Pře o český dům v New Yorku pokračuje

Český stát má zájem udržet tradiční český ráz krajanského objektu

Pře o český dům v New Yorku pokračuje

Ožije tzv. český dům na jedné z nejlepších newyorských adres? Zkrachoval projekt na jeho vzkříšení definitivně? Nebo byl jen nepříjemně oddálen?
Rekonstrukce zchátralé České národní budovy (Bohemian National Hall) v New Yorku se odkládá. Historická památka, na kterou se krajané v minulém století skládali jako kdysi na Národní divadlo, totiž stále není majetkem českého státu. Tím se měla stát na základě smlouvy mezi spolky a Českou republikou, kterou však newyorská státní zástupkyně Úřadu pro dobročinné organizace minulý měsíc v navržené podobě neschválila.

Vize a realita

Již patnáct let je budova, postavená z peněz českých přistěhovalců na sklonku minulého století, téměř nefunkční. Po opravě vnější fasády před pěti lety vypadá sice objekt na jedné z nejlepších newyorských adres atraktivně, vnitřek je však výčitkou každému, kdo má s Českou republikou něco společného. Jak je možné, že přistěhovalci, kteří měli hluboko do kapsy, byli schopní dům zaplatit a provozovat, ale jejich potomci a dokonce ani jejich vlast se o využití objektu nejsou s to postarat? Čechoameričané a jejich domovská země tak v metropoli Spojených států dávají špatnou vizitku o sobě a svých vzájemných vztazích. Jenže tak jednoduché vysvětlení celý tento problém nemá.
Faktem je, že havarijní stav nenechává reprezentanty českého státu již zhruba pět let lhostejnými. Pamětníci vzpomínají, že první, kdo s myšlenkou účasti ČR na rekonstrukci a dalším využití národní budovy přišel, byl velvyslanec při OSN Karel Kovanda. Ten, stejně jako další představitelé ČR, nabyl přesvědčení, že krajané nejsou schopni na vlastní náklady opravy v rozsahu sedm až osm miliónů USD zajistit. Vzhledem k tomu, že stát měl zájem udržet tradiční český ráz objektu a také získat reprezentativní víceúčelové prostory v centru New Yorku, začala se čím dál víc prosazovat nová vize českého domu: Krajanské spolky, které objekt stále vlastní a jsou sdružené pod hlavičkou neziskové organizace Bohemian Benevolent and Literatury Association (BBLA), ho převedou na český stát za symbolický jeden americký dolar. Za to v rekonstruované budově získají pronájem jednoho patra rovněž za symbolický dolar ročně. A to na dobu čtyřikrát 99 let. To ale předpokládalo, že se krajanská komunita jednou provždy vzdá zděděného majetku, a to v situaci, kdy mnozí emigranti mají vůči současné české reprezentaci výhrady a zůstávají vůči ní ve střehu. Jiní odpůrci převodu chtěli, aby vláda při záchraně památky pomáhala, ale o její záchranu by se měli pokusit především sami Čechoameričané. Zorganizováním profesionální sbírky by se mohly vzkřísit jak český dům, tak utlumená krajanská aktivita.
Komplikovaná jednání probíhala celých uplynulých dvanáct měsíců. Česká strana v nich od začátku zastávala názor, že financování rekonstrukce může zajistit jen v případě státního vlastnictví budovy. Připomeňme alespoň klíčové momenty celého procesu. O převodu Národní budovy českému státu rozhodlo sdružení BBLA počátkem loňského srpna. Na základě toho vláda 1. září 1999 přijala usnesení o převzetí budovy, její rekonstrukci a následném využití. Zemanův kabinet rovněž vyslovil souhlas se záměrem zakoupit dům od dosavadního vlastníka za symbolickou cenu 1 USD. V březnu 2000 zahájilo ministerstvo zahraničních věcí jednání se zástupci BBLA o kupní a nájemní smlouvě. V červenci pak schválila schůzí členských spolků BBLA návrhy kupní a nájemní smlouvy. Po oboustranném podpisu byly dotyčné smlouvy předloženy Nejvyššímu soudu státu New Yorku, který prodej nemovitostí ve vlastnictví neziskové organizace schvaluje.
Česká strana považovala tuto část procesu spíše za formalitu a počítala, že do konce letošního roku bude možné zahájit rekonstrukci. Pikantní je, že 7. září, kdy si prezident Václav Havel v rámci své americké návštěvy vyhradil čas na prohlídku subjektu a seznamoval se s projektem budoucího českého domu, newyorská státní zástupkyně Sandra Giorno-Tocco navrženou převodní a nájemní smlouvu neschválila.
K otevření českého domu na východní 73. ulici na Manhattanu by podle plánů českého státu mělo dojít do tří let. Zhruba 3,4 tisíce metrů čtverečních plochy by poté mělo sloužit pro široké spektrum aktivit českých subjektů i dalších organizací se vztahem k ČR. Jedno patro by mělo být k užívání bývalým vlastníkům, tedy českým spolkům, sdruženým v BBLA. Neměly by tu chybět galerie českého výtvarného umění a kino, měla by tu hrát česká divadla, samozřejmě se počítá i s českou knihovnou. Do budovy přesídlí i některé aktivity Generálního konzulátu ČR a Českého centra v New Yorku. Bude tu Akademická informační agentura a zastoupení českých obchodních a proexportních firem. V prostorách objektu by mělo vzniknout rovněž muzeum Antonína Dvořáka, protože dům, kde během svého několikaletého newyorského pobytu bydlel, se stal obětí městského stavebního boomu. Předpokládá se, že do přilehlého sálu budou návštěvníci přicházet na koncerty komorní hudby. Autoři projektu počítají i s návratem ryze české restaurace do přízemí, která měla vždy široký okruh stálých hostů. Perlou národního domu by se měl stát víceúčelový sál v nejvyšším pátém patře, kde by měly zůstat zachovány dřevěné balkóny a malované stropy, a jehož pronajímání k nejrůznějším reprezentačním účelům by se mohlo stát výrazným zdrojem příjmů. Fakt je, že tak velký, krásný a historicky cenný sál je na Manhattanu naprostým unikátem a při pořádání nejrůznějších slavnostních akcí si účtují firmy ve srovnatelných prostorách až tisíce dolarů.

