Strach může "užírat duši" manažerům

Strach může "užírat duši" manažerům

Kolik strachu máte vy?

Každé "ne" v následujícím testu je indicií pro strach. Důvodem k zamyšlení.
1. Jste sám se sebou v míru? Dokážete si udržet "otevřená" vrátka do tzv. normálního života?
2. Dokážete pravidelně reflektovat a analyzovat své zážitky a rozhodnutí?
3. Vyžadujete kritické zhodnocení svých rozhodnutí, postupů a vztahu k podřízeným?
4. Mají návrhy, které nepovažujete za praktické, šanci, že je přesto schválíte?
5. Přijímáte důležitá rozhodnutí nejraději týmově?
6. Máte ve své bezprostřední blízkosti lidi, na které se můžete naprosto spolehnout a kterým důvěřujete?
7. Dokáže váš životní druh rozpoznat okamžiky vaší osobní tísně? Ví o vašich obavách?
8. Dokážete si sám sebe představit jako důchodce?
9. Podrobujete se pravidelně lékařským vyšetřením?
10. Dokážete po práci "vypnout" bez pomoci tabletek, alkoholu nebo bezcílného přepínání televizních kanálů?
11. Udrželi byste si svou životní úroveň i po dobu přechodné ztráty zaměstnání nebo v odpovídajícím poměru v důchodu?
12. Dokážete otevřeně hovořit o svých úspěších a neúspěších?
13. Máte konkrétní představu o svém životě pro nejbližších pět až deset let?
14. Máte alternativní scénář pro svůj život?
15. Dokážete čas od času kriticky zhodnotit svůj soukromý život?
16. Jste spokojen přesto, že výsledky vašeho úsilí nebyly zcela optimální?
17. Máte radost ze své práce?
18. Máte pravidelně čas věnovat se po práci svým zálibám?
19. Dokážete se soustředit vždy na jeden úkol (nebo děláte více věcí zároveň)?
20. Dopřáváte si pravidelně dovolenou?
21. Běží v zaměstnání vše hladce i v době vaší nepřítomnosti?
22. Kdybyste měl šanci: Volil byste stejnou životní dráhu?
23. Máte plány pro případ, že byste už zítra neměl svou nynější pozici?
Mít strach je lidské a bez strachu si život nelze představit. Musí se však s ním umět zacházet, jinak rozloží osobnost.
(PEN)
Vedoucí pracovníci strach mít nesmějí. Jinak by nebyli šéfy. Kdo projeví slabost nebo zaváhá, ten jde z kola ven. Šéf musí být suverénní. Platí pravidlo pubertálních her: "Kdo uhne první, prohrává"!
Přitom strach číhá na každém kroku. Právě v naší době, kdy o osudu podniku už nerozhodují tolik zákazníci, jako několik analytiků, neschopnost politiků, nepřízeň médií, zásahy správní rady. Naše doba vhání do hlav manažerů strach i ze zcela nové kategorie konkurentů: Ke slovu se hlásí "zavináčová generace". Moderní informační technologie jsou předjížděcím pruhem i na dálnici životního úspěchu. Kdo je zvládá, má výhodu. Spojí-li se to s rozpadem respektu k vyseděným pozicím, dravostí a cílevědomostí mladic a mladíků vybavených znalostmi z nejlepších tuzemských i zahraničních učilišť, zvládajících lingua franca - angličtinu - a k tomu ještě nějaký ten další jazyk, mobilitou, pak je to velmi účinný koktejl namíchaný obavami.
Ne náhodou se podvědomý strach zmocňuje vedoucích pracovníků, kteří se blíží konci své profesní dráhy. Jen nemnozí si však stavy strachu přiznávají. Raději ho překrývají rozhodným a tvrdým vystupováním. Ještě hlubším ponorem do práce.
Nespavost a bolest hlavy? Prášek. Zažívací potíže? Jedlá soda. Bolavá záda, poruchy srdečního rytmu, návaly pocení a neschopnost se soustředit? Lékař napíše předpis - a vše bude v pořádku. Na čas. Mnozí vedoucí pracovníci, kteří se noří do hlubin pracovního vytížení, zapomínají, že k úspěchu patří také štěstí v osobním životě a zanedbávají ho.
Odborníci tvrdí, že lidé, kteří se svým životním partnerem nebo s přáteli dokáží o svých obavách otevřeně mluvit, vlastně ani strach nemají. Jenže porada s psychologem nebo psychiatrem se považuje, alespoň v našich poměrech, stále za něco podezřelého.
V lehčích případech se dá odpomoci tělesnými aktivitami. Lidský organismus si dokáže vyprodukovat účinnou "drogu štěstí" - endorfiny při sportu (nebo sexu). Tvrdí se, že zvláště vhodné jsou činnosti dráždivé, které podpoří vylučování adrenalinu. Ne náhodou jsou v zahraničí specializované agentury nabízející i postarším manažerům prožitky pod vodou i ve vzduchu, nutí je splouvat divoké řeky nebo lézt na vysoké a hodně špičaté kopce či "přežívat" v ledových nebo písečných pustinách. Je to lepší než do sebe prát prášky či lít alkohol. Pomoci může i komunikační poradce a vizážista, kurs rétoriky.
Ale nic nenahradí spřízněnou duši schopnou naslouchat, člověka, kterému lze důvěřovat. A když už to nejde jinak, pak psycholog či lékař, psychiatr. Kdy s tím začít? Pro začátek může orientovat test uveřejněný v rámci tohoto článku převzatý z německého Manager magazinu. Ale především platí: Strach patří k životu. Jen si ho nenechat přerůst přes hlavu.