Kandidát na rektora ČVUT: Byla chyba, že se nepodařilo udržet Mikolova, byrokracie je na univerzitě moc

Je to čtrnáct dní, co Akademický senát ČVUT odvolal kvůli špatnému hospodaření univerzity jejího rektora Vojtěcha Petráčka. Zejména kvůli desítkám milionů vynaložených na právní služby, které Petráček nebyl schopen věrohodně odůvodnit. Nyní jsou už známá jména tří kandidátů na jeho nástupce. Michal Pěchouček z Fakulty elektrotechnické, známý zejména na poli robotiky a umělé inteligence, který se o post ucházel už dříve. Dále prorektor pro řízení kvality z Fakulty dopravní Radek Holý a také děkan Fakulty elektrotechnické Petr Páta. Ten v rozhovoru pro HN vysvětluje, v čem podle něj Petráček chyboval a jak by chtěl univerzitu rozvíjet dál.

„S rektorem Petráčkem jsme měli poměrně dost neshod o tom, jakým způsobem nastavit kariérní růst. Absolventi technických oborů mají v praxi výborné finanční ohodnocení. Platu v soukromé sféře nemůžeme konkurovat, ale můžeme jim nabídnout možnost nějakého růstu, zapojit se do projektů, vytvářet si vlastní výzkum, pracovat se studujícími,“ uvedl.

Uzávěrka přihlášek do volby rektora byla ke konci května, odvolání rektora přišlo nezávisle na tom těsně před tímto termínem. Jak dlouho jste plánoval, že se budete o funkci ucházet?

Na univerzitě působím už třicet let. Rozhodnutí ve mně zrálo dva roky, někdy na podzim jsem se rozhodl, že do toho půjdu. K podání přihlášky je třeba mít podporu alespoň jedné fakulty. Já jsem v průběhu tří měsíců prošel akademické senáty všech osmi fakult, všechny mi vyjádřily podporu. To je obrovská zodpovědnost, ale zároveň i poměrně jasná vůle fakult univerzity. 

Ve vedení univerzity před odchodem Vojtěcha Petráčka zřejmě nepanovala dobrá atmosféra. Jak jste to vnímal?

Celá situace gradovala delší dobu. Nebylo to jen na rektorátu, ale na celé univerzitě. Mezi vedením univerzity a akademickým senátem musí panovat důvěra a spolupráce. Jinak univerzita nemůže fungovat. Vyeskalovalo to, když si pan rektor zapomněl na jednání akademického senátu batoh, senátoři nevěděli, komu patří, a tak se podívali dovnitř.

Byly v něm smlouvy na právní služby, za které rektor utratil desítky milionů. Hájil se tím, že to bylo kvůli kauze GE Aviation. Ta se táhne už dlouho, myslíte, že to šlo zvládnout lépe?

Byla to nešťastná věc mezi vedením univerzity, vedením Fakulty strojní a zároveň reprezentanty státu, takže to neumím úplně hodnotit. Zda byly právní služby potřebné nebo nepotřebné, to je jedna z věcí, které bych trochu vyčítal panu rektorovi, protože on věci nedostatečně vysvětloval, nebyl transparentní a nekomunikoval. Jako člen akademického senátu předchozího rektora hodně kritizoval právě za netransparentnost, nevhodné jednání a bohužel se to objevilo znovu. 

Jak hodnotíte působení rektora Petráčka?

Univerzitě věnoval minimálně část svého života. Jako děkan fakulty, která je hodně ambiciózní, jsem však často byl ten, který poukazoval na věci, které se mi nezdály v pořádku. 

Například které?

Hodně věcí začal, ale nedotáhl do konce. Například plán rozvoje budov. Obrovský problém bude rekonstrukce kolejí na Strahově. Je dlouhodobě podfinancovaná a bude třeba přijmout rozhodnutí, co s nimi provést. Dlouho jsme diskutovali otázku motivace mladých kolegů, vnitřní mzdový předpis. Tam si myslím, že nám trošku ujíždí vlak. 

