K jakým úpravám pracovní doby došlo

Pracovněprávní vztahy - Vysvětlujeme novelu zákoníku práce (8. část)

K jakým úpravám pracovní doby došlo

Zejména přestávky v práci jsou v těchto dnech velmi diskutovány. A to nejen v souvislosti se zdravotnictvím nebo dopravou. Právě změnám pracovní doby je věnováno další pokračování seriálu Kariéry.

JUDr. Štěpánka Wiesnerová

Novela zákoníku práce přinesla významné změny v úpravách pracovní doby. Jaká je vlastně nová úprava pracovní doby? Do zákoníku práce byly zahrnuty definice vztahující se k pracovní době. V § 83 zákoníku práce je přesně charakterizována pracovní doba, doba odpočinku, směna, dvousměnný, třísměnný a nepřetržitý provoz, pracovní pohotovost a práce přesčas.

Kratší pracovní doba?

Pracovní doba je doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci. V novele zákoníku práce je ponecháno určení pracovní doby v týdnech. Podle § 83a zákoníku práce činí délka pracovní doby nejvýše 40 hodin týdně (dosud to bylo 42,5 hodiny týdně). Toto zkrácení pracovní doby je však pouze formální. Platilo totiž, že přestávky v práci se započítávaly do pracovní doby v rozsahu 30 minut za směnu. Podle nové právní úpravy, běžné v zemích Evropské unie, se přestávky v práci do pracovní doby nezapočítávají.
V důsledku tohoto formálního zkrácení pracovní doby nesmí ovšem dojít ke snížení mzdy zaměstnanců. Podle čl. II bodu 4 přechodných ustanovení novely zákoníku práce, mzda, kterou zaměstnavatel zaměstnanci určil nebo sjednal v pracovní smlouvě nebo v jiné smlouvě před 1. lednem 2001, nesmí být v důsledku změny stanovené pracovní doby snížena, to platí i o náhradách mzdy a dalších nárocích zaměstnanců zjišťovaných z průměrného hodinového výdělku v prvním čtvrtletí roku 2001.
Pracovní doba určitých skupin zaměstnanců byla dosud upravena vyhl. č. 63/1968 Sb. a vyhl. č. 121/1982 Sb. Tato právní úprava byla novelou převzata do zákoníku práce a pracovní doba byla s ohledem na nezapočítávání přestávek v práci do pracovní doby formálně zkrácena. Jedná se o délku pracovní doby zaměstnanců pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu a zaměstnanců s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem, kde pracovní doba činí nejvýše 37,5 hodiny týdně. U dvousměnných pracovních režimů to je nejvýše 38,5 hodiny týdně.
Zůstává zachována právní úprava, podle níž další zkrácení pracovní doby bez snížení mzdy lze dohodnout v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu, což se v praxi řadu let již běžně používá. Zaměstnanci mladší 16 let mají pracovní dobu nejvýše 30 hodin týdně s tím, že pracovní doba v jednotlivých dnech nesmí přesáhnout šest hodin.

Přestávky v práci

Mnoho polemik v praxi vyvolává ustanovení novely zákoníku práce o přestávkách v práci v souvislosti s tím, že přestávky v práci se nezapočítávají do pracovní doby. Dosud platilo, že zaměstnavatel byl povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po pěti hodinách nepřetržité práce pracovní přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut.
Nová právní úprava stanoví, že zaměstnavatel je povinen poskytnout tuto přestávku nejdéle po 4,5 hodiny. To může v praxi činit potíže tam, kde zaměstnanci mají zajištěno závodní stravování, kdy bude nutné např. posunout výdej obědů. Problém však spočívá v tom, že ne ve všech profesích je možné práci přerušit, resp. v některých profesích čerpat přestávku vůbec nejde. Tak tomu bylo ovšem i dosud, ale vzhledem k tomu, že se přestávka započítávala do pracovní doby, tak to nikoho příliš netrápilo.
Zákoník práce v § 89 odst. 1 již léta, a v novele i nadále beze změny, stanoví, že jde-li o práce, které nemohou být přerušeny, musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna přiměřená doba pro oddech a jídlo. Jedná se např. o práce, kde zaměstnanec pracuje sám a nemůže být o přestávce nikým vystřídán. Zaměstnanec, stejně jako dosud, pak nečerpá přestávku v práci, jídlo bude mít s sebou a nají se na pracovišti. Podle § 140 zákoníku práce jsou zaměstnavatelé pouze povinni umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování. Tedy umožnit, nikoliv zajistit. Umožněním stravování je i shora uvedená situace, kdy si zaměstnanec přímo na pracovišti sní donesené jídlo. Tito zaměstnanci přestávku v práci nečerpají. Podle § 89 odst. 4 zákoníku práce, stejně jako dosud, se přestávky na jídlo a oddech neposkytují na začátku a konci směny. Při rozvržení pracovní doby a určování harmonogramů směn je nutné přihlížet k pracím, které nemohou být přerušeny přestávkou v práci. Směny těchto zaměstnanců budou muset být kratší o 30 minut, resp. nebudou-li, bude se jednat o práci přesčas.
Protože se přestávka v práci do pracovní doby nebude započítávat, nebude moci zaměstnavatel zaměstnancům určovat, co smějí a nesmějí o přestávce dělat. Např. v současné době u některých společností nesměli zaměstnanci o přestávce opouštět objekt zaměstnavatele, mohli se tedy stravovat a nakupovat jen v místním bufetu a závodní jídelně. Protože přestávka se do pracovní doby již nebude započítávat, budou moci zaměstnanci objekt zaměstnavatele opustit a trávit přestávku libovolným způsobem. I nadále platí, že zaměstnavatel může po projednání s příslušným odborovým orgánem určit přiměřeně dlouhou přestávku na jídlo. Přestávka, která se do pracovní doby nezapočítává, nemusí tedy činit pouze 30 minut, nýbrž třeba 1 hodinu apod. Začátek a konec těchto přestávek stanoví zaměstnavatel po projednání s příslušným odborovým orgánem.

Evidence pracovní doby

Podle § 94 novelizovaného zákoníku práce je zaměstnavatel povinen vést evidenci pracovní doby, práce přesčas, pracovní pohotovosti a noční práce u jednotlivých zaměstnanců. Na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen umožnit mu nahlédnout do evidence jeho pracovní doby. V této evidenci bude tedy vedeno, zda zaměstnanec odpracoval danou směnu apod. Není však bezpodmínečně nutné vést i přesnou evidenci každodenních přestávek v práci v rámci směny, protože způsob určování přestávek v práci je přesně vymezen v § 89 zákoníku práce.
(Autorka pracuje jako advokátka)