezpečnostní integrace, letos s plnou vervou přikročila k budování "nadstátního" řízení a vojenské kapacity určené k zvládání humanitárních krizí i konfliktů "na vlastním dvorku". A po jejím vzoru také další části světa (jihovýchodní Asie, Tichomoří, a přes hospodářskou integraci i Latinská Amerika) začaly směřovat k užším vazbám.
Šest miliard obyvatel Země si patrně v tomto roce více než kdy předtím uvědomilo hloubku vzájemného sepětí a nutnosti zajímat se o osudy ostatních a kooperovat i s těmi "nejposlednějšími z posledních". A to hlavně kvůli poznání, že v globalizujícím se světě může propastný rozdíl mezi jeho jednotlivými částmi způsobit katastrofu pro všechny. Proto se kromě AIDS ocitla v centru pozornosti světových organizací otázka všestranného pozvednutí nejchudších částí světa včetně jejich přístupu k novým objevům vědy a techniky.
Zdá se, že svět si také poprvé v plné míře uvědomil, že globalizace neznamená uniformitu. Naopak, že při přísném zachování základních všelidských hodnot - lidských práv a svobod - a při využití dobrodiní globalizace je třeba na planetě zachovat velkolepou různost kultur, způsobů života a přístupů k němu. Jde o to, dosáhnout uvnitř onoho pestrého společenství vzájemné tolerance a rovnováhy. Pokračující konflikty na Blízkém východě i nedořešené krize v Severním Irsku a na Balkáně jsou ale důkazem, že tady lidstvo příliš nepokročilo.
A tak při vstupu do již třetího milénia bude muset svět řešit složité záležitosti. Na prvním místě to je "pozapomenutá" problematika odzbrojování a celosvětové i regionální bezpečnosti, dále otázky rovnoměrného a udržitelného rozvoje včetně ochrany životního prostředí. Přibude i nutnost zajistit rozumné využívání, a ne zneužívání vědy, která v posledních 366 dnech druhého tisíciletí posunula lidstvo téměř až do sféry sci-fi.

kvetoslava.subrtova@economia.cz