Achillova pata smlouvy

Proč návrh smluvní transakce mezi BBLA a českým státem u newyorského soudu neobstál? Odpůrci převodu HN sdělili, že smlouva obsahuje nerozumné podmínky, za kterých by BBLA mohla získat národní budovu zpět v případě, že ČR buď nedokončí její opravu včas, nebo se rozhodne ji prodat. Státní zástupkyně se ptá, zda byly nejdříve prozkoumány jiné formy spolupráce - konkrétně žádá po české vládě, aby zdůvodnila svůj postoj, podle nějž přímé převzetí je jediným způsobem, jak může a je ochotná s opravou pomoci. Smlouva prý porušuje občanské svobody BBLA tím, že žádá, aby se krajanské organizace podrobily "normám činnosti", které jí diktuje ČR.
"Řečeno prostě, smlouva neprošla prvním kolem, a proto nebude ani posuzována nejvyšším soudem státu New York," říká Jan Krondl, jeden ze známých odpůrců. Generální konzul Petr Gandalovič naopak tvrdí, že převod zakázán nebyl. Česká strana však nyní připravuje nové znění smlouvy, v němž připomínky soudkyně akceptuje. Situaci nicméně komplikuje fakt, že odpůrci převodu budovy 27. září podali na BBLA a jejího předsedu Jana Hirda Pokorného žalobu kvůli tomu, že se mimo jiné nepostaral o zastavení schvalování smlouvy v jeho počátku, protože si měl být vědom existujících sporných bodů.
Proti převodu se postavili Frank Kubernát, delegát newyorského Sokola v BBLA, Peter Kutil, delegát zastupující v BBLA Sdružení nezávislých sportovců, a Jan Krondl, vydavatel Československých novin a delegát Americko - Československého informačního střediska v BBLA. Krondlovým záměrem bylo, aby uspořádání profesionální peněžní sbírky, jejímž prostřednictvím by byli osloveni jak krajané, tak i Američané, svým jménem zaštítil i prezident Václav Havel. Jde však o krok nesprávným směrem, protože Havel při návštěvě českého domu na tuto variantu záchrany reagoval slovy: "Budova se má stát podle dohody mezi spolky a vládou majetkem ČR. Jestli chce někdo sbírat peníze a s rekonstrukcí pomoci, pak tomu bránit nebudeme."
Český národní dům však majetkem ČR zatím není. Jeden z pozorovatelů této kauzy říká: "Sedm miliónů dolarů se na podobný dobročinný skutek, jako je oprava budovy, v Americe nevybere. Šlo by to, ale to by museli do kapes sáhnout bohatší Češi jako Navrátilová, Forman a další. A ti se k tomu nemají."