Tedy že by se jim měly zvýšit mzdy, aby neodcházeli jinam?

Není to jen o vyšších mzdách, i když to je podmínka číslo jedna. Zároveň je potřeba stanovit takové podmínky, aby jim práce na univerzitě dávala smysl, aby mohli kariérně růst.

Co dalšího vám vadí?

Poslední dobou nám roste administrativa na univerzitě. Akademický pracovník – vědec, učitel – má dělat to, v čem je dobrý. Rektor i vedení univerzity mají vyžadovat jenom to, co je nezbytně nutné pro řízení univerzity. A my někdy potřebujeme sehnat množství podpisů pro to, abychom mohli udělat jednoduché rozhodnutí. 

Na administrativu si stěžoval i špičkový vědec Tomáš Mikolov, který v březnu z ČVUT odešel. Myslíte si, že univerzita mohla udělat pro jeho setrvání víc?

Tomáš Mikolov je pro nás bolestivé téma, je to osobnost, která získala cenu Neuron a přesahuje rámec republiky. Považuji za chybu, že se ho nepovedlo udržet na univerzitě, že se nepovedlo spojit týmy, které pracují s umělou inteligencí, a vytvořit podmínky pro to, aby tady zůstal.

Kde se stala chyba?

Moje frustrace pochází nejenom z prostředí na ČVUT, ale především z prostředí v České republice spojené s financováním výzkumů. Chybí nám jasné priority, spíše se podpoří mnoho drobných projektů a chybí nám odvaha podpořit něco inovativního, velkého, nového. Naštěstí se teď situace začíná měnit.

Jak?

Na úřadu vlády i na ministerstvech se hovoří o takzvaných prioritních osách, tedy strategických oborech, které chce stát podpořit. Ať už jde o soběstačnost Česka při výrobě čipů, kvantové technologie nebo elektromobilitu. Ale podle mě by to měla být také energetika, protože Česko bude v příštích dekádách v těchto oborech postrádat značný počet pracovníků.

O lovce dronů z ČVUT se klienti perou. Akademický tým má světové ambice, po Asii cílí i na USA

23. 10. 2024 ▪ 4 min. čtení

Je něco, čím byste chtěl na rektora Petráčka navázat?

Chtěl bych stejně jako on profilovat univerzitu jako výzkumnou instituci. Jsme hrdí na to, že se u nás propojuje výuka a vzdělávací činnost s výzkumem. 

Takže klíčové podle vás není propojit univerzitu s průmyslem nebo s byznysem, jak často slýcháme, ale zaměřit se na výzkum?

Záleží, co to znamená. Technická univerzita bude vždy propojená s průmyslem, ale musíme rozlišovat výzkum základní a výzkum aplikovaný. Základní výzkum nám dává něco, co se použije možná v příští generaci. Aplikovaný výzkum pomáhá řešit praktické věci při přenosu našich znalostí do praxe. Tam je role byznysu nezastupitelná. Je ale potřeba říct, že univerzita není servisní organizací pro byznys, ale i partnerem. U nás na fakultě se nám daří i přenášet výsledky do praxe. Kolegové zakládají spin-offy, například Martin Saska z katedry kybernetiky Fly4Future a další. Naše fakulta z celkového příjmu jedné a čtvrt miliardy korun dostane pouze polovinu prostředků od státu. Zbytek si musíme vydělat na projektech, ve spolupráci právě s  byznysem nebo s průmyslem.

Technické obory obecně trpí nedostatkem zájemců, jak jste na tom vy?

Daří se nám zvyšovat počty uchazečů, přestože máme přijímací zkoušky, což není typické na fakultách našeho zaměření. Letos máme rekordní počet přihlášek. Počet zapsaných studentů za poslední dva roky narostl o 35 procent. Nahoru jdou nejen informatické obory, ale i elektrotechnika.

Kolik máte na Elektrotechnické fakultě žen?

