Mnichov vulgo Minga

Slova

Mnichov vulgo Minga

Před mnichovským poněkud pimprlovým orlojem mne oslovil jakýsi místní občan. Prohlížel jsem si totiž údaje o tom umělecko-technickém zázraku v českém bedekru, vádemeku čili průvodci, který měl černo-červeno-žlutou obálku. A právě ta se stala kamenem úrazu. Onen neznámý rezolutně prohlásil: "Máte nesprávnou příručku!" "Proč?" opáčil jsem nechápavě. "Bavorské barvy jsou modrá a bílá," odpověděl mi.
Což o to, že jsem v Bavorsku, mi bylo arci dobře známo. Neuvědomoval jsem si však asi všechny souvislosti. Nevím sice, zda dotyčný byl pouze muž se smyslem pro poněkud folklorní humor, nebo představoval skupinu obyvatel, která by se dala nazvat bavorskými lokálními patrioty. Svobodná země Bavorsko i oficiálně zdůrazňuje své mimořádné postavení v rámci SRN, ať už na hraničních tabulích či oněmi modro-bílými barvami.
Asi by zabralo příliš místa vyjmenovávat zdejší zvláštnosti, já se pozastavím u jediné, to je místní nářečí. Za to nářečí však píšu hned velký otazník, protože si už z dob školy pamatuji, že z pohledu dialektologa je němčina mnohovrstevnatá a vyskytují se v ní tak velké rozdíly, že by se snad dalo hovořit v některých případech o odlišném jazyku.
V příručce Světem jazyků čteme: Němčina se dělí na horní (dialekty horní a střední; hornoalemanským nářečím je švýcarská Schwyzertütsch, ze středofranského nářečí vznikla lucemburština - pro zajímavost: za úřední jazyk prohlášena v r. 1982) a dolní (dialekty dolnosaské, Plattdeutsch, a dolnofranské, z nichž vyšla nizozemština). Spisovný jazyk je založen na horní němčině; nejstarší památky jsou z 8. - 9. století... V roce 1898 byla přijata jednotná spisovná "jevištní" výslovnost. Nářeční rozdíly v mluveném jazyce však stále přetrvávají.
Poslední větu mohu potvrdit z praxe. Dostal se mi do rukou bavorsko-německý slovníček, a tam jsem narazil na neočekávané lexikální jevy. Několik příkladů podle abecedy: Baggel = Päckchen = balíček čili bágl, Bussi = Kuss = pusa, Daia = teuer = drahý, Gschbusi = Freundin = přítelkyně, Gwand = Kleid (Tracht) = oděv, kroj, Host mi? = Verstehen Sie mich? = Rozumíte mi?, Kia = Kühe = kráva, Kren = Meerrettich = křen, Pfüat Di = Behüte Dich (Auf Wiedersehen) = Opatruj se (Na shledanou). A velice mě překvapilo, že název hlavního bavorského města München prý zní v ústech Bavoráků Minga; samozřejmě si netroufnu rozhodnout, zda jde o regionalismus, dialektismus či místní žargon. A za co považovat slovo Zamperi = Hund = pes, to už věru zhola netuším.
Nechci samozřejmě tvrdit, že jsou nějaké přímé souvislosti mezi "bavorštinou" a češtinou, ale zdá se, že vzájemné ovlivnění nelze zcela vyloučit. Vždyť i to pimprle, které jsem použil v první větě, je z německého nářečí, z "rakouštiny" - z Pümpernickel, loutka. Takže proč by nemohl pocházet český trampský bágl z "bavorštiny", a naproti tomu "bavorský" Kren na oplátku z novočeského křen; ten pronikl v podobě chren do slovanských jazyků pravděpodobně z čuvaštiny (mluví jí turkický národ žijící v Povolží).
Jedno je však nesporné: Spisovná němčina zastřešuje dialekty hodně rozdílné a její postavení ve vztahu k nim je určitě složitější než postavení spisovné češtiny k nářečím českým, moravským a slezským. Shodou okolností jsem při cestě autobusem do Mnichova pročítal článek překladatele Hanuše Karlacha v MF Dnes. Autor se v něm věnuje sporům, které vznikly po usnesení Sněmu ministrů kultury a školství zemí Spolkové republiky Německo zavádět v letech 1996 až 2005 nová pravidla pravopisu. Byl to krok vskutku revoluční, šlo o první změnu od školního roku 1901/1902, která nejen u tradicionalistů vyvolala nesouhlas. A v posledních měsících údajně dochází k dalšímu vzmachu odporu proti ní. Známý bouřlivák a nositel Nobelovy ceny, spisovatel Günter Grass prohlásil: "Lpění na nepodařeném reformním pokusu proti rozhodné vůli obyvatelstva už nabývá - i když tohle asi úmyslem zodpovědných nebylo - doktrinářské povahy a odporuje našemu demokratickému chování, kterému jsme se tak klopotně učili. V důsledku téhle pseudoreformy se děti učí ne věci snadné, nýbrž věci nesprávné."
Ani Karlachovi se nelíbí především striktní racionalizace, zanesená do pravopisu "byrokratickým zásahem". Lze také na naši poslední ortografickou úpravu pohlížet ze stejného úhlu? Myslím, že nikoliv. "Nová" Pravidla českého pravopisu uvádějí sama sebe jako doporučení, nikoliv jako strohý příkaz. Však se podle toho i chováme, a mnoho uživatelů jazyka se dodnes tváří, jako by neexistovala. Nějaká uznávaná norma ale oprávnění určitě má. Nemohlo by pak docházet k tomu, co se stalo i v Karlachově článku: Autor napsal v textu správně kdo s koho, kdežto v mezititulku to opravil redaktor na . Přidržování se Pravidel má svůj smysl.
Ivo Vaculín