Stručně o historii budov ČNB

Nejdražší rekonstrukce posledních let u nás

Banka pro třetí tisíciletí

Pohledy do rekonstruovaných prostor České národní banky. Snímek vlevo zachycuje velký konferenční sál Plodinové burzy, který by měl být k dispozici účastníkům výročního zasedání MMF a Světové banky. Vpravo rekonstruovaná aula v hlavní budově ČNB Na Příkopě 28.

Stručně o historii budov ČNB

Dnešní budova České národní banky byla původně postavena jako bankovní dům pro Živnostenskou banku v letech 1935 až 1942 podle projektu Františka Roitha na místě původní Živnostenské banky z roku 1900 a sousedících hotelů. Pro účely Státní banky československé začala budova sloužit v roce 1950. Objekt je navržen k zápisu do Státního seznamu nemovitých kulturních památek.
Objekt Plodinové burzy byl postaven v létech 1893 až 1895 podle návrhu architekta Bedřicha Ohmanna, profesora uměleckoprůmyslové školy v Praze. V letech 1928 až 1929 se podle návrhu architekta Bohumila Hypšmana, absolventa Akademie výtvarných umění ve Vídni, uskutečnila přístavba burzy. Ta představuje funkcionalistické vyjádření neorenesančního průčelí hlavní budovy. Po zrušení burzy v roce 1948 pronikl do budov provoz sousedící banky a roku 1959 byl objekt necitlivě adaptován pro redakce a útvary Československé televize. Pro potřeby České národní banky byla budova v havarijním stavu zakoupena v roce 1994. Plodinová burza je zapsána do státního seznamu nemovitých kulturních památek.
Do plánu rekonstrukce byly zahrnuty budovy ústředí České národní banky Na Příkopě 28 a bývalé Plodinové burzy na Senovážném náměstí 30. Náklady na rekonstrukci činily 3,4 miliardy korun s termínem dokončení 30. září 1999. Konečné náklady prozatím překročily původně plánovanou částku o 1,4 miliardy korun. Poslední fakturace by měly proběhnout nejpozději v průběhu léta.
Z hlediska objemu prací i finančních prostředků představovala rekonstrukce budov ústředí ČNB největší stavební projekt v posledních letech. Jen pro ilustraci několik čísel:
Zastavěná plocha celkem: 9600 m2, z toho bankovní budova 7700 m2 a Plodinová burza 1900 m2.
Obestavěný prostor celkem: 316 tisíc m3, z toho bankovní budova 258 tisíc m3 a Plodinová burza 58 tisíc m3.
Počet kanceláří před rekonstrukcí 603, po rekonstrukci 516.
Plochy opravených povrchů: omítky 195 tisíc m2 a malby 202 tisíc m2.
Opravené a vyměněné okna, dveře, dělící stěny a výkladce: 13 400 kusů.
Délky rozvodů: vodovod 32 kilometrů, kanalizace 15, datové kabely 673 a optické kabely 71 kilometrů.
Dominantu hlavní budovy ČNB tvoří sousoší lva s géniem, jehož hmotnost dosahuje dvou tun. Je vytvořeno z tepaného měděného plechu síly 0,8 až dva milimetry. Vedle pomníku krále Jiřího v Poděbradech je to jediná významná tepaná plastika u nás. Nosné konstrukce jsou pevně spojeny šroubovými spoji v jeden celek. Jediný volný díl je pochodeň o hmotnosti 12 kilogramů. Plastika je dílem Antonína Poppa, sochaře a profesora na UMPRUM v Praze. Do útrob sousoší byly na paměť rekonstrukce uloženy mezi mnohými dobovými předměty i Hospodářské noviny.
Od počátku rekonstrukce budovy ČNB v roce 1997 se odborná i laická veřejnost dělí na dva tábory. První se domnívá, že přestavba byla nevyhnutelná a že by se její odklad mohl projevit v růstu stavebních nákladů. Druhá, výrazně početnější skupina, se na necelých pět miliard korun, které byly do přestavby budovy investovány, dívá jako na "zbytečně utracené peníze".
Rekonstrukce budov ústředí České národní banky (ČNB) představuje největší současnou rekonstrukci v republice. Zřejmě navždy zůstane nezodpovězena otázka, zdali byla částka téměř pěti miliard korun na přestavbu nezbytná, či zdali nešlo jen o "rozmar státních úředníků". Odpověď nechť hledají ti, kterým to přísluší.

Jedna rekonstrukce dvě stavby

Kritik architektury Zdeněk Lukeš se domnívá, že je nutné diskusi o přestavbě budov centrální banky rozdělit na Plodinovou burzu a hlavní budovu ČNB.
Plodinová burza, která je dnes součástí naší centrální banky, byla postavena na sklonku 20. století jako neorenesanční objekt. Koncem dvacátých let tohoto století se "Plodinka" rozrostla o funkcionalistickou přístavbu podle návrhu architekta Hypšmana. "Rekonstrukce Plodinové burzy, a to především po stránce architektonické, dopadla na jedničku," říká Zdeněk Lukeš. "Je velmi důležité," dodává "že se zachovaly prvky art deco navržené architektem Hypšmanem."
Zajímavý je i způsob, jakým byly do Plodinové burzy zakomponovány prvky současné doby. Architekt Vladimír Kružík, který je autorem soudobých návrhů, byl však výrazně limitován požadavky památkářů. Volil proto vestavbu samonosné ryze moderní konstrukce, která není upevněná ve zdech budovy. Její výhodou je obrovská mobilita. Konstrukce může být kdykoliv odstraněna, aniž by se poškodil původní funkcionalistický styl. Perlou moderní architektury, rovněž z dílny architekta Kružíka, je osvětlení, která nahrazuje původní světla, jež se nedochovala.
Jiný názor má Zdeněk Lukeš na hlavní budovu centrální banky se vstupem v ulici na Příkopě. Původně byla objektem Živnostenské banky, která tam zahájila svoji činnost jako ústředí českých záložen. Živnostenská banka tam působila od roku 1868. V roce 1938 přestal objekt pro potřeby expandujícího finančního domu stačit, a musel být proto rozšířen. Pro přestavbu byl vybrán projekt architekta Františka Roitha.
"Podle mého názoru nebylo zdaleka nutné zmiňovaný centrální objekt doslova stavebně vybrat a nahradit novým interiérem. V mnoha případech šlo původní nábytek, podlahy, ale i jiné interiérové prvky jen opravit. Namísto oprav se ale zadávaly výrobky replik původního vybavení. U nich musely být podle požadavků památkářů dodrženy materiály a technologie. To samozřejmě stavbu výrazně prodražilo," vysvětluje Zdeněk Lukeš. "Kompletní přestavba sice budovu banky zhodnotila po technické stránce, nicméně je nutné si uvědomit, že jde o objekt památkově chráněný, který by se měl spíš opravovat než přestavovat. Původní budova centrální banky by po opravě mohla zůstat jen reprezentativním sídlem se stálými expozicemi bankovnictví, kongresovými sály, bankovními kluby apod."

Velká přestavba, vysoké náklady

Lze bezesporu tvrdit, že náklady na výstavbu nového objektu centrální banky postaveného v okrajových částech Prahy by byly ve srovnání s rekonstrukcí méně finančně náročné, a to i za předpokladu, že by se jednalo o zajímavou stavbu, jejímž autorem by byla velká osobnost soudobé architektury. Ať se to líbí někomu nebo ne, neoddiskutovatelným faktem je, že na konečnou cenu rekonstrukce, bez toho, aniž by byla definitivně zúčtována, měly náhradní pronájmy. Jinak a velmi lapidárně řečeno, kdyby nebyly tak vysoké. Podle Pavla Palivce z tiskového oddělení ČNB činil průměrný roční nájem v dislokovaných pracovištích za jeden čtvereční metr a rok 7400 korun. V nájmu byly zaměstnanci banky dva a půl roku. Kolik čtverečních metrů si naše emisní banka pronajala, však Palivec odmítl sdělit. Dodejme, že se jednalo celkem o osm dislokovaných pracovišť, z nichž nejdůležitější byla situována v Darexu na Václavském náměstí, Paláci Myslbek, v Jungmannově a Panské ulici, přičemž celá rekonstrukce se řídila z objektu Kasáren na náměstí Republiky.
Z dosavadních osmi dočasných pracovišť si Česká národní banka ponechá jen malé množství prostor v paláci Myslbek, kde je dnes instalováno centrum clearingu (mezibankovního platebního styku) a dealingu (operace ČNB na finančních trzích). "Podle slov Pavla Palivce tam bude zachováno záložní centrum banky. Tato poloha je velmi výhodná především díky mimořádné blízkosti staronového centra centrální banky od dislokovaného pracoviště v Myslbeku.

Velká zkouška v září

Kolaudační řízení rekonstruovaných objektů už bylo dokončeno. Protože se jednalo o rekonstrukci mimořádného rozsahu, byla kolaudace rozdělena do sedmi celků a řízení probíhalo postupně od září 1999 do ledna 2000. Závěrečná kolaudace nabyla právní moci k poslednímu lednovému dni. Největším problémem při tak obrovsky rozsáhlé adaptaci budovy bylo začlenění současných technických a technologických zařízení do prostor, které jsou památkově chráněny a které svou stavební konstrukcí nebyly pro dnešní požadavky koncipovány.
Jak se rekonstrukce zdařila po technické stránce, bude možné posoudit při první zatěžkávací zkoušce. Tou by mělo být zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v září tohoto roku v Praze. Účastníkům výročního zasedání by měl být k dispozici především konferenční sál Plodinové burzy.

Stranu připravili Hana Vorlíčková a Petr Melničuk