Moc ne, chtěl bych jich mít víc. My jsme specifická fakulta, na architektuře či bioinženýrství jich je víc, na druhou stranu za posledních několik let jsme se dostali z jednotek procent na 15 až 16 procent studentek napříč obory.

Co děláte pro to, aby jich bylo víc?

Na fakultě působí ombudsmanka, daří se nám naplňovat plán rovných příležitostí, což je celkově snaha pečovat o zaměstnance ve všech fázích jejich kariéry. Například nabízet částečné úvazky, aby mohli vstupovat do projektů i v době rodičovství, aby se dala sdílet péče o člověka v domácnosti s kariérou. Naši zaměstnanci si mohou přivést do práce dítě, máme tady místo, kde může zaměstnanec pracovat a dítě si hrát. Je to i otázka kariérních plánů, protože pokud kritéria pro zapojení do projektu počítají s tím, že budete celé dny v kanceláři dohánět poslední novinky v oboru, těžko je splní někdo, kdo se chce věnovat i rodině.

Jaká je studijní neúspěšnost a jak se jí snažíte bránit? 

Bakalářské studium úspěšně dokončí 53 procent zapsaných studentů. Na technikách našeho typu, na elektrotechnických školách, je to zhruba 40 procent. V prvním ročníku máme kurz na dorovnávání znalostí z různých škol. Průběžně sledujeme, jakým způsobem studenti plní své povinnosti. Snažíme se změnit skladbu osnov tak, aby nebyly současně dva těžké předměty. 

Jak chodí studenti na vysokou školu připraveni?

Za třicet let se generace radikálně změnily. Přicházejí k nám studenti, kteří jsou motivovaní, vědí, co chtějí. Mají dobře zvládnuté měkké dovednosti. Mají očekávání. Podle typu školy se liší úroveň znalostí matematiky.

Jsou lépe připraveni z gymnázií, nebo průmyslovek?

To se nedá říct tak jednoduše. Obecně jsou studenti z gymnázií, zvlášť z těch přírodovědně zaměřených, lépe připravení z matematiky, fyziky, často i programování. Studenti z průmyslovek to mají s matematikou obtížnější, ale zase mají velký náskok v technických předmětech, protože už umí elektrotechniku.

Reagujete na to, že se očekává zvýšená poptávka po absolventech technických oborů. Navyšujete kapacity přijatých?

Nemyslím, že bychom měli za každou cenu brát velké množství uchazečů. My při zvyšování počtu studujících narážíme na kapacity studijních programů, prostorové, personální a finanční. Mohlo by to jít na úkor kvality a taky nevím, zda by bylo dost uchazečů. Nepřipravujeme naše studenty na to, aby dostali místo, ale aby v příštích dekádách byli v průmyslu tvůrci inovací. A k tomu je potřeba opravdu silný matematicko-fyzikální a informatický základ.

Jak vnímáte současnou debatu o elektromobilitě?

Je hodně nešťastné, jak moc stát tlačí na to, aby se elektromobilita implementovala. Protože si myslím, že regulace předběhly dobu a my nejsme schopní doběhnout technologiemi tak rychle. Řešíme tam dvě základní otázky. Jedna je nabíjení, to znamená distribuce elektrické energie do míst, kde se bude nabíjet. To je vlastně silnoproudá elektrotechnika. A pak jsou to baterie v automobilech. Nyní se nám podařilo připravit doktorský studijní program, který jde napříč fakultami elektrotechnickou, strojní a jadernou a má pokrývat právě problematiku elektromobility, nabíjení baterií a podobně. 

Je to budoucnost, propojování oborů napříč fakultami?

Ano. Naše obory už nejsou takové, že by je vyřešil jeden profesor v jedné laboratoři. Musí tam být týmy chemiků, strojařů, technologů, fyziků, elektrotechniků i informatiků dohromady. V současné době otevíráme takové obory spíše na bázi přátelských vztahů s kolegy z jiných fakult. Myslím, že to je jeden z úkolů rektora pro příští období nastavit administrativu tak, aby se otevřela možnost mezifakultních, studijních programů a byli jsme v tomto směru flexibilnější.