Jean Tulard: Fouché. Z francouzského originálu přeložila Adéla Králová. Nakladatelství Themis, Praha 1999. Váz., 328 stran, cena neuvedena.
Vyzáblý obličej, bledá pleť, tenké rty, těžká víčka maskující poměrně vyhaslý pohled. Tak vypadá Josef Fouché, vévoda z Otranta, na jednom ze svých nejslavnějších portrétů.
Tento velký manipulátor moci se dočkal i mnoha literárních a historických portrétů. Má ještě smysl - po všech těch romantizujících podobách od Dumase či Huga, po psychologizující studii Stefana Zweiga, po monografiích Jeana Rigotarda a Andrého Casteleta - dnes přidávat k bohaté fouchéovské literatuře další položku? Ano. Nová doba vynesla na denní světlo zapomenuté dokumenty, nové události zařadily Fouchého do nových souvislostí.
Navíc, Jean Tulard se prostřednictvím jedné vlivné osobnosti pokouší přispět vlastním výkladem k dějinám celé instituce - francouzské policie v pohnuté době let 1793 - 1815. V přílohách čtenář nalezne seznam Fouchého spolupracovníků a podřízených, pozná Fouchého jmění i dílo. Samostatná kapitola je pak zasvěcena Fouchého obrazu na filmovém plátně.
Autor, profesor na pařížské Sorbonně, patří k největším světovým znalcům na napoleonskou tématiku. Napsal na dvacet studií, mj. monografii Napoleon a encyklopedii Dictionaire Napoleon. Česky vyšla jeho kniha Napoleon II., Legendy a skutečnost